Hodinář (Jeffery Deaver)

12:14:44.

Hale se přistihl, že se předklání a přesouvá váhu na bříška chodidel. Vždy existovala možnost, že se něco nepovede – že ochranka na poslední chvíli prohledá sál nebo že si ho někdo všiml na videokameře, když nejprve vešel do budovy a pak z ní po podezřele krátké době opět odešel. 12:14:52

Riziko nezdaru však činilo vítězství nad nudou mnohem, mnohem sladším. Jeho oči fixovaly boční uličku za budovou úřadu. 12:14:55. 12:14:56. 12:14:57. 12:14:58. 12:14:59. 12:15:00 –

Z okna společenské místnosti náhle vyšlehl obrovský plamen obsahující hromadu sutin a o půl vteřinky později sem dolehl ohlušující hluk samotného výbuchu.

Všude kolem něj byly náhle slyšet hlasy. „Proboha. Co to…?“ A křik.

„Koukejte, tamhle! Co to je?“

„Proboha, ne!“

„Zavolejte policii! Někdo…“

Lidé se shromažďovali na chodníku a zírali na budovu. „Bomba? Letadlo?“

Hale nasadil ustaraný výraz, zavrtěl hlavou a chvíli setrval na místě, aby si vychutnal úspěch. Exploze působila mohutněji, než čekal, což znamenalo, že počet obětí překoná Charlottiny a Budovy naděje. Bylo těžké si představit, že by někdo uvnitř mohl výbuch přežít.

Hale se pomalu otočil a pokračoval v chůzi. Po chvíli se znovu vnořil do stanice metra a odjel nejbližší soupravou z centra. Vyšel ven a zamířil k hotelu Allertonových, kde si měl vyzvednout zbytek odměny.

Charles Hale byl spokojen. Zaplašil nudu a vydělal si slušné peníze.

Ze všeho nejdůležitější však byla fascinující elegance všeho, co učinil. Vytvořil plán, který dokonale fungoval – jako hodinářský strojek, pomyslel si a v duchu se zaradoval nad tímto přiléhavým podobenstvím.