22
Sonny Li objevil opravdu dobré cigarety.
Camelky bez filtru, které chutnaly téměř jako značka, již si pravidelně kupoval v Číně. Zhluboka se nadechl a řekl: „Sázím pět.“
Posunul žetony po laciném dřevotřískovém stole poskvrněném za dlouhá léta stovkami upocenych rukou a rozlitym alkoholem a díval se, jak ostatní pokeroví hráči zvažují, jak na jeho nabídku reagovat.
Hráčské doupě se nacházelo na Mott Street přímo v srdci Čínské čtvrti, kam si Li původně odešel koupit cigarety. Když dal loa-pan Liovi svolení, aby si šel nakoupit kuřivo, pravděpodobně neměl na mysli tak dlouhý výlet - ale na tom teď nezáleželo. Li se přece brzy vrátí. Není kam spěchat.
Herna byla rozlehlá a obsazená převážně Futienci (Li se chtěl za každou cenu vyhnout kantonské ostraze, kterou dnes ráno okradl).
Uvnitř se rozkládal přeplněny bar a stály zde tři automaty na cigarety. S výjimkou matných světel nad stoly byl sál zahalen do temnoty, ale Liův ostříží zrak příslušníka bezpečnostního úřadu dokázal přesto identifikovat pět ozbrojenych strážců.
Ti ovšem nepředstavovali vůbec žádný problém. Li sem totiž nepřišel krást zbraně ani mlátit svalnaté fešáky. Byl zde pouze proto, aby hrál, popíjel a klábosil.
Vyhrál první kolo, zasmál se a nalil do skleniček mao-tchaj všem hráčům u stolu s výjimkou krupiéra, který pít nesměl. Muži pozvedli sklenice a rychle do sebe obrátili průzračný a silný likér. Mao-tchaj byl čínskou verzí pančovaného alkoholu a člověk ho nesměl usrkávat, ale ve vlastním zájmu ho musel co nejrychleji prolít chřtánem.
Li postupně navázal konverzaci se všemi muži, kteří se krčili u stolu kolem něj. O láhev likéru a dvanáct camelek později odhadl Sonny Li svou čistou ztrátu na pouhopouhých sedm dolarů.
Rozhodl se, že další skleničku si už nedá, a vstal ze židle.
Několik mužů ho požádalo, aby ještě zůstal, jeho společnost jim byla očividně příjemná.
Li jim však sdělil, že ho očekává milenka, a muži nadšeně přikývli.
„Ona šoupá tě všechny způsoby,“ prohlásil opilý starý muž a Li netušil, zda to býla otázka, anebo konstatování.
Sonny Li zamířil ke dveřím a oblažil přítomné úsměvem, jenž potvrzoval vysokou kvalitu jeho pohlavního života. Pravdou ovšem bylo, že toto konkrétní hráčské doupě již nemělo Liovi co nabídnout, a tak chtěl jednoduše vyzkoušet další.
Blazer se řítil uličkou vedoucí k zadní straně bytu Changových.
Duch držel v jedné ruce pistoli Model 51, zatímco druhou rukou svíral volant potažený kůží.
Turci se připravili ke skoku z auta.
Konečně blazer projel uličku a vyrazil na velké parkoviště - přímo proti obrovskému kamionu, který se řítil rovnou na ně.
Kamion začal s pronikavým kvílením brzdit a jeho kola sklouzla do smyku.
Duch sešlápl brzdový pedál až k podlaze - instinktivně přitom dupl na podlahu také levou nohou a zasáhl místo, na němž se v jeho sportovním BMW nacházela spojka. Blazer uhnul ze směru a se smykem zastavil podél kamionu. Duch zalapal po dechu. Cítil, jak se mu ze zdánlivě neodvratné srážky téměř zastavilo srdce.
„Co to, kurva, děláš?“ zaječel řidič kamionu a sklonil se k okénku na straně řidiče blazeru. „Tohle je jednosměrka, ty pitomej japončíku! Když už jsi přijel do tyhle země, tak aspoň koukej dodržovat předpisy!“
Duch byl příliš otřesen, než aby se zmohl na odpověď.
Řidič kamionu zařadil rychlost a protáhl se kolem chevroletu.
Duch poděkoval svému bohu, lučištníkovi Ji, že ho uchránil před smrtí. O deset vteřin později by se již čelnímu střetu s kamionem nedalo vyhnout.
Pomalu vyrazil kupředu a podíval se na Turky, kteří se zamračeně rozhlíželi kolem sebe. Byli zmatení a znepokojení.
„Kde to je?“ zeptal se Jusůf a zíral na rozlehlé parkoviště, na němž se podruhé narodili. „Myslím ten byt Changových. Nikde ho nevidím.“
V okolí se nevyskytovaly žádné obytné budovy.
Duch ověřil adresu. Číslo souhlasilo; muselo to být tady. Až na to…, až na to, že se zde nacházelo jen velké nákupní středisko. Ulička, do níž Duch odbočil, sloužila jako jednosměrny výjezd z parkoviště před …
