román

Onoho odpoledne zavolal do redakce Barcelonského deníku pouliční prodavač květin a nechal Miquelovi vzkaz. Muže, kterého jsme mu popsali, viděl obcházet vilu kolem dokola jako nějaký přízrak. Když Miquel přišel na třídu Avenida Tibidabo 32, bylo již po půlnoci. Ulice se proměnila v ponuré a opuštěné údolí, do něhož mezi listím stromů pronikaly záblesky měsíčního svitu. Ačkoli Miquel Juliána neviděl už…

Více
  • 14. 1. 2025

LUCILLE BRONSONOVÁ / Zastala v obývačke, hlavu nachýlila na jednu stranu a pokúšala sa zachytiť, čo vraví ten Keefler Leemu, ale hovoril celkom potichu. V tichosti malého domu počula len vzrušený pulz vlastného srdca, ťažké búšenie v hrdle. Nijako sa nedalo zistiť, či Keefler vie toho veľa alebo len málo. Nepáčil sa jej jeho pohľad. Mal zlé mudrácke očká a pozeral na ňu pohľadom, ktorý pridobre poznala. / Prešla cez…

Více
  • 14. 1. 2025

Vystoupil jsem z výtahu doprostřed společnosti. Zlaté koberce, vysoké a pružné. Klimatizace zpracovávala množství kouře a tělesného tepla. Hukot a drmolení metů současných konverzací. Dva muži v červených kabátech u baru doplňovali impozantní recepční místnost Development Unlimited. Číšnice si opatrně razily cestu mezi hosty s tácy koktejlů a jednohubek. Dívka ve zlatých minišatech, zlatém kovbojském… / …

Více
  • 14. 1. 2025

Probudila se do přítmí hotelového pokoje, spatřila Leandrovu siluetu rýsující se v křesle u lůžka. V ruce držel knihu Víctora Mataixe a četl si. Alicia usoudila, že zatímco spala, prohrabal / se jí v kapsách i v tašce a pravděpodobně ve všech zásuvkách v pokoji. / „Lepší?“ zeptal se Leandro, aniž od knihy zvedl oči. / „Ano,“ odpověděla. / Procitnutí vždy provázel jakýsi…

Více
  • 14. 1. 2025

Vydal jsem se stejnou cestou zpátky ještě zmatenější, než když jsem z knihkupectví odcházel. Jakmile jsem procházel kolem místokrálovnina paláce, písař Oswaldo mi zamával na pozdrav. / „Vyšlo to?“ zeptal se. / Sklesle jsem zavrtěl hlavou. / „Zkuste to u Luisita, možná si na něco vzpomene.“ / Přikývl jsem a zamířil do stánku k Luisitovi, který si zrovna čistil sadu per. Sotva mě zpozoroval, usmál se…

Více
  • 14. 1. 2025

Když jsem odcházel z paláce rodiny Valerových, schodiště bylo ponořeno do tmy. Potmě jsem prošel vestibulem. Otevřel jsem dveře. Dovnitř pronikl kužel modravého světla z pouličních lamp, na jehož konci jsem se setkal s podezřívavým pohledem vrátného. Odcházel jsem odtamtud a lehkým krokem zamířil k Trafalgarské ulici. Odtud jela noční tramvaj až k hřbitovní bráně v Pueblo Nuevo. Stejná tramvaj, na kterou jsme…

Více
  • 14. 1. 2025

  / David zaklepal a otevřel dveře. Abdelaziz seděl jako poslušné dítě v pokoji u stolu a četl si Le Nouvel Observateur. Sotva uviděl Davida, hned vstal. Pohyboval se rychle a hbitě. Obézní teda není. Vrchnost mu asi každý den vezdejší biftek na stůl nedala. / – Seď, panebože, řekl David živě a položil mu ruku na rameno. Žádné ceremonie. Jak se daří? Jsi svěží jako růžička. A to si čteš Nouvel Observateur,…

