38 KAPITOLA
MOSKVA, LUBJANKA
Drobný světlovlasý muž bledý jak přízrak se otočil a vyšel z popravčí místnosti. Jménem svého šéfa, hlavního vyšetřovatele Rubašova, dohlížel už na bezpočet poprav, přesto je vždycky těžce prožíval. Ostatně, hnusila se mu veškerá činnost NKVD, a proto byl rád, že zhruba před rokem dostal příležitost tajně pracovat pro Němce. Udělal by cokoliv, aby pomohl svrhnout stalinskou hrůzovládu. O nacistech toho příliš nevěděl. Ale stačilo mu, že Hitler byl odhodlaný zničit nenáviděný sovětský stát. Nic jiného ho nezajímalo. Jestli informace, které pokoutně posílal do Berlína, mohly uspíšit den Stalinova pádu, považoval se za šťastného člověka.
Pobledlý pobočník v duchu stanovil přesný čas smrti. Abwehr budou zajímat všechny podrobnosti včetně přepisů veškerých výslechů. Byla to mimořádně hezká žena, jedna z největších balerín v celém Rusku – a přesto i ona pracovala pro Berlín! Přetrpěla nejhorší mučení, ale nakonec se přiznala, že svému otci generálovi kradla přísně tajné vojenské materiály a předávala je svému milenci, německému diplomatovi.
Plavovlasý muž považoval tu baletku za hrdinku. Byla tajným nepřítelem Kremlu a špionem Berlína, stejně jako on. Ale než všechno řekla, vydržela mnoho hodin mučení, jaké si nikdo nedokáže představit. Uvažoval, jestli by sám měl tu sílu a odvahu, kterou prokázala tato žena, než se konečně zlomila a všechno přiznala, jako nakonec každý.
Dehtové plátno rozprostřené na podlaze popraviště bylo potřísněné krví krásné ženy. Ten obraz mu uvízl v paměti a věděl, že tam zůstane navěky. Tělo brzy odnesou a do cely přijde uklízečka. NKVD odstraní veškeré stopy po popravě Světlany Baranovové. Její smrt bude zcela anonymní.
On se však postará, aby tato statečná žena nezemřela zbytečně.
Až se večer vrátí domů, napíše do hlášení Abwehru všechno, co ví o odvážné službě té ženy nacistům.
Berlín potřeboval znát pravdu. Bylo jeho povinností předávat všechny důležité informace, zároveň však cítil, že je to to nejmenší, co může udělat, aby uctil památku smělé baleríny.
BERLÍN
Admirál Canaris musel přiznat, že si labužnicky vychutnával slova, která se právě chystal vyřknout. Adresoval je přímo Reinhardu Heydrichovi, který od začátku zpochybňoval spolehlivost jeho zdroje v Moskvě.
„Náš informátor v Lubjance právě potvrdil to, co jsme věděli už z druhé ruky: totiž že člověk, který nám poskytl tolik cenných dokumentů o Stalinově operaci WOLFSFALLE, byl právě popraven.“
„Takže spojení se přerušilo!“ zvolal polní maršál Wilhelm Keitel. „To je katastrofa!“
Canaris pozoroval Heydrichovy hadí oči. Heydrich byl zlý člověk, ale také chytrý. Stejně jako Canaris chápal, co to znamená. Nic však neřekl. Jeho snaha očernit Canarise a Abwehr právě dostala smrtelnou ránu.
„Je to smutná záležitost,“ pravil Canaris klidně. „Velká tragédie. Ta žena položila život za naši věc.“ Nemusel vysvětlovat, co už si uvědomili všichni: že poprava informátorky potvrdila její věrohodnost.
Nastala dlouhá chvíle ticha, v níž přítomným postupně docházely důsledky Canarisových slov. Pak Hitler vstal.
„Mladá žena zaplatila tu nejvyšší cenu, abychom se dozvěděli pravdu o Stalinově proradnosti. Vzdejme poctu její statečnosti. Invaze do Ruska, kterou jsme nazvali operací Barbarossa, musí být okamžitě zahájena. Není cesty zpět. Má proti tomu někdo výhrady?“
Někteří vrtěli hlavou, ale nikdo nepromluvil.
„Věřte mi,“ pokračoval vůdce, „stačí jen vyrazit dveře a celá prohnilá stavba se zřítí.“
„Bravo!“ zvolal Keitel. Přidalo se k němu několik dalších.
Po Hitlerově tváři se rozlil široký úsměv. „Tažení do Ruska bude úplná hračka.“
