35
„Tak od začátku,“ řekl Rhyme.
„Dobrá. Takže _ před šesti lety mě zašili. Dostal jsem šest až devět ve Wende.“
Buffalské vězení s maximální ostrahou.
„Za co?“ obořil se na Jaxe Dellray. „Za tu ozbrojenou loupež a vraždu, o které jsme slyšeli?“
„Jedna ozbrojená loupež. Jedno držení střelné zbraně. A jedno napadení.“
„A co ta dvojitá pětadvacítka? Ta vražda?“
„Tohle obvinění nebylo fér,“ řekl Jax rozhodně. „Nakonec mi ho snížili na napadení. A především jsem to vůbec neudělal.“
„Jako bych tohle ještě nikdy neslyšel,“ zabručel Dellray.
„Ale tu loupež na svědomí máš?“ zeptal se Sellitto.
Jax se zašklebil. „Jo.“
„Pokračuj.“
„Loni jsem povýšil do Aldenu, věznice s minimální ostrahou. Pouštěli mě na práci ven. A taky jsem tam chodil do školy. Před sedmi týdny mě pustili na podmínku.“
„Řekni mi něco o té loupeži.“
„Dobrá. Pár let zpátky jsem dělal malíře v Harlemu.“
„Grafflti?“ zeptal se Rhyme a kývl na fotografii vagónu metra.
Jax se zasmál a řekl: „Malíře pokojů. Graffitim se žádné peníze vydělat nedají, ledaže byste byl Keith Haring a ta jeho banda. A ti to o sobě taky jenom tvrdili. Každopádně mě drtily dluhy. Víte, Venus _ to je Genevina matka _ měla vážný problémy. Nejdřív to bylo hulení, potom háčko a nakonec kraksna _ to jako crack. A taky jsme potřebovali peníze na kauci a právníky.“
Zármutek v jeho obličeji působil opravdově. „Už když jsme se sčuchli, se u ní dalo vypozorovat, že je to problémová duše. Jenže chápete, nic z vás neudělá slepýho blázna tak spolehlivě jako láska. Každopádně se nás každou chvíli chystali vykopnout z bytu a já neměl prachy na Genevino oblečení, učebnice a někdy ani na jídlo. Ta holka potřebovala normální život. A tak mě napadlo, že kdybych dokázal někde obstarat pár franklinů, poslal bych Venus na léčení nebo tak, aby se zase srovnala. A kdyby nechtěla, tak bych jí prostě sebral Genevu a zařídil ty holce slušnej domov.
A pak mně jako z udělání řekl můj kámoš Joey Stokes o jedny akci, kterou měl rozdělanou nahoře v Buf falu. Doslechl se, že tam každou sobotu jezdí obrněná dodávka s tučným nákladem _ prý vybírá tržby z obchodních center za městem. A sedí v ní párek lenivejch strážců. Pořád stejná trasa.
A tak jsme s Joeym v sobotu ráno vyrazili v domnění, že se večer vrátíme s padesáti, šedesáti tisíci pro každýho.“ Jax smutně zavrtěl hlavou. „Panejo, vůbec nevím, co mě to napadlo, že jsem toho chvástavýho chlapa poslouchal. Jen co nám řidič předal ty prachy, začalo být všecko na levačku. Měl tam tajný alarm, o kterém jsme nevěděli. Zmáčkl ho a najednou všude houkaly sirény.
Vyrazili jsme na jih, ale dojeli jsme akorát k železničnímu přejezdu, kterýho jsme si předtím nevšimli. Stál tam zastavený nákladní vlak. Otočili jsme se a jeli cestama, který nebyly na mapě, a potom jsme museli přejet přes pole. Jenže jsme prorazili dvě gumy, a tak jsme museli vzít roha pěšky. O půl hodiny pozdějc nás chytli policajti. Joey říkal, že se s nima poperem, ale já že ne a křikl jsem na ně, že se vzdáváme. Jenže Joeymu v tu chvíli ruplo v bedně a střelil mě do nohy. Státní policajti si ovšem mysleli, že střílíme po nich. To byl ten pokus o vraždu.“
„Zločin se nevyplácí,“ konstatoval Dellray a jeho intonace prozrazovala, že je amatérským filozofem.
„Týden jsme strávili v zadržovací cele a telefonovat mě nechali až po desíti dnech. Venus jsem stejně volat nemohl, protože nám odpojili telefon. Za advokáta jsem měl nějakýho holobrádka z dobročinný právní agentury, kterej pro mě neudělal ani hovno. Volal jsem pár přátelům, ale nikdo nemohl Venus ani Genevu najít. Vykopli je z bytu.
Psal jsem z vězení dopisy, ale pořád se mi vracely. Dokonce jsem utratil všecky bankovky, co jsem měl, za takový starý počítač, abych zjistil, jestli je třeba nenajdu na internetu nebo tak. Ale neměl jsem štěstí. Slyšel jsem akorát, že Venus je mrtvá a Geneva zmizela. V Harlemu člověk snadno spadne do černý díry. Nemohl jsem sehnat ani tetu, u které se občas zdržovaly. Až pak včera ráno jedna moje známá ze starý…
