37
Vařák se přiblížil k poslednímu hangáru v soukromé části mezinárodního letiště v San Diegu. Úzkými uličkami obrovského letištního komplexu neustále projížděli policisté a ozbrojení celníci v elektromobilech a na motocyklech. Z vysílaček ve vozidlech se čas od času ozval hlas nebo zapraskání. Boháči a vysoce ziskové podniky, kteří tvořili klientelu této části letiště, se mohli vyhnout nepříjemnostem spojeným s běžnými linkovými lety, nemohli však ujít pozornosti federálních i městských bezpečnostních sil hlídkujících v sektoru. Každé letadlo připravené k odletu procházelo nejen kontrolou letového plánu a trasy, ale také pečlivou prohlídkou samotného stroje. Každý cestující se navíc musel připravit, že ho mohou prohledat téměř jako nejhoršího zločince. Zbohatlíci to zkrátka nemají vždycky lehké.
Čech ležérně vkráčel do pohodlné čekárny, v jejímž luxusním interiéru si elita cestujících krátila čas před odletem. Zeptal se na Grinellovo letadlo. Atraktivní úřednice za přepážkou byla ochotnější, než čekal.
„Vy tím letadlem poletíte také, pane?“ zeptala se a chystala se zapsat si jeho jméno do počítače.
„Ne, měl jsem jen doručit nějaké dokumenty.“
„Ach tak, pak vám tedy doporučuji jít do hangáru číslo sedm. Pan Grinell se tady objeví jen málokdy. Chodí přímo k prohlídce a pak hned nasedne do letadla.“
„Mohla byste mi popsat.“
„Zavezeme vás tam jedním z našich vozíků.“
„Raději bych se prošel, kdyby vám to nevadilo. Chtěl bych se trochu protáhnout.“
„Jak si přejete, ale držte se na ulici. Bezpečnostní služba je dost ostrá a poplachy jsou tady na denním pořádku.“
„Budu přebíhat od lampy k lampě,“ řekl Miloš a usmál se. „Bude to tak správně?“
„To není špatný nápad,“ odvětila dívka. „Minulý týden se nám tady jeden borec z Beverly Hills trochu nabumbal a taky se chtěl projít. Špatně zabočil a skončil ve vězení v San Diegu.“
„Jen za to, že se chtěl projít?“
„No, taky s sebou měl nějaké veselé prášky.“
„Já nemám ani aspirin.“
„Vyjděte ven, dejte se napravo do první ulice a pak znovu doprava. Je to posední hangár na konci pásu. Pan Grinell má nejlepší místo. Skoda, že sem nechodí trochu častěji.“
„Je to velice uzavřený člověk.“
„Spíš bych řekla, že je neviditelný.“
Vařák se neustále rozhlížel a přitom kýval hlavou na řidiče vozíků a skútrů, kteří se k němu sjížděli ze všech stran. Někteří z nich zpomalovali, jiní rychle projeli kolem.
Úřednice se nemýlila, pomyslel si Miloš, když se blížil k obrovským otevřeným dveřím posledního hangáru. Grinellovo letadlo mělo opravdu nejlepší místo. Po odbavení mohl vyjet ven protilehlými dveřmi a podle pokynů z řídicí věže hned odstartovat, nemusel tak ztrácet čas rolováním k startovacím drahám. Někteří zbohatlíci se měli líp, než by Varaka napadlo.
Na kraji hangáru, kde se asfalt dráhy stýkal s betonovou podlahou interiéru, postávali dva hlídači v uniformách. Za nimi se rýsoval letoun typu Rockwell, po jehož stříbrných křídlech šplhali lidé. Železný pták, který se co nevidět vznese k noční obloze. Miloš si prohlédl uniformy strážníků nebyli ani státní, ani městští, šlo o soukromou bezpečnostní službu. Všiml si také, že jeden z mužů je dost velký a velice široký v pase i ramenou, což ho přivedlo na jeden nápad. Za zkoušku nic nedám, pomyslel si. Dostal se na místo vraždy, ale daleko větší zadostiučinění by mu přineslo, kdyby mohl popravit zrádce zblízka, aby měl jistotu, že opravdu zemře.
Vařák mířil ledabylým krokem po asfaltu k obřímu vjezdu do hangáru. Oba strážní k němu vykročili, jeden z nich přitom zašlápl nedopalek.
„Co tady děláte?“ zeptal se ten velký napravo od Varaka.
„Mám tady nějakou práci,“ odvětil sladce Vařák. „Poněkud důvěrnou, jestli mi rozumíte.“
„Co to znamená?“ zeptal se menší strážník po levé straně.
„Na to se asi budete muset zeptat pana Grinella. Já jsem jen poslíček a řekli mi, že mám mluvit jen s jednou osobou, která předá informaci panu Grinellovi, až se tady objeví.“
„To jsou kecy,“ zavrčel menší černý šerif směrem ke svému kolegovi. „Jestli …
