6
Půl kilometru od břehu se Duch choulil nad mobilním telefonem a snažil se ho ochránit před deštěm a vlnami, zatímco jeho člun byl samovolně unášen směrem k prasátkům.
Signál byl velmi špatný - z Duchova přístroje si musel satelitním přenosem proklestit cestu přes Fu-čou a Singapur -, ale nakonec přece jen dorazil až k Jerrymu Tangovi. Tang byl pang-íou, jehož služeb Duch někdy využíval v newyorské Čínské čtvrti a který právě v těchto chvílích čekal kdesi na pobřeží, aby Ducha odvezl.
A přestože byl Duch z náročné plavby celý zadýchaný, podařilo se mu jakžtakž popsat řidiči místo, na kterém se vylodí - tři sta až čtyři sta metrů od čehosi, co vypadalo jako pás prodejen a rodinných domů.
„Jaké máš zbraně?“
„Cože?“ zeptal se Tang.
Duch musel otázku několikrát zopakovat. „Zbraně!“
Tang však byl pouhým výběrčím dluhů - spíše podnikavým než silově založeným -, a tak se ukázalo, že má u sebe pouze pistoli.
„Kán!“ ulevil si Duch. Doprdele. Sám byl ozbrojen pouze starou pistolí Model 51 a doufal, že se dostane k něčemu účinnějšímu.
„Pobřežní hlídka…,“ oznámil mu Tang, ale v tu chvíli se začal signál utápět v praskání statické elektřiny a kvílení větru, „jsou na… sem. Poslouchám… frekvenci… símě odhad. Kam…“
„Jestli uvidíš nějaká prasátka,“ ječel Duch do telefonu, „zabij je! Slyšíš mě? Jsou na břehu někde blízko tebe. Najdi je! A zabij!“
„Zabít? Ty chceš…“
V tom okamžiku se přes člun převalila vlna a celého Ducha zmáčela.
Telefon utichl a Duch se podíval na displej. Byl úplně tmavý. Zkrat. Znechuceně odhodil přístroj na podlahu člunu.
Přímo před ním se vynořila kamenitá hradba. Duch ji obeplul a zamířil k široké pláži nalevo od malého městečka. Zřejmě chvíli potrvá, než se vrátí na místo, kde se vylodila prasátka, ale Duch nechtěl riskovat, že si ublíží na skalnatých výčnělcích. Ukázalo se však, že dorazit s člunem až ke břehu bude trýznivě obtížný úkol.
Když se již téměř přiblížil k písečné pláži, zvedl se člun na hřebeni vlny a téměř se převrhl, ale Duch rychle ubral plyn a plavidlo se ladně usadilo na vodě. Současně ho však udeřila jiná vlna, srazila ho k podlaze a otočila člun na stranu. Člun nakonec prudce přistál na břehu v příbojové vlně a odmrštil svého jediného pasažéra ztěžka na pláž. Lodní šroub se přitom ocitl nad hladinou a motor začal hlasitě skučet. V panické hrůze, že ho zvuk prozradí, doklopýtal Duch zpátky k motoru a po chvíli lomcování se mu ho podařilo vypnout.
Zanedlouho spatřil Jerryho Tanga ve stříbrném rodinném BMW, které stálo na asfaltové silnici asi dvacet metrů od břehu. Vztyčil se a zamířil k autu. Otylý a neoholený Tang si ho po chvíli všiml a vyrazil mu naproti. Duch se naklonil do okénka na straně řidiče.
„Viděl jsi ostatní?“
„Musíme jet!“ řekl Tang nervózně a ukázal na policejní snímač. „Pobřežní hlídka ví, že jsme tady. Posílají sem pátrací jednotky.“
„Kde jsou ostatní?“ vyštěkl Duch. „Prasátka?“
„Nikoho dalšího jsem neviděl. Ale…“
„Navíc nemůžu najít pang-šou. Vůbec nevím, jestli se dostal z lodi.“
Duch si znovu prohlédl pobřeží.
„Já nikoho neviděl,“ řekl Tang vysokým hlasem. „Ale tady zůstat nemůžeme.“
Nedaleko příboje zahlédl Duch koutkem oka jakýsi pohyb. Postava v šedých šatech právě lezla po kamenech z vody a vypadala přitom jako raněné zvíře. Duch vystoupil z auta a vytáhl zpoza opasku pistoli.
„Počkej tady.“
„Co to děláš?“ zeptal se Tang zoufale. „Tady nemůžeme zůstat. Už sem jedou. Za deset minut jsou tady. Copak mi nerozumíš?“
Duch však svému poskokovi nevěnoval pozornost a nerušeně se vrátil přes silnici k pobřeží. Prasátko zvedlo hlavu a spatřilo blížícího se Ducha, ale podle všeho si ve snaze o záchranu zlomilo nohu a nemohlo se ani postavit, natožpak utéci. Muž se obrátil a zoufale se pokoušel odplazit zpátky do vody. Duch nechápal, proč se vůbec namáhá.
Sonny Li otevřel oči a poděkoval deseti soudcům pekla - ne za to, že přežil potopení Draka, nýbrž za to, že poprvé po dvou týdnech necítil v žaludku téměř žádnou houpavou nevolnost. Když jejich p…
