4
Zapomeňme na Lady Helenu a vyspěme se trochu. Přestaňme vinit Meyera za to, že přišel s tou cestou na Bimini a tím odhalil ten malý koutek soukromí v mém povědomí.
Vzala si sladkého hocha, pozvala mne na svatbu, ale nebyl jsem doma, když pozvánka přišla. Potom pohlednice z Řecka nebo Španělska nebo z jiných míst líbánek. Potom nic až do dopisu před třemi lety, přinejmenším o dvanácti stránkách, omlouvajíc se za to, že mne opět používá jako pomůcku k vyjasnění si vlastních myšlenek psaním.
Právě se s Teddym rozváděla. Byl to sladký, milý, ohleduplný muž, který byl doslova zavalen a pohlcen její silou. Zmenšoval se, jak říkala, až téměř do neviditelnosti. Vše, co se dalo vidět, byl jeho příjemný, neurčitý úsměv. Připouštěla, že ho stále popichovala, tlačila v naději na rozhodnou mužskou reakci, kterou by najednou zaútočil a převzal v manželství vůdčí roli.
Možná, psala, že žít s oddaným stvořením na neviditelné šňůře je lepší, než být úplně sama, ale ne pro ni. Ani když viděla, že se stává stále více panovačnou, nepříjemnou a kousavou – z týdne na týden, z měsíce na měsíc. Tak se s ním rozešla, dokud se pořád ještě dokázal najíst a umýt sám. Rozvedla se v Nevadě. Když se vdávala, zavřela svůj dům na Casey Key; mnohokrát uvažovala o jeho prodeji, ale vždy ji něco zdrželo od konečného rozhodnutí. Teď byla ráda. Měla se kam vrátit a pokusit se získat zpět to, co kdysi někteří lidé označovali jako příjemnou povahu.
Psala také, že její starší dcera, Maurie, se před šesti měsíci provdala za velmi chytrého a pohledného mladého muže v obchodu s akciemi a že se zdá být velice šťastná. Bydlí prý ve Fort Courtney na Floridě, asi 160 km severovýchodně od Vasey Key, což by pro tchýni měla být zvládnutelná vzdálenost. Dále psala, že Bridget, známá jako Biddy – které tehdy bylo devatenáct – přešla z Bryn Mawr na University of Iowa, aby mohla studovat s malířem, kterého silně obdivovala, a svůj obor změnila na Krásná umění.
I když se dopis zabýval osobními, rodinnými věcmi, nebyl nijak zvlášť důvěrný. Nikdo, kdo by jej četl, by ani nemohl tušit náš vztah na oné dlouhé lenivé plavbě Bahamami na Likely Lady.
Prosila mne, abych se někdy u ní stavil, až zase budu v oblasti Sarasoty. Nikdy jsem to neučinil.
Párkrát jsem si na ni vzpomněl. Něco mi ji občas připomnělo, pohled na loď pod plachtami nebo zvuk deště nebo vůně podobná malým růžovým kvítkům, které rostly na kamenité půdě v Exumas, a tak se mi týden nebo dva objevovala v myšlenkách a opět mizela. Teď k tomu díky Meyerovi došlo znovu a budu na Helenu Pearsonovou pár dní nebo týdnů vzpomínat. Byl to jeden ze vztahů, které nemůžete skutečně definovat. Průměrný pozorovatel by se mohl útrpně usmívat. Starší žena, půl roku vdova, která pošle své dcery z domova, aby se mohla plavit po moři s mužem, dost mladým na to, aby byl synem jejího zemřelého manžela: nový významný partner, zřejmě fit a vytrvalý a schopný a diskrétní a samozřejmě nezainteresovaný na jakémkoliv vztahu trvalého charakteru.
Bylo však zcela jisté, že to nebyla situace, kterou si naplánovala. Vznikla ze dvou různých důvodů, jejího a mého, a pravdou o ní bylo snad něco zcela jiného, než co jsme očekávali. Pro ni snad byla potvrzením toho, že je stále ještě naživu poté, co intenzívní citové ohnisko jejího života vyhaslo navždy. Možná, že tělo vytvořilo něco v mysli, jen pro vlastní přežití, protože u ní by snad sexuální zdrženlivost byla progresivní věc, vysušující ji, měsíc po měsíci, dokud všechny potřeby předčasně neskončí. Mou vlastní malou úvahou bylo, alespoň z počátku, že by bylo kruté a mrzuté nereagovat, když začala se svým pokusným vyzváním, nechat ji poznat prostřednictvím nedostatečné reakce, že věkový rozdíl mne vskutku odrazuje a že jsem se cítil netaktní a v rozpacích v úloze použitelného mladého muže v jakési plovoucí ložnicové frašce. To poslední, co jsem mohl učinit, bylo reagovat s takovým nadšením, jaké bych dokázal zvládnout. Ale sladká a bezprostřední realita těla vymazala všechny důvody a odů…
