19
Koženou kšiltovku, frajersky posazenou na stranu, měl stále ještě na hlavě. V místech nad levým uchem měl v čepici malou dírku. Jeho levá tvář byla pokryta spáleninami od střelného prachu. Kulka mu stočila hlavu na stranu, a když jsem ho posadil zpříma, klesla mu hlava na rameno. Jeho ruce se špinavými nehty sklouzly z volantu a volně mu visely podél těla.
Jednou rukou jsem muže přidržoval na sedadle a druhou jsem mu prohledával kapsy. V bočních kapsách jeho kožené bundy měl zapalovač páchnoucí benzínem, laciné dřevěné pouzdro s cigaretami balenými do hnědého papíru a deseticentimetrový vystřelovací nůž.
V zadní kapse jeho levisek byla ošoupaná peněženka ze žraločí kůže, obsahující osmnáct nebo dvacet dolarů v malých bankovkách, a řidičský průkaz, nedávno vydaný na jméno Lawrence Becker. Bydliště uvedené na průkazu byla adresa levného losangelského hotelu na kraji Skid Row. Zjevně to nebyla adresa, na které by tento muž někdy bydlel, a Lawrence Becker nebylo jeho jméno.
V levé postranní kapse levisek měl špinavý hřeben v koženkovém pouzdře. Druhá kapsa skrývala objemný svazek klíčků od auta, navlečených na řetízku – byly to klíčky pro všechny možné značky aut, od chevroletu až po cadillac – a napůl vyškrtané papírové zápalky s nálepkou: „Suvenýr z restaurace Na Rohu. Koktejly a bifteky. Dálnice 101, jižně od Buenavisty.“ Pod koženou bundou měl na sobě jenom tričko s krátkým rukávem.
V popelníku na palubní desce leželo několik marihuanových špačků, ale jinak bylo auto čisté jako klícka. Nebyl tam ani technický průkaz, ani sto tisíc dolarů v menších bankovkách.
Vrátil jsem mu věci do kapes, usadil ho znovu do sedadla a zabouchnul jsem dveře, aby ho podpíraly. Než jsem nastoupil do svého auta, ještě jednou jsem se ohlédl. Reflektory lincolnu stále ještě svítily, motor běžící naprázdno stále ještě pravidelně vypouštěl z výfuku obláčky kouře. Mrtvý muž se opíral o volant a vypadal, jako by se chystal vyrazit na nějaký dlouhý, rychlý výlet do neznámých krajin.
Gravesův studebacker byl zaparkovaný vedle benzinové stanice. Graves a Taggert stáli u vozu, a když jsem vjel k pumpě, rozběhli se ke mně. Tváře měli bledé a lesklé vzrušení.
„Byla to černá limuzína,“ řekl Graves. „Odjížděli jsme pomalu a viděli jsme ho zastavovat na křižovatce. Neviděl jsem mu do obličeje, ale měl na sobě čepici a koženou bundu.“
„Má je na sobě ještě pořád.“
„Vy jste ho viděl, jak jel kolem vás?“ Taggertovi rozrušením až selhával hlas.
„Odbočil, ještě než ke mně dojel. Sedí ve svém voze na nejbližší vedlejší silnici s kulkou v hlavě.“
„Probůh!“ zvolal Graves. „Snad jsi ho nezastřelil, Lew?“
„Já ne. Za okamžik po výstřelu vyjel z vedlejší silnice béžový kabriolet. Myslím, že ho řídila nějaká žena. Odjela směrem k L. A. Víte jistě, že si ten muž vzal ty peníze?“
„Viděl jsem, jak je zvedá.“
„Už je u sebe nemá, takže muselo dojít k jedné ze dvou věcí. Buď to byla loupež, nebo s ním jeho partneři sehráli dvojí hru. Jestli byl okraden, tak jeho partneři nedostanou sto tisíc, jestli s ním sehráli dvojí hru, tak budou hrát dvojí hru také s námi. Obě alternativy jsou pro Sampsona špatné.“
„Co budeme teď dělat?“ zeptal se Taggert.
Graves mu odpověděl. „Přestaneme tenhle případ utajovat. Dáme policii volnou ruku. Vyhlásíme pátrání. Zajedu to domluvit s paní Sampsonovou.“
„Je tu jedna věc, Berte,“ řekl jsem. „Nemělo by se zveřejnit nic o tom střílení – alespoň ne v novinách. Jestli to udělal nějaký jiný gang, obviní únosci nás. A to bude Sampsonův konec.“
„Zatracení parchanti!“ Gravesův hlas zněl těžce a pochmurně. „My jsme svoji část dohody dodrželi. Kdybych je tak dostal do rukou –“
„Nic o nich nevíme. Všechno co máme, je mrtvý muž v pronajatém autě. Bude lepší, když začneš šerifem; moc to nepomůže, ale bude to pěkné gesto. Pak upozorni dálniční policii a FBI. Zapoj do toho tolik mužů, kolik jen bude možné.“
Uvolnil jsem ruční brzdu a nechal auto popojet několik centimetrů. Graves zůstal vzadu.
„Kam chceš jet?“
„Lovit kachny. Se Sampso…
