KAPITOLA ČTVRTÁ
V to nedělní dopoledne zastavil ve čtvrt na jedenáct policejní vůz před kanceláří šerifa Rosse.
Z vozu se vysoukal kapitán Fred Jacklin, práskl dveřmi a vyběhl po dřevěných schodech verandy, pryč z deště, který se proudem řinul. Pokud něco, pomyslel si, když ze sebe stahoval promáčený gumák, leje ještě víc než včera. Jacklin byl rozložitý muž s ošlehaným obličejem a studeným šedivým policajtským kukučem. Šéf státní policie v Jacksonville.
Blížila se mu osmačtyřicítka a měl pověst nemilosrdného zdatného policisty.
Vytřepal z gumáku vodu a vešel do kanceláře, kde se šerif Ross a Hank Hollis skláněli nad velkou mapou rozloženou na stole.
“Nazdar, Jeffe,” řekl Jacklin a hrnul se dál. “Pršet asi hned tak nepřestane.”
Podali si s šerifem ruku a na Hollise Jacklin pokývl.
“Už to tak vypadá, pane kapitáne,” řekl Ross. “Je něco nového?”
“Pokud se chcete zeptat, jestli jsme toho zabijáka našli, tak odpověď zní ne,” řekl Jacklin. “Teď už by mohl být kdekoli.
V tomhle počasí můžeme jedině dál vysílat výzvu.” Přitáhl si židli s rovným opěradlem a obkročmo na ni usedl. “Na silnicích jsou zátarasy, ale nějakou dobu to trvalo a mohl proklouznout. Žádný řidič nehlásil, že by ho svezl. Ve skutečnosti nám výzvy v rozhlase nic nepřinesly. Mohl zastavit nějakého motoristu v tom oblečení dálniční hlídky, zabít ho a vzít si jeho auto. Ten chlap se nezastaví před ničím. Povolal jsem národní gardu. Posedávají ve vozech a čekají, až bude po dešti. Takže momentálně jsme nijak nepostoupili.”
Ross obešel stůl a posadil se. Vypadal bledý a unavený.
“Tohle je mapa mého okrsku,” poklepal na mapu rozloženou na stole. “To, co říkáte, vypadá logicky, ale včera v noci se na dálnici pohybovalo jen málo řidičů. Mám takový tušení, že když sjel Logan ze silnice do příkopu, pustil se do lesa po svých. Myslím, že by mohl pořád ještě být tady někde v okolí.”
Jacklin přikývl.
“Možné to je, ale musí vědět, že silnice jsou už zablokované, a že když zaleze do lesa, nebude mít možnost pláchnout.
Ne, Jeffe. Pořád si myslím, že stopnul nějaký vůz, zabil řidiče a míří k Miami, kde by se mohl ztratit.”
“Znám tenhle rajón jako svý boty.” Ross znovu poklepal na mapu. “Je tady spousta míst, kde by se ten chlap mohl schovávat, ale nejvíc se mi zamlouvají rybářské chaty u řeky.” Ukázal na mapu. “Jsou sotva deset mil od místa, kde nechal Tomův vůz. Lesem vedou k řece cesty. Teď jsou ty rybářské chaty neobsazené. Občas tam bývají lidi z Miami a z New Yorku. Stačí, aby na jednu natrefil a dostane se dovnitř jako nic. Vím, že majitelé nechávají v mrazáku jídlo. Může se v nějaké takové chatě zašít na dva tři týdny a vaši lidi si po něm zatím můžou klidně pátrat. Ty rybářské chaty je potřeba zkontrolovat.”
Jacklin zamručel. Dvakrát ho to nepřesvědčilo.
“Nápad to je. Co navrhujete?”
“Půjdu je zkontrolovat,” řekl Ross. “S Hankem vyrazíme, jen co ten déšť poleví.”
“Tak počkat!” zarazil ho Jacklin ostře. “Mohl by vám oběma ustřelit hlavu. Zabil už šest lidí! Je nebezpečný jako tygr zahnaný do kouta a má Masonovu zbraň. Nepleťte se do toho, Jeffe.”
“Tohle je můj okrsek,” řekl Ross tiše. “Jestli se schovává v lese v některý ty chatě, najdu ho.”
Jacklin pokrčil rameny, pak se usmál.
“Jste tvrdohlavý jako starý mezek, Jeffe. Okay. Pošlu vám čtyři muže z národní gardy. Chci, abyste je vzal s sebou.”
Zvedl se. “Bude pršet ještě šest sedm hodin. Musím zpátky za Jennerem. Pořád si myslím, že Logan je už v Miami, pokud se ale pohybuje ještě někde tady, budete potřebovat píchnout.”
Podal jim ruku a vyběhl k svému vozu. Ross si odfrkl.
“Národní garda! K čemu ty jsou dobrý. Zatracený haranti s puškama!”
“Jo. Leda tak se plíst pod nohy,” řekl Hollis. “Obejdeme se docela dobře bez nich.”
Ross si Hollise zamyšleně prohlížel. I když ho skličovalo, že je Tom Mason po smrti, při pohledu na Hollise mu bylo jasné, že tenhle vysoký, hubený mužský s klidnýma šedomodrýma očima a pevnými, nesmlouvavými ústy Toma Masona daleko převyšuje. Tenhle muž měl mnohaletou zku…
