Pařížská hrozba (Robert Ludlum)

POBLÍŽ BOUSMELET-SUR-SEINE, FRANCIE

V tiché pracovně bez oken si Emile Chambord prohlížel zprávu na monitoru. Jak očekával, Zellerbach se napojil na svůj domácí počítačový systém ve Washingtonu a přesně v tu chvíli dostal jeho zprávu a systém se uzavřel. Doktor se musel nahlas zasmát. Pěkně toho arogantního prcka z Ameriky doběhl. Když teď získal jeho stopu, mohl ho snadno najít. Rychle bušil do klávesnice. Začal další fázi hledání.

„Pane doktore.“

Vědec zvedl hlavu. „Něco nového?“

Rázný a urostlý kapitán Bonnard se posadil do křesla vedle Chambordova stolu. „Právě jsem dostal zprávu z Paříže.“ Na hranaté tváři měl nešťastný výraz. „Naši lidé ukázali fotku doktora Zellerbacha tomu prodavači. Říkal, že ten muž si laptop na kreditní kartu nekupoval. Ale vyznělo to tak, že to mohl udělat jeden z kompliců Jona Smithe. V záznamech o nákupu byla jen washingtonská adresa, žádná zmínka o Paříži ani telefonní číslo. Samozřejmě, Zellerbach mohl toho chlapa poslat jen do obchodu, a proto naši lidé obcházeli s tou fotkou okolí. Taky nic. Nikdo Američana nepoznal.“

Chambord se pousmál. „Nevzdávejte se, příteli. Právě jsem se přesvědčil, že moc molekulárního počítače je neomezená. Člověk musí poopravit svůj názor na to, co je možné a co ne.“

Bonnard přehodil nohu přes nohu, tou vrchní netrpělivě pohupoval. „Vy znáte jiný způsob, jak ho najít? Musíme ho dostat. Dozvěděli se toho příliš. Teď nás sice zastavit nemůžou, ale potom… Mohli by zničit naše plány. Musíme je rychle zneškodnit.“

Chambord nedal najevo svou mrzutost. Věděl, co je v sázce, líp než Bonnard. „Zellerbach naštěstí navštívil svůj domácí systém. Nejdřív asi podnikl preventivní opatření. Nejspíš prohnal signál z modemu kolem zeměkoule. Možná taky použil dlouhou řadu serverů a falešných jmen, aby po sobě zametl stopy.“

„Jak se v tom všem můžete vyznat?“ otázal se Bonnard. „Zametání elektronických stop je standardní postup. A standardní je proto, že zabírá.“

„Ale ne proti molekulárnímu počítači.“ Doktor Chambord se sebejistě vrátil ke klávesnici. „Za pár minut budeme mít pařížské telefonní číslo. A pak už stačí jen zjistit příslušnou adresu. Mám plán, jak zařídit, aby už nás nikdo neotravoval. Nikdo.“