13:48
„Kde je teď?“ vyštěkl Dennis Baker.
„Jel za někým dalším, koho se chystá…“ Vincentovi selhal hlas.
„Zabít?“
Přitakání.
„Kde?“
„To přesně nevím. Myslím, že říkal v Midtownu. Ale nic konkrétnějšího mi neprozradil. Vážně.“
Pohlédli na Kathryn Danceovou, která nevycítila žádnou lež, a tak jen přikývla.
„Nevím, jestli už vyrazil, nebo jestli je ještě v kostele.“
Sdělil jim adresu.
„Já ten kostel znám,“ ozvala se Sachsová. „Nedávno ho zavřeli.“
Sellitto zavolal zásahovku a požádal Haumanna o několik taktických týmů.
„Zhruba za hodinu se se mnou měl sejít v Greenwich Village. Kousek od té opuštěné budovy.“
Kde jsi hodlal zabít a znásilnit Kathryn Danceovou, pomyslel si Rhyme.
Sellitto nařídil, aby se v okolí budovy rozestavila neoznačená policejní auta.
„Kdo je příští oběť?“ zeptal se Baker.
„To nevím. Vážně to nevím. Nic mi o ní neřekl, protože…“
„Proč?“ zeptala se Danceová.
„Protože věděl, že mi pak k ničemu nebude.“
K ničemu nebude…
Rhyme to konečně pochopil. „Takže tys mu pomáhal a on ti výměnou za to přenechával oběti.“
„Jenom ženy,“ vyhrkl Vincent a znechuceně zavrtěl hlavou. „Chlapy ne. Nejsem žádný uchyl… Navíc mi je dával, když už byly mrtvé, takže to vlastně žádné znásilnění nebylo. Není. Řekl mi to Gerald. Vyhledal si to.“
S Danceovou ani se Sellittem to ani nehnulo, avšak Baker šokovaně vytřeštil oči. Sachsová se snažila ovládnout vztek.
Baker se vzpamatoval a znovu se ujal slova: „A proč ti příští oběť neměla být k ničemu?“
„Protože… se ji chystá upálit.“
„Ježíšikriste,“ zamumlal Baker.
„Je ozbrojen?“ zeptal se Rhyme.
Vincent přikývl. „Má bouchačku. Pistoli.“
„Dvaatřicítku?“
„To já nevím.“
„Co má za auto?“ zeptal se Sellitto.
„Tmavě modrý buick. Kradený. Pár let starý.“
„Co poznávací značka?“
„To já nevím. Vážně. Prostě to auto někde ukradl.“
„Vyhlašte pátrání po vozidle,“ nařídil Rhyme a Sellitto se chopil telefonu.
„A co ještě?“ vložila se do diskuse Danceová. Cítila, že Vincent ví něco dalšího.
„Jak to myslíte?“
„Co vás na tom autě tak znervózňuje?“
Vincent sklopil oči. „Myslím, že zabil majitele. Nevěděl jsem, že to chce udělat. Vážně jsem to nevěděl.“
„Kde?“
„To mi neřekl.“
Cooper požádal všechny policejní složky o informace ke všem hlášením o únosech automobilů, vraždách nebo pohřešovaných osobách z poslední doby.
„A taky…“ Vincent polkl. Jeho noha už opět lehce pumpovala.
„Co?“ zeptal se Baker.
„Zabil ještě někoho dalšího. Myslím, že to byl vysokoškolák, takový kluk. V boční uličce za rohem kostela, kousek od Desáté Avenue.“
„Proč?“
„Protože nás viděl vycházet z toho kostela. Duncan ho ubodal a tělo hodil do popelnice.“
Cooper zatelefonoval na příslušnou služebnu a ověřil to.
„Nechme ho zavolat Duncanovi,“ navrhl Sellitto a kývl na Vincenta. „Dokážeme tak vystopovat jeho mobil.“
„Jeho telefon nebude fungovat. Když zrovna… nepracujeme, vytahuje z něj baterku i SIM kartu.“
Nepracujeme…
„Aspoň mi tvrdil, že takhle se telefon nedá vystopovat,“ dodal Vincent.
„Je ten přístroj přihlášen na jeho jméno?“
„Ne. Je to takový ten mobil s předplacenou kartou. Každých pár dní si koupí nový a starý vyhodí.“
„Vezměte si jeho číslo,“ nařídil Rhyme, „a zeptejte se na ně operátorů.“
Mel Cooper zatelefonoval všem velkým mobilním operátorům v oblasti a absolvoval několik stručných rozhovorů. Nakonec zavěsil a ohlásil: „East Coast Communications. Mobil měl předplacenou kartu, jak říkal. Majitel platil v hotovosti. Pokud je baterka vyndaná, nedá se vystopovat.“
„Krucinál,“ zabručel Rhyme.
Sellittovi zazvonil telefon. Týmy z Haumannovy jednotky zásahových služeb už byly na cestě. Za pár minut měly dorazit do kostela.
„Zdá se, že je to naše jediná naděje,“ konstatoval Baker a spolu se Sachsovou a Pulaskim vyběhl ze dveří, aby se k taktické operaci připojil.
Rhyme, Danceová a Sellitto zůstali v laboratoři, kde se chtěli pokusit získat od Vincenta další podrobnosti o Geraldu Duncanovi, zatímco Cooper se jal vyhledávat informace o Hodináři v databázích.
„Odkud se vzal …
