2
Geneva Settleová utíkala.
Snažila se uprchnout. Jako její předek Charles Singleton.
Lapala po dechu. Stejně jako Charles.
Byla si však jistá, že jí naprosto chybí noblesa, s níž její předek prchal před sto čtyřiceti lety před policií. Geneva na rozdíl od něj vzlykala a křičela o pomoc. V šíleném návalu paniky tvrdě narazila do stěny a odřela si hřbet ruky.
Tam běží, tam běží, ta vychrtlá malá klučicí holka… Chyíte ji!
Představa výtahu a uvěznění v něm ji děsila, a tak se rozhodla pro požární schodiště. V plné rychlosti vrazila do dveří, zamžourala, protože ji proud jasného světla na chvíli oslepil, ale pokračovala v běhu. Doklopýtala z odpočívadla schodiště na čtvrté podlaží a vzala za kliku. Byly to však jen bezpečnostní dveře, které se nedaly ze schodiště otevřít. Nezbývalo než použít východ v přízemí.
Geneva pádila ze schodiště a lapala po dechu. Proč? O co mu jde? tázala se sama sebe v duchu.
Ta vychrtlá malá čokoládová coura nemá na holky, jako jsme my, čas…
Ten revolver… Právě on v ní vzbudil podezření. Geneva Settleová nebyla žádná gangsterská mana, ale nikdo nemůže být studentem střední školy Langstona Hughese v srdci Harlemu a nespatřit přitom za život alespoň pár střelných zbraní. Když zaslechla charakteristické cvaknutí _ silně odlišné od zaklapnutí mobilního telefonu, napadlo ji, jestli ten smějící se muž pouze něco nepředstírá a ve skutečnosti sem nepřišel dělat problémy. A tak se nenucené postavila, napila se vody a připravila k útěku. Přitom se však zadívala skrz regály a zahlédla mužovu kuklu. Uvědomila si, že proklouznout kolem něj ke dveřím je prakticky nemožné, pokud neudrží jeho pozornost na stole se čtečkou mikrofiši. Začala tedy hlučně nosit z regálů knihy, svlékla nejbližší figurínu, nasadila jí svou čepici a košili a posadila ji na židli před čtečku. Nato vyčkala, až se muž přiblíží k figuríně, a když tak skutečně učinil, proklouzla kolem něj.
Dejte jí, dejte té čubce nakládačku…
Geneva teď klopýtavě seběhla další křídlo schodů.
Kdesi nad ní se ozvalo pleskání bot. Prokristapána, on mě opravdu pronásleduje! Vyrazil za ní na schodiště a momentálně je o pouhé jedno odpočívadlo výš. Geneva se držela za odřenou ruku a napůl utíkala a napůl klopýtala ze schodů. Mužovy kroky se však stále blížily.
V přízemí seskočila z posledních čtyř schodů a dopadla na beton. Přitom se jí podlomily nohy, takže narazila do hrubé zdi. Zkroutila se bolestí, vyškrábala se na nohy a vzápětí zaslechla jeho kroky a zahlédla na stěnách jeho stín.
Pohlédla na požární dveře a bezmocně hlesla, když viděla, že je kovové madlo omotáno řetězem.
Ne, ne, ne… Něco takového bylo samozřejmě proti předpisům. Což ovšem neznamenalo, že správcové muzea klidně předpisy neporuší, aby se dovnitř nemohli dostat zloději. Anebo dveře zajistil na řetěz samotný útočník, protože předpokládal, že by Geneva mohla uprchnout tudy. A tak se Geneva ocitla v pasti, v temné betonové jámě. Opravdu však řetěz držel dveře neprodyšně uzavřené?
Existoval jediný způsob, jak to zjistit. Běž, holka!
Geneva se odrazila a vší silou se opřela do madla.
Dveře se rozletěly.
Ach, díkybo…
Do uší jí náhle pronikl obrovský hluk a její duši začala spalovat bolest. Zaječela. Střelil ji snad útočník do hlavy? Vtom si uvědomila, že je to dveřní alarm, který kvílí stejně pronikavě jako Keeshini malí bratranci. Ale pak už se ocitla v boční uličce, zabouchla za sebou dveře a hledala optimální únikovou cestu. Doprava, nebo doleva…
Nandejte jí, pořežte ji, pořežte tu děvku…
Rozhodla se pro pravou stranu, vypotácela se na Pětapadesátou ulici a vplula do davu lidí, kteří mířili do práce a od nichž se jí dostalo zčásti znepokojených, zčásti ostražitých pohledů. Většina chodců si však dívky se ztrápeným obličejem jednoduše nevšímala. Po chvíli zaslechla, jak za ní skučení požární signalizace zesílilo, když také útočník dospěl ke dveřím a rozrazil je. Uprchne, anebo se vydá za ní?
Geneva vyrazila ulicí směrem ke Keesh, která stála na obrubníku, držela v ruce ke…
