Celá e-kniha Smrt v bazénu ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
19
Dům na návrši byl temný a tichý. Uvnitř i venku byl klid, nebylo slyšet nic než pronikavý cvrkot cikád, který stoupal a klesal nad prázdnými poli. Zaklepal jsem na hlavní dveře, chvěl jsem se zimou v lehkých šatech. Bylo bezvětří, ale noc byla studená. Křik hmyzu zněl jako vítr v podzimních stromech.
Stiskl jsem kliku. Bylo zamčeno. Znova jsem zaklepal. Za hodnou dobu se v předsíni objevilo světlo, kroky se sunuly ke dveřím. Světlo nad vchodem se mi rozsvítilo nad hlavou, a dveře se po coulech otevřely. Stála v nich paní Strangová, hospodyně, bílé vlasy spletené do dvou copů a spánkem opuchlé, červené oči. „Je to pan Archer?“ Staré oči si mě prohlížely. „Ano. Potřebuji mluvit s paní Slocumovou.“ Přitáhla si límec modrého plátěného županu. Pod ním vykoukla růžově kytičkovaná flanelová noční košile. „Paní Slocumová je mrtvá,“ řekla se smutným povzdechem.
„Ne, Maud Slocumová. Viděl jsem ji před necelými dvěma hodinami.“
„Ach tak, myslíte mladou paní Slocumovou. Myslím, že je v posteli. A vy taky patříte do postele. V tuhle noční hodinu –“
„Já vím. Ale musím s ní mluvit. Budete tak hodná a vzbudíte ji?“
„Nevím, jestli ji mám budit. Bude se zlobit.“
„Probudím ji tedy sám.“
„To proboha ne.“ Pohnula se, jako by mi chtěla zavřít dveře před nosem, potom si to rozmyslela. „Je to doopravdy tak důležitý?“
„Otázka života a smrti.“ Nevěděl jsem, komu jde o život nebo o smrt.
„Tak dobře, pojďte. Pošlu ji dolů.“
Nechala mě v obývacím pokoji, odšourala se. Copy, které jí visely po zádech, vypadaly suše a strnule, jako květiny vylisované ve staré zapomenuté knize.
Když se vrátila, chvěly se jí obličej i tělo strachem: „Má zamčený dveře. Neodpovídá.“
Přistoupil jsem k ní, spěchali jsme do předsíně a ke schodišti. „Máte klíč?“
„Ty dveře nemají klíč.“ Zadýchávala se. „Zavírají se zevnitř na závoru.“
„Ukažte mi je.“
Valila se přede mnou po schodech, v patře mě provedla halou k posledním dveřím. Byly z těžkých dubových desek. Opřel jsem se do nich ramenem, ale nepohnul jsem jimi.
Hospodyně se postavila ke dveřím na mé místo a vykřikla: „Paní Slocumová!“ Přeskakujícím, zoufalým hlasem.
„Jste si jistá, že je uvnitř?“ řekl jsem.
„Musí tam bejt. Dveře jsou zarýglovaný.“
„Musím je vypáčit. Máte nějaké dláto nebo sekyru? Cokoliv.“
„Podívám se. V komoře za kuchyní je nářadí.“
Zhasl jsem světlo v hale a viděl, že v pokoji se svítí. Opřel jsem se znova o dveře a naslouchal jsem. Žádné chroptění, žádný náznak opileckého dechu, vůbec žádný zvuk. Maud Slocumová spala velice tvrdě.
Paní Strangová se vrátila, její tělo se pohybovalo jako neforemná hromada hrůzy a zkroušenosti. V žilnatých rukách držela krátkou ocelovou tyč se zploštělým koncem, jakých se používá při otvírání beden. Převzal jsem ji a zasunul jsem plochý konec mezi dveře a rám. Zapáčil jsem, něco zapraskalo a povolilo. Posunul jsem tyč, zatáhl jsem znova vší silou. Dřevo prasklo, dveře se rozletěly.
U stěny po mé pravé ruce byl toaletní stolek s třídílným zrcadlem, na levé straně mezi okny stála předimenzovaná hollywoodská postel, parádní přehoz nedotčený. Uprostřed ležela Maud Slocumová. Obličej měla tmavošedomodrý, vypadala jako Van Goghův nejšílenější portrét. Krásné bílé zuby, které svítily v mezeře mezi purpurovými rty, dodávaly obličeji groteskní černošský výraz. Poklekl jsem vedle ní, pokoušel jsem se nahmatat puls a tlukot srdce. Byla mrtvá.
Vstal jsem a obrátil jsem se k hospodyni. Postupovala pokojem pomalu, brzdil ji veliký strach. „Stalo se něco?“ zanaříkala, ačkoliv už znala odpověď.
„Paní je mrtvá. Zavolejte policii a snažte se spojit s Knudsonem.“
„Ach!“ Odvrátila se, stín smrti ji poháněl ke dveřím.
Káťa Slocumová prošla kolem ní. Pohnul jsem se, abych zaclonil mrtvé tělo. Něco v mém obličeji zastavilo dívku uprostřed chůze. Stála a dívala se na mě, byla štíhlá a něžná v bílém hedvábném županu. V tmavých očích měla výčitku.
„Co se děje?“ zeptala se.
„Vaše maminka je mrtvá. Vraťte se do svého pokoje.“
Svaly jí ztuhly, napřímila se. Její oblič…
