noir

Bylo nutno pečlivě uvážit některé věci. Například hluk – ten se ale dá překrýt zesílením zvuku rádia. Možná se nebude muset příliš zesilovat. Třeba vůbec ne. Teď se sakra skoro třásla podlaha, jak to řvalo. Joe Pettigrew posměšně pohledl na svůj odraz v zrcadle koupelny. / „Ty a já jsme spolu strávili už hodně času,“ sdělil svému odrazu. „Jsme prostě kamarádíčkové. Ode dneška bys měl mít nějaké jméno. Budu ti říkat Josef.“ / „Nechoď na mne se svými pot…

O půl sedmé se ozvalo před domovními dveřmi předení fleetwoodu. Když vyšla po schodech, otevřel jsem dveře. Byla bez klobouku. Na sobě měla plášť pleťové barvy s ohrnutým límcem, který se odrážel od jejích platinových vlasů. Zůstala stát uprostřed obývacího pokoje a bezmyšlenkovitě se rozhlížela. Pak hladce vyklouzla z pláště, hodila jej na gauč a posadila se. / „Nemyslel jsem, že skutečně přijdete,“ řekl jsem. / „Ne. Vy jste určitě ten ostýchavý mužíč…

Velký John Masters byl udělaný, tlustý, mastnotou se lesknoucí chlap s hladkými modrými tvářemi a velmi tlustými prsty s dolíčky na kotnících. Hnědé vlasy měl sčesané dozadu a oblečen byl ve vínově rudém obleku s našitými kapsami a hnědé hedvábné košili s vínově rudou kravatou. V ústech měl tlustý hnědý doutník s širokou červenozlatou páskou. / Pokrčil nos, znovu mrkl na kartu, která před ním ležela neotočena, a snažil se potlačit úsměv. „Přidej, Da…

Tony Acosta, vrchní poslíček, byl štíhlý, snědý a křehký jako dívka, s útlýma jemnýma rukama, sametovýma očima a tvrdými malými ústy. Stál ve dveřích a řekl: / „Sedmá řada bylo to nejlepší, co jsem dokázal sehnat, pane Malverne. Ten Deacon Werra není špatný a Duke Targo je příští šampión v lehké váze.“ / „Pojď dovnitř na skleničku, Tony,“ vyzval ho Malvern. Přešel k oknu a vyhlížel ven na déšť. „Jen jestli ho nechají,“ dodal přes rameno. / „Díky – ale jen…

Toho večera vanul pouštní vítr, takový ten horký suchý fén od Santa Any, který se prodere horskými průsmyky a způsobí, že se člověku ježí vlasy, cukají nervy a svědí kůže. Za takových nocí končívá každá pijatika rvačkou. Pokorné malé hospodyně přejíždějí palcem ostří dranžírovacího nože a civějí na krky manželů. Může se stát cokoli. Dokonce můžete dostat v nóbl baru plnou sklenici piva. / Já aspoň jsem pivo dostal ve vyblýskaném novém lokále proti d…

Z rozlehle mlčící chodby s parketovou podlahou a úzkým běhounem na prostředku sbíhalo v dlouhých obloucích bílé. ploché dubové zábradlí až dolů do vstupní haly. Všude tu byly zavřené dveře, velké, těžké, staromódní. Za nimi nikde ani hles. / Sešel jsem po běhounu dolů, pořád po špičkách. / Dole byly vnitřní dveře s barevnou skleněnou výplní. Vedly do vestibulu, z něhož se otvírala vrata do ulice. Když jsem se dostal až tak daleko, začal zvonit telefon.…

Ve tři hodiny odpoledne jsem stál v hale Winslowovy rezidence a čekal, až se komorník vrátí. Větší část dne jsem strávil tím, že jsem se vyhýbal okolí kanceláře i bytu a snažil se nesetkat s nikým z oddělení pro vraždy. Byla to sice jen otázka času, než mě předvolají, ale předtím jsem chtěl promluvit s generálem Dadem Winslowem. Dostat se k němu nebyla hračka. / Všude kolem mě visely olejomalby, většinou portréty. V hale stály dále dvě sochy a někol…