19
Než mě Sheila opustila v hlavní hale budovy klubu, omluvila se za své citové vzplanutí, jak to nazvala, a zamumlala něco nesrozumitelného o tom, abych to neříkal otci. Ujistil jsem ji, že se není třeba omlouvat a že mu to neřeknu.
Okna haly vedla na golfové hřiště. Hráči vypadali na trávníku jako pohybující se barevné konfety. Pozoroval jsem je, dokud pět minut po jedné nevešel Howell.
Energicky mi potřásl rukou. „Rád vás vidím, Archere. Doufám, že vám nebude vadit, když se hned najíme. Po druhé hodině se musím sejít s výborem.“
Zavedl mě do velké jídelny. Téměř všechny stoly byly zahrazeny provazem a prázdné. Sedli jsme si k jednomu u okna, ze kterého byl vidět zděný plot plovárny, kde dováděli a stříkali mladí lidé. Číšník se před Howellem sklonil, jako kdyby byl členem správního výboru.
Protože jsem o tom muži nic nevěděl, zeptal jsem se na první věc, která mě napadla. „S jakým výborem se sejdete?“
„Copak nejsou všechny výbory stejné? Tráví hodiny společným rozhodováním o tom, že udělají něco, co by jakýkoli jejich člen dokázal uskutečnit v polovičním čase. Přemýšlím o tom, že sestavím výbor, který by pracoval na zrušení všech ostatních výborů.“ Jeho úsměv byl jako rychlý záblesk. „Vlastně je to výbor Srdeční asociace. Připravujeme plány na finanční kampaň a já jsem čistě náhodou jeho předsedou. Dáte si něco k pití? Já si dám Gibsona.“
„Toho si můžu dát taky.“
U postávajícího číšníka objednal dva Gibsony. „Jako lékař cítím, že je mou povinností zachovávat takové ty malé spásonosné neřestí. Nejspíš je bezpečnější se přepít než se přejíst. Co si dáte k jídlu?“ Podíval jsem se do jídelního lístku.
„Jestli máte rád mořské ryby,“ řekl energicky, „langusta s newburskou omáčkou se dobře kouše. Gordon Sable mi vyprávěl o vaší malé nehodě. Co dělá čelist?“
„Uzdravuje se, díky.“
„Kvůli čemu přesně vznikl ten problém, jestli nenamítáte nic proti téhle otázce?“
„To je dlouhá historie, kterou shrnu asi takhle: Anthonyho Galtona zabil kvůli jeho penězům nějaký kriminálník jménem Nelson, který zrovna v té době uprchl z vězení. Váš původní odhad byl hodně blízko pravdě. Ale v tom případě je toho ještě víc. Věřím, že vražda Tonyho Galtona a Peteho Culligana mají nějakou spojitost.“
Howell se naklonil přes stůl a krátké šedé vlasy se mu naježily. „Jakou spojitost?“
„To je problém, který jsem se snažil vyřešit, když mi zlomili čelist. Dovolte, abych se vás na něco zeptal, doktore. Jaký máte dojem z Johna Galtona?“
„Chtěl jsem se vás zeptat na to samé. Protože jste se k tomu dostal první, odpovím na to jako první já. Ten hoch se zdá otevřený a poctivý. Je určitě inteligentní a myslím, že i příjemný, když má člověk rád jasně viditelný půvab. Zdá se, že jeho babička – paní Galtonová je jím nadšena.“
„Ona se neptala na jeho totožnost?“
„Ne vůbec, už od začátku. Pro Marii je chlapec doslova převtělený její syn Tony. Její společnice, slečna Hildrethová má podobný pocit. Sám musím připustit, že ta podobnost je až překvapivá. Ale takové věci se dají zařídit, když je k dispozici hromada peněz. Myslím, že neexistuje člověk, který nemá nikde ve světě dvojníka.“
„Naznačujete, že ho někdo našel a najal?“
„Copak vás tahle možnost nenapadla?“
„Ano, napadla. Myslím, že by se měla prozkoumat.“
„Jsem rád, že tohle říkáte. Budu k vám upřímný. Když se tu ten hoch objevil, napadlo mě, že byste mohl být částí toho spiknutí. Ale Gordon Sable se za vás naprosto zaručuje a já jsem si něco trochu zjišťoval.“ Jeho šedé oči si prohlížely moje oči. „A navíc máte ve tváři známky poctivosti.“
„Poctivost se těžko dokazuje.“
Howell se trochu usmál a podíval se přes plovárnu. Na břehu se objevila v plavkách jeho dcera Sheila. Měla krásnou postavu, ale zdálo se, že ji to netěší. Seděla sama s bledým, uzavřeným pohledem, za kterým se skrývala rostoucí muka ženskosti. Howellův pohled se na ní krátce zastavil a jeho obličeje se zmocnila podivná strnulost.
Číšník nám přinesl pití a objednali jsme si oběd. Když se číšník vzdálil, Howell řekl:
„Zn…
