Celá e-kniha Dívka v balícím papíru ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
16
Stanger se změnil, byl napjatý, nervózní. Takového jsem ho neznal. Šli jsme do mého pokoje. Neustále přecházel sem a tam. Zavolal jsem pro kávu a chlebíčky.
Když jsem se ho zeptal, co se děje, odpověděl mi, abych ho nechal přemýšlet. Zastavil se u velkého okna, ruce za zády a pohupoval se ze špiček na paty, dívaje se na lidi hrající si v bazénu.
„Asi bych se měl dát k některé z těch bezpečnostních služeb,“ řekl. „Vrátný, noční hlídač.“
„Vzdáváte to?“
„Ještě ne. Ale právě to možná chtějí, abych udělal.“ é „Proč?“
„Ta paní Boughmerová byla někde pryč na výletě zahrádkářů. Podařilo se mi přesvědčit dceru, aby mě pustila dovnitř. Hrál jsem svou roli. ‚Chci vás varovat, budete mít vážné potíže. Zatajování informací o vážném zločinu. Možná, že bych vám mohl pomoci, kdybyste mi teď řekla, co všechno víte.‘ A tak dále a tak dále. Až se sesypala.“
„V čem je její problém?“
Otočil se a posadil se těžce do křesla. „Křičela, sípala a vzlykala. Prskala sliny kolem sebe. Mluvila tak rychle, že slova splývala dohromady. Chytala mě za ruce. Prosila, přiznávala se. Bože můj!“
„Přiznávala k čemu?“
„Ta ubohá škaredá dívka byla zamilovaná do doktora Shermana. Žádná romantika a básničky. Vášeň. Viděl jste ji. Znáte člověka, který by se jí vůbec dotkl? A tak dělala, co mohla. Odcházela poslední. Zamykala dveře. Nechávala rozsvícené světlo v ordinaci. Něco dělala v tmavé vyšetřofně. Nechtěla říct co. Podle ní něco ošklivého a zlého. Dělala to zřejmě roky. Jakýsi způsob uvolnění. Ani tušení, proč tam Broon přišel a jak se dostal dovnitř. Pár dnů po smrti Shermana rovnala záznamy. Byla ve vyšetřovně, když se náhle rozsvítilo a Broon stál ve dveřích. Nařídil jí, aby se zase oblékla a v ordinaci se do ní pustil. Zřejmě přesvědčil tu ubohou nemocnou smutnou ženu, že existuje nějaký zákon, o zločinu proti přírodě, a že ji nechá zavřít jako úchyláka nebo něco takového. Jestli někomu někdy řekne, že Sherman se nezabil sám, vezme si ji do práce a patřičně zpacifikuje. Odnesl si jakýsi ‚důkaz‘. Jak jsem sakra mohl vědět, že je na pokraji zhroucení? Najednou ztuhla jako prkno, kousla se do rtů, začala lapat po dechu a cvakat zuby, oči v sloup. Zavolal jsem pohotovost. Nějaký kolaps. Poslal jsem sousedku hledat paní Boughmerovou. Pravděpodobně Dave Broon odjistil zámek na zadních dveřích té noci a snadno se dostal dovnitř.“
„Kvůli tomu přece nemusíte rezignovat, Ale.“
„To ještě není vše, teprve to přijde. Možná.“
„A to?“
„Dave Broon. Už ho mám dost. Mnoho let, mnoho věcí. Nelze ho postihnout podle zákonů, které musím dodržovat. Měli bychom být na jedné straně. Ale s ním všechno smrdí. Možná, že někdy nejednáte přesně podle zákona. Víte, někdy musíte mít někoho po boku. Trochu mě všechno děsí. Někdo mě musí zastavit, když se nedokážu zastavit sám.“
„Možná, že byste si to měl promyslet.“
„Což znamená, že s tím nechcete mít nic společného.“
„Chcete-li, abych byl s vámi já, oukej. Ale než se s ním setkáme, nemohl byste nějak decentně ověřit, kde byl v tu noc, kdy zemřel Sherman, a kde to odpoledne, co, zemřela Penny?“
„Nevím o minulé sobotě, ale pamatuji si, že když zemřel Sherman, že byl v Birminghamu pro nějakého vězně. Ale podíváme se, kde ten malý mizera může být.“
Přešel k posteli a zvedl telefon. Zamumlal pozdrav, zeptal se na Broona, poslouchal, zavěsil a vytočil jiné číslo. Zkusil to asi osmkrát. Pak vstal a řekl: „Máme asi chvilku na přemýšlení. Byl tu i tam, ale poslední hodinu o něm nikdo neví. Může být u soudu. Má tam přátele, kteří mu poskytují pár informací, pravděpodobně za hotové. Nebo může být z nějakého důvodu na radnici. Nebo může být v tom svým luxusním bejváku s novou plejmejtkou. Když na chvíli žádnou nemá, je netrpělivý.“
Před odchodem ještě řekl, že se se mnou spojí a že mne vyzvedne, abych mohl jít s ním na pohovor s Broonem. Když odešel, položil jsem tác od oběda před dveře, aby nikdo neměl důvod vstupovat do pokoje. A když jsem pokoj opouštěl, použil jsem jeden z nejstarších a nejjednodušších triků, který mě …
