7
Bill Corde seděl v knihovně Audenovy univerzity.
Byla to plísní zapáchající viktoriánská budova s dubovým obložením tvrdým jako kov a zábradlími z tepaného železa, která se proplétala balkony jako břečťanové úponky. Celá stavba jako by byla převezena cihlu po cihle z ukoptěného Londýna a znovu postavena zde na travnatém prostranství, odkud byl výhled na tisíce akrů polí osazených souvislým potahem zelených kukuřičných výhonků.
Toto byla knihovna univerzity, na kterou by Billa Cordea nepřijali a jejíž školné by si stejně nemohl dovolit platit.
Právě absolvoval telefonát se šerifem Willarsem v Lewisboro a dozvěděl se, že stav Dudleyho Frankse je kritický, ale stabilizovaný, ať už to znamenalo cokoliv. „Rozhodně mě to netěší, Bille, to teda ne,“ dodal Willars a Corde věděl, že mezi oběma okresy dojde na mohutné reparační platby.
Po přestřelce se na celý úřad šerifa v New Lebanonu snesla chmurná nálada. Hon na člověka, který se ještě před několika dny jevil jako zábavný lov, se nyní proměnil v nelítostnou řež. Gilchrist byl daleko šílenější a divošštější, než kohokoliv z policistů napadlo, a přestože obě přídavná jména se ve slovníku moderních policejních metod vyskytovala jen zřídka, pokud vůbec, Corde nyní naplno pociťoval jejich význam.
Gilchrist, Leon David, nar. 1951, Cleary, stát New York. Bc. s vyznamenáním, M. A., Severozápadní univerzita; Ph. D. z anglické literatury, Harvardova univerzita; Ph. D. z psychologie, Harvardova univerzita. Asistent a docent, katedra angličtiny, Fakulta humanitních věd, Harvardova univerzita. Dočasný profesor, katedra zvláštního vzdělávání, Pedagogická fakulta, Audenova univerzita. Profesor, katedra zvláštního vzdělávání, Pedagogická fakulta, Audenova univerzita. Hostující profesor, Vanderbilt University, Neapolská univerzita, Le Sorbonne Université, College of William & Mary…
Plus dva další hutné paragrafy.
Corde si dopsal poznámky a zavřel Seznam profesorů svobodných umění. Neobsahoval žádnou Gilchristovu fotografii, což byl hlavní důvod Cordeovy zdejší návštěvy. Profesorův portrét nebyl ani na třech jeho knihách, které tvořily součást trvalé sbírky knihovny. Šlo o publikace bez autorské fotografie a bez přebalu, zkrátka o knihy pro učence. Corde si na další ze svých karet poznamenal, že má zavolat šerifovi okresu Cleary ve státě New York a zjistit, zda v jeho okrese nebydlí nějací další Gilchristovi.
Nato rychle prolistoval seznam odebíraných periodik. Právě když se chystal brožuru zavřít, upoutal jeho zrak titulek jakéhosi článku. Odešel do oddělení časopisů a požádal o zapůjčení magazínu, ve kterém byl zmíněný článek otištěn. Knihovnice na okamžik zmizela a vrátila se se svázaným ročníkem časopisu Psýché: Časopis pro psychologii a literaturu.
Corde se znovu posadil za stůl a začetl se do prvního odstavce stati „Básník a násilnické podvědomí“ z pera Leona D. Gilchrista, Ph. D. Po chvíli se vrátil k přepážce a vypůjčil si slovník.
Znovu začal číst.
Básník, jímžto expanzivním termínem si dovoluji označovat kohokoliv, kdo prostřednictvím slov vytváří fiktivní mody, je sám o sobě výtvorem společnosti, v níž žije. Povinností básníka je tudíž rozvlhnout…
„Rozvlhnout.“
Corde si poznačil loktem příslušné místo v časopise a začal listovat slovníkem. Přitom z knihy vypadla stránka „levitovat“ / „licenční“. Corde jí bezmyšlenkovitě vsunul mezi stránky „reportáž“ / „rezident“ a „reziduální“ / „robot“.
„Rozvlhnout. Rozpustit se pohlcováním vlhka nebo vlhkosti obsažené ve vzduchu.“
Aha. Jasně.
… povinností básníka je tudíž rozvlhnout, aby mohl permeovat do všech aspektů společnosti…
„Permeovat.“
Corde znovu zvedl slovník.
Deset minut se takto prokousával článkem, jeho zpocené ruce zanechávaly na otrhaném přebalu slovníku nádherné otisky a jeho žaludek se kroutil v jeden velký uzel – nikoliv z toho, co se o Gilchristovi dozvěděl (prakticky nic), nýbrž z kluzké zastřenosti obsahu jeho článku. Poprvé v životě Bill Corde plně pochopil nesnáze své dcery.
Naplněn sklíčeností přer…
