román

Dole pod schody, když Fogacer už zmizel, koho jsem nespatřil, ne-li Fontanetku, která tu stála, sázím se, úmyslně, aby se se mnou setkala a aby se na mě mohla usmát. / „Fontanetko,“ otázal jsem se, „bratr už vstal?“ / „Ne, pane. Spí jako dudek. Pořádně jsem mu klepala na dveře, avšak neotevřel.“ / „To se mi nelíbí,“ pravil jsem nadmíru zachmuřeně a otočiv se k ní zády, vstoupil jsem zhurta a bez pukání do…

Více
  • 24. 12. 2024

Pro smilování! Jaká radost mě zaplavovala, když s Fogacerem před sebou a s Miroulem po svém pravém třmenu jsem ujížděl na své klisničce Velkou ulicí svatého Diviše, kde dnes v neděli byly všechny krámy zavřené, a uháněl jsem přes most Matky boží, rovněž prázdný ode všech vozidel, abychom se dostali na Staré město a v prodloužení Sklenářské ulice, jejíž jméno cestou Fogacer prohodil, do ulice Zakrslíků.…

Více
  • 24. 12. 2024

Mister Mundane, kterýž mě přišel nazítří navštívit, mi nekonečně děkoval za léčení a všecku pomoc, jíž jsem přispěl jeho bratrovi, kdyžtě ho byl Samarcas v Paříži mečem poranil, a poprosil mě, abych mu podal zprávu o jeho smrti, tuto zprávu trpělivě vyslechl, světlé řasy mu občas zamrkaly nad bleděmodrýma očima a na spodním rtu mu zacukal nerv, leč jinak neprojevil nižádnou známku vzrušení. / … / …

Více
  • 24. 12. 2024

„Vzácný pane,“ pravil Miroul, probouzeje mě nazítří ze spánku tuze nočními můrami a krví přerušovaného, „používání těžkého meče ve válce vám zmršilo vaše fechtování: shledával jsem, že jste pomalý a těžký při střetnutí s tou vosou. U všech rohatých, kterak ona mečem vládla! Jaká to ohromující hbitost! Tolik jsem se o vás třásl, že kdyby se vám nepovedl váš Jarnakův úder, byl bych jí vhodil nůž mezi ramena, třebas bych se vydal všanc nebezpečenství, že mi do smrti neodpustíte. Nicméně přemítaje o tom nemohu pochopit, proč se vás pokusila zhubit, dokud měla oba meče v rukou, kdyžtě přece tak znamenitě při šermu mečem vládla.“ / „Radost ze zrádlivosti, myslím,“ pravil jsem škrábaje se na hlavě, ježto mě …

Více
  • 24. 12. 2024

  / Není mi povědomo, proč se lidé domnívají, že je-li někdo darebák, musí se chovat nanejvýš obezřetně. Je naopak známo, že jsou darebové neopatrní, a bláznivě neopatrní skrze přemíru sebedůvěry, kteráž byla u Svatopavelského patou Achillovou, jakž to ostatně vyjevil v neuvěřitelných zpupnostech, jež ztropil potomně vévodovi z Guise. Já, kdybych býval – nedej Bože – v jeho kůži, tuze bych se…

Více
  • 24. 12. 2024

  / Můj dědeček, baron z Mespechu, si odjakživa vedl a přes svůj pokročilý věk dosud vede „rodinnou kroniku“, do níž zapisuje malé i velké události, jež se přihodily v jeho rodině, jemu samému či jeho lidem. O mně je tam zmínka s datem 20. září léta Páně 1607: „Syn Petr mne spěšným listem zpravil, že mého vnuka Petra Emanuela ze Sioraku jmenoval král rytířem. Tato pocta ctí prozíravost toho, jenž ji…

Více
  • 24. 12. 2024

Seděli na potemnělé verandě osvětlené pouze petrolejovou lampou se staženým knotem. Scofield sotva viděl na tlačítka mobilního telefonu, když vyťukával sérii čísel, která ho spojila přímo s centrem tajných operací v Langley. „Vezmi si druhou linku,“ přikázal Cameronovi, který se natáhl ke stolu pro přístroj. / „Ano?“ pronesl polohlasně nepřirozený umělý hlas. / „Beowulf Agate ještě jednou,“ ohlásil se…