Více
  • 24. 12. 2024

  / „Ať mě čert, vím-li, k čemu teď budou generální stavy,“ řekl mi otec v den, kdy byl zvolen – třeba říci, že nikoliv proti své vůli zástupcem šlechty za okrsek Montfort-l’Amaury. „Velmožové si je vynutili jen proto, aby s jejich pomocí zakryli svou chamtivost pláštíkem veřejného blaha. Nyní, když se s regentkou dohodli, by se bez nich rádi obešli. Condé se dokonce nestyděl regentce navrhnout, aby se…

Více
  • 24. 12. 2024

  / „Pane, na slovíčko, prosím!“ / „Poslouchám vás, spanilá čtenářko.“ / „Pravil jste, že vévodovi z Longueville bylo prominuto.“ / „Ovšem.“ / „Ale co ostatním vévodům?“ / „Když vzpoura vypukla, byli všichni obviněni z urážky majestátu a byla jim odňata jejich místodržitelství. Ale po porážce u Ponts-de-Cé, když krále poprosili za prominutí – klečíce na jednom nebo na obou kolenou, podle stupně… / …

Více
  • 24. 12. 2024

  / Richelieu usoudil, že nepřátelé, které mám u dvora, by neměli uvidět ani můj kočár provrtaný kulkami, ani mé Švejcary, i přikázal mi, abych je nechal na čtvrt míle od Fontainebleau ve venkovském hostinci, jehož vývěsní štít představoval pštrosa, což Hörnera velice udivilo, poněvadž ten pták byl v jeho zemi stejně jako u nás zcela neznámý. / Kardinál čekal, až se svými Švejcary doúčtuji a rozloučím…

Více
  • 24. 12. 2024

  / To, co předchází, neznamená, že nad mými melancholickými úvahami spadne byť jen na okamžik opona. Po návratu do Brézolles, když slunce již napůl zašlo za západní břeh oceánu, projeli jsme za soumraku modrými mřížemi zámku a první naší starostí bylo odebrat se rovnou do stájí a svěřit naše ubohé kobylky, které na dešti a větru tolik zakusily, Švejcarům, aby je vysušili, vyhřebelcovali, nakrmili a…

Více
  • 24. 12. 2024

  / Spanilá čtenářko, prosím předem o prominutí: teď vaše krásné oči rozpláču. Přiznám se, že ani mě nic nezarmucuje víc než osud nešťastného vévody z Montmorency. / Bohové mu dali do vínku vše: vznešený původ, slavné předky, titul francouzského maršála, úřad guvernéra v provincii proslulé sladkostí žití, sličný zjev, který z něho učinil u dvora vzor mužské krásy, zbožněníhodnou manželku,…

Více
  • 24. 12. 2024

  / Když Mazarin nastoupil po Richelieuovi, požádal mne, abych nadále pokračoval v pravidelné návštěvě soudního dvora, což mi příležitostně umožňovalo nikoli snad těm pánům něco poradit, ale vyslechnout, co říkají, a vytušit, co by asi říkali, kdybych tam nebyl. / Jejich němé nepřátelství vůči mně bylo aspoň v počátcích tak zavilé, až jsem se obával, že mne dají příležitostně zavraždit nějakým…

Více
  • 24. 12. 2024

  / Nerad čtu předmluvy a teprve nerad je píši. I bez téhle bych se znamenitě obešel, kdyby to, do čeho se tu pouštím, nevyžadovalo některá vysvětlení. / Událost, která původně inspirovala tento román, je historická. Koncem XVIII. století opustili někteří vzbouřenci z Bounty Tahiti, protože pro britskou admiralitu by bylo bývalo příliš snadné je vypátrat, a objevili uprostřed Pacifiku malý opuštěný ostrov,…

Více
  • 24. 12. 2024

Krematóriá č. III a IV boli hotové na určený termín a od januára 1943 do konca toho istého roku všetky štyri krematóriá pracovali plnou parou. / V decembri roku 1943 som bol vymenovaný za inšpektora koncentračných táborov. Opustil som Osvienčim a rodinu som odviezol do Berlína. Avšak do Osvienčimu som sa ešte vrátil a strávil som tam časť leta 1944, aby som pomohol svojmu nástupcovi rozriešiť problémy, spojené so…

Více
  • 24. 12. 2024