DÍL II
STŘEDA 09:02
Čas je oheň, v němž hoříme.
– Delmore Schwartz
Lincoln Rhyme byl vzhůru už přes hodinu. Jeden mladý důstojník z pobřežní stráže mu před chvílí přinesl pánskou bundu velikosti 44, která plavala ve vodě v New York Harbor. Kapitán lodi usoudil, že pravděpodobně patřila pohřešované oběti; oba rukávy totiž byly zbrocené krví a manžety rozřezané.
Bunda pocházela z obchodního řetězce Macy’s a neobsahovala žádné další stopové či jiné důkazy, které by mohly vést ke zjištění totožnosti majitele.
Rhyme nyní ležel v ložnici jen s Thomem, který právě dokončil každodenní ranní úkony – cvičení v rámci fyzické terapie a to, co ošetřovatel taktně nazýval „hygienickými povinnostmi“. (Rhyme osobně tomu říkal „chcaní a sraní“, ale dlužno dodat, že tak činil pouze v přítomnosti návštěv, které se rády nechaly šokovat.)
Do pokoje vstoupila Amélie Sachsová. Položila si bundu na židli, prošla kolem něj, rozhrnula závěsy a vykoukla z okna na Central Park.
Štíhlý ošetřovatel okamžitě vycítil, že se něco děje. „Půjdu udělat kávu,“ řekl. „Nebo topinky. Nebo něco jiného.“ Zmizel a zavřel za sebou dveře.
Tak o co jde? pomyslel si Rhyme nešťastně. V poslední době musel řešit víc osobních problémů, než mu bylo po chuti.
Améliiny oči stále hleděly na téměř bolestivý jas parku. Rhyme to nakonec nevydržel a zeptal se: „Tak cos to měla za důležitou pochůzku?“
„Zastavila jsem se ve firmě Argyle Security.“
Rhyme zamžoural a bedlivě si prohlédl její obličej. „U těch, co ti volali, když o tobě vyšel pochvalný článek v Timesech? Když jsme vyřešili případ toho iluzionisty?“
„Jo.“
Argyle Security byla mezinárodní firma, která se specializovala na ostrahu manažerů a vyjednávání o propuštění unesených zaměstnanců – což byla v některých státech oblíbená činnost. Po zveřejnění článku nabídli Sachsové zaměstnání s platem dvojnásobně převyšujícím její současnou mzdu u policie. Navíc jí slíbili univerzální povolení – licenci na nošení skryté střelné zbraně – ve většině soudních okrsků, což bylo u bezpečnostní agentury neobvyklé. Tato skutečnost spolu s příslibem, že ji budou posílat na exotická a nebezpečná místa, vzbudila její zájem, přestože jejich nabídku okamžitě odmítla.
„Co má tohle všechno znamenat?“
„Odcházím, Rhyme.“
„Odcházíš od policie? To myslíš vážně?“
Sachsová přikývla. „V podstatě už jsem rozhodnutá. Chci se vydat jiným směrem. Dobré věci můžu dělat i tam. Chránit rodiny, střežit malé děti. Kromě toho tam provádějí spoustu antiteroristických operací.“
Rovněž Rhyme se nyní zadíval z okna na pochmurně opadané stromy v Central Parku. Přemýšlel o včerejším rozhovoru s Kathryn Danceovou a o svých prvních dnech terapie. Jeden lékař – bystrý mladý muž jménem Terry Dobyns, který pracoval pro newyorskou policii – mu tehdy řekl: „Nic netrvá věčně.“ Měl na mysli depresi, kterou Rhyme v té době trpěl.
Nyní však jeho věta dostala naprosto odlišný význam a Rhyme nedokázal dostat jeho slova z hlavy.
Nic netrvá věčně…
„Aha.“
„Cítím, že to musím udělat, Rhyme. Musím.“
„Kvůli svému otci?“
Sachsová přikývla, zajela si nehtem do vlasů a rozdrásala si kůži. Ucukla bolestí – dost možná i jinou než jen fyzickou.
„To je šílené, Sachsová.“
„Myslím, že to už dělat nemůžu. Být policajtkou.“
„Rozhodla ses strašně rychle, nemyslíš?“
„Probírala jsem to celou noc. Nikdy v životě jsem o ničem tolik nepřemýšlela.“
„No tak přemýšlej dál. O takových věcech nemůžeš rozhodovat jen na základě několika špatných zpráv.“
„Špatných zpráv? Všechno, co jsem si o tátovi myslela, byla lež.“
„Všechno ne,“ odporoval Rhyme. „Jen jedna část jeho života.“
„Ale ta nejdůležitější část. Policajtem byl ze všeho nejvíc, Rhyme.“
„Je to už dávno. Klub ze Šestnácté Avenue byl uzavřen v době, kdy jsi byla ještě malá holka.“
„Byl snad kvůli tomu zkorumpovaný méně?“ Rhyme neřekl nic.
„Ty chceš, abych to nějak vysvětlila, Rhyme? Jako důkaz? Abych přidala pár kapek reakčního činidla a podívala se na výsledek? To já nedokážu. Vím jen, že mám v ústech opravdu…