Více
  • 24. 12. 2024

Karin de Vriesová s Drewem se nastěhovali do hotelu Normandie. Drew: „Jen chceme ušetřit ministerstvu zahraničí peníze, Stanley. Jako daňový poplatník na tom trvám!“ / „Ty tvoje žvásty nemůžu poslouchat. Ještě den vydrž v uniformě a se žlutými vlasy. Střežíme vás jak oko v hlavě. Vysvětlím šéfům hotelu, že jste párek počítačových bláznů, které sice nemůžeme vystát, ale dostali jsme příkaz využít…

Více
  • 24. 12. 2024

„Světlano,“ sykl. / Překvapeně zamžikala, že ho vidí, ale úplně zaskočená tím asi nebyla. Než stačila nasadit pobouřený výraz, Metcalfe si v její tváři všiml záblesku radosti, nebo se mýlil? / „Stivo?“ Snažila se mluvit chladně a úsečně. „Přece jsme se dohodli: zítra navečer v parku Sokolniki.“ / „Ale já se nemohl dočkat.“ / Zavrtěla hlavou a bezděčně se zasmála. „Jen se na sebe koukni! Kam se poděl…

Více
  • 24. 12. 2024

Rok 1563 navzdory hladu a moru, jak o tom povím později, byl pro Mespech rokem šťastným. Pobratimstvo mohlo konečně uskutečnit svůj „krásný a dobrý záměr“, dávno zamýšlený a neustále hýčkaný: zakoupit mlýn v Beunách. Až dosud jsme s mletím byli odkázáni na mlýn v Campagnaku, a jakkoliv jeho majitel patřil k našim přátelům a poplatek, jejž vyžadoval, byl rozumný, přesto notně zatěžoval cenu naší…

Více
  • 24. 12. 2024

BÍLÝ DŮM / „Máte tady pana Kleina,“ oznámila Estelle Pikeová kysele a uvedla do Oválné pracovny bledého muže s dlouhým nosem. „Prý s vámi musí nutně mluvit.“ / Prezident Sam Castilla s pokřiveným úsměvem vzhlédl od hromádky spisů rozložených po stole z borového dřeva. Pod očima měl kruhy vypovídající o dlouhých dnech a bezesných nocích. Kývl na jedno z křesel před stolem. „Posaďte se, Frede. Za vteřinku…

Více
  • 24. 12. 2024

Converse se protáhl chodbičkou mezi sedadly ke dveřím a proběhl po koberci v tunelu, který se po patnácti metrech otevíral do potemnělé prázdné čekárny s plastovými sedačkami. Provaz natažený na krátkých sloupcích vedl cestující k jedinému otevřenému východu. Nápisy v němčině, francouzštině a angličtině zavěšené pod stropem směrovaly pasažéry do hlavní haly terminálu nebo dolů po schodech k výdeji…

Více
  • 24. 12. 2024

Alan Swanson seděl na zadním sedadle armádního auta a snažil se zachovat klid. Díval se z okna, bylo pozdní dopoledne a malý provoz na silnicích. Početná pracovní síla Washingtonu se už přesunula na místo svého určení, auta vrčela, telefony zvonily, lidé řvali a šeptali a na příliš mnoha místech popíjeli první drink. Bujará nálada prvních-hodin pracovního dne se vytrácela s blížícím se odpolednem. O půl…

Více
  • 24. 12. 2024

POBLÍŽ BOUSMELET-SUR-SEINE, FRANCIE / V tiché pracovně bez oken si Emile Chambord prohlížel zprávu na monitoru. Jak očekával, Zellerbach se napojil na svůj domácí počítačový systém ve Washingtonu a přesně v tu chvíli dostal jeho zprávu a systém se uzavřel. Doktor se musel nahlas zasmát. Pěkně toho arogantního prcka z Ameriky doběhl. Když teď získal jeho stopu, mohl ho snadno najít. Rychle bušil do klávesnice.…

Více
  • 24. 12. 2024

Trojice uprchlých trestanců se plížila v temnotě starým kanálem porostlým mechem. Mířila k zamřížovanému východu, jenž se nalézal uprostřed východního nádvoří ambasády. Když konečně vylezli ven na oslepující sluneční světlo, ruce i nohy měli rozdrásané do krve. Okamžitě se jim naskytla podívaná, kterou by Evan Kendrick nejraději nikdy nespatřil. Asi šedesát rukojmích vyhnali teroristé na dvůr, aby se…

Více
  • 24. 12. 2024