28
Zástupce ředitele Ústřední zpravodajské služby Frank Shields roztrhl obálku s razítkem PŘÍSNĚ TAJNÉ – JEN K NAHLÉDNUTÍ a se svým jménem a krátce do ní nahlédl. Podepsal převzetí strážnému, který potvrdil neporušenost pečeti, a vrátil se ke svému stolu. Vytáhl papíry sepnuté sponkou a pozorně se začetl do obsahu – šesti stran doslovného přepisu telefonických rozhovorů na soukromých linkách Alberta Whiteheada, Stuarta Nicholse, Benjamina Wahlburga a Jamiesona Fowlera, čtyř Matareseových přisluhovačů, kteří se sešli v newyorské restauraci po šokujícím setkání s Williamem Claytonem, alias Beowulfem Agate, alias Andrewem Jordanem, alias Brandonem Scofieldem.
Všichni čtyři mluvili celkem bez zábran, i když tu a tam jako by probleskla obava, zda jejich přístroje za tisíce dolarů jsou skutečně tak dobře zabezpečeny proti odposlechu, jak tvrdí výrobce. Jejich obavy byly opodstatněné – komerčně dodávané zařízení nepředstavovalo pro techniky Agentury žádný problém.
Jeden vedle druhého vyjádřili silné znepokojení nad rozkazem vyhýbat se Amsterdamu, pro nějž – jako nezkušení amatéři – používali průhledný kód A. M. Jejich tón prozrazoval strach okořeněný konsternovanou zvědavostí, stejně jako obavy, kam jejich „podnik“ směřuje. Proto se čtveřice dohodla na setkání, které se uskuteční za dva dny v malém exkluzivním hotelu v bohatém městečku Bernardsville ve státě New Jersey. Rezervaci zařídí jménem společnosti Genesis a jejich soukromá letadla přistanou na letišti v Morristownu, vzdáleném asi dvacet minut jízdy autem.
Pracovníci operačního direktorátu CIA se pustili do práce, aniž znali konečný cíl operace, což není ve zpravodajské komunitě tak vzácný jev, jak by se mohlo nezasvěceným zdát. Společnost Genesis si vyžádala čtyři oddělené pokoje a konferenční salonek. Tým techniků okamžitě vyrazil, nezdržoval se zbytečným vysvětlováním a umístil do všech pěti místností miniaturní mikrofony.
Frank Shields zvedl sluchátko sterilního telefonu a vytočil mezinárodní předčíslí do Velké Británie, jedničku pro Londýn a číslo zabezpečené linky do kanceláře sira Geoffreye Waterse v centrále MI-5.
„Vnitřní bezpečnost,“ představil se hlas z Londýna.
„Ahoj, Geofe, tady Frank.“
„Máš něco, starouši?“
„Nasaď Scofieldovi do náčelnické čelenky další orlí pero. Jeho čtyři kandidáti se potvrdili. Sejdou se k poradě, kterou moji lidé samozřejmě pokryjí. Věř mi, ti chlapi mají zatraceně blízko k panice.“
„Jak to, k čertu, dokázal?“ divil se sir Geoffrey.
„Bezpochyby docela jednoduše, jak je jeho zvykem,“ odpověděl Shields. „Mnozí z nás trpí profesionální deformací. Pro samé překombinované tajné manipulace přehlížíme výhody přímého postupu. Ať hraje Brandon jakoukoliv roli, nezabývá se složitými nuancemi svého krytí, odhodí nevinnou masku a jde oběti rovnou po krku – dřív, než se subjekt stačí vzpamatovat.“
„To je podle mě nejrychlejší cesta k prozrazení,“ poznamenal Waters pochybovačně.
„Souhlasím, ale my nejsme Beowulf Agate. Ještě se ozvu.“
„Prima, Franku.“
* * *
Sir Geoffrey se podíval na hodinky; opět se opozdí k domácí večeři. Natáhl se pro sluchátko a zavolal manželce. „Promiň, Gwyn, nějak jsem tady uvízl.“
„A nemůžeš mi říct, co tě zdrželo, že?“
„Bohužel.“
„Zůstaň, jak dlouho potřebuješ. Kuchař ti nechá večeři ve vyhřáté troubě. Až budeš pekáč vytahovat, nezapomeň na chňapky.“
„Díky, Gwyn. A ještě jednou se omlouvám.“
„To nemusíš, Geofe. Hlavně abyste dopadli ty parchanty. Clive je úplně vyřízený. Trpí depresí. Je zrovna tady se mnou.“
„Obávám se, že se zdržím trochu déle…“
„Nevadí. Stejně se musím postarat o bratra. Uložím ho do pokoje pro hosty.“
Waters zavěsil a uvažoval, že povečeří v restauraci, aby odložil setkání s ufňukaným švagrem na ráno. Stiskl tlačítko interkomu a zavolal veliteli své tělesné stráže. Agenti polovojenské složky SIS, britské Tajné zpravodajské služby známé pod zkratkou MI-6, patřili ke špičkám své profese – rozsudek smrti vyslovený Carlem Paravicinim nemohl být brán na lehkou váhu.
Za okamžik stál…
