KAPITOLA TŘETÍ
Hollis seděl ve voze šerifa Rosse a vysílačkou hovořil s Carlem Jennerem. Sdělil Jennerovi, že zástupce šerifa Tom Mason právě zemřel.
Chvíli jako by Jenner nechápal, co mu Hollis říká, pak zareagoval: “Chceš říct, že ten ničema zabil mladýho Masona?”
“Ano, pane. Je po smrti. Dostal strašnou ránu do hlavy. Našel jsem zbraň: sekyru. Všichni ostatní byli zabiti stejným způsobem. Lebky mají rozkřáplé jak skořápku od vajíčka. Mason chvíli přežil díky klobouku. Ten chlap musí mít sílu jak bejk.”
“Dobrý bože!” vybuchl Jenner. “Šest mrtvých za jednu noc! Nikdo nebude v bezpečí, dokud ta bestie nebude pod zámkem! Ničeho se nedotýkejte, Hollisi. Mládenci z oddělení vražd se zkoušejí k vám dostat. Hlídkové vozy pročesávají Jacksonville. Až dorazí Lewis s Johnsonem, pošlete je zpátky na dálnici. Mohl by zamířit do Miami. Ať jedou tím směrem! Státní policie se snaží postavit zátarasy, ale v tom dešti je to facha.”
“V pořádku, pane,” řekl Hollis. “Budu ve spojení.” Vypnul vysílačku.
Tak za minutu zahlédl světla přijíždějícího vozu. Zastavil vedle něho a Lewis u volantu se vyklonil z okénka. Hollis ho začal seznamovat se situací a hulákal, aby přehlušil liják.
“Máte rozkaz vrátit se na dálnici a zamířit rychle na Miami. Mohli byste ho klidně dohonit. Má na sobě stetson a žlutý gumák, které vzal Masonovi. Jede v Masonově fordu, poznávací značka SZY 3002. Pozor na něho! Má Masonovu zbraň!”
“Sotva jsme se sem po téhle zatracené cestě vyhrabali,” postěžoval si Lewis. “Je to jako močál. Dobře, budu dělat, co budu moct.”
“Budeš muset udělat víc!” utrhl se na něho Hollis. “Toho grázla musíme chytit!”
Sledoval Lewise, jak obrací vůz a kola mu přitom prokluzují, a pak se rozběhl skrýt se před deštěm do předsíně bungalovu. Tam se srazil se šerifem Rossem, který jako by o deset let zestárl.
“Už tady nemám nic na práci,” řekl Ross. “Asi se vrátím do kanceláře.”
Hollisovi ho přišlo líto. Šerif vypadal zlomeně.
“Potřebuji vaši vysílačku, šerife,” řekl. “Počkejte prosím vás, dokud nepřijede sanitka, pak můžete odjet s nimi, ano?”
“Nedošlo mi to.” Ross ztěžka přešel k židli s rovným opěradlem v předsíni a posadil se. “Byl jako můj syn. Nemůžu uvěřit, že je mrtvý.”
Hollis na něho krátce pohlédl, pak odešel do obýváku. Davis se opíral o zeď, kouřil cigaretu a vyhýbal se pohledu na ta tři těla.
“Nebudeme s ničím hýbat, Jerry,” řekl Hollis. “Kluci z oddělení vražd by měli být na cestě. Vrah tady mohl zanechat nějaké otisky a mohl by mít záznam.”
“Mazanej syčák,” řekl Davis. “Hlavní je ho chytit. Nerad bych, aby to padlo na mě. Má Masonovu zbraň. Pojďme vedle. Z těch jatek se mi zvedá žaludek.” Připojili se k šerifovi v předsíni.
“Musíte ho dostat,” řekl Ross s pohledem upřeným k zemi. “Lossovi a Tom byli mí blízcí přátelé. Co se děje? Co podniká Jenner?”
“Je celostátní pohotovost, šerife,” řekl Hollis. “Vložila se do toho státní policie. Zítra se připojí národní garda. Každý motorista, pokud má zapnuté rádio, je varován, ale v takovéhle noci moc motoristů venku nebude. Dnes v noci o moc víc udělat nemůžem.”
“Dobrá, ale počítejte s jedním.” Ross zvedl oči. Bílý obličej měl zachmuřený a odhodlaný. “Jestli ho, mládenci, nenajdete, já si ho najdu sám, kdyby to mělo být to poslední, co ještě udělám.”
“Jistě, šerife.” Hollis k němu pocítil soucit. Jsou to jen takové řeči, pomyslel si. Momentálně může být vrah na míle daleko, nejspíš míří do Miami, mimo Rossův okrsek. “Bez obav. Dříve či později ho dostáném!”
“Musím to říct Tomově matce,” zamumlal Ross a zabořil obličej do dlaní.
Déšť neochaboval.
Perry Weston nastartoval.
“Tak asi po míli přijde odbočka, tamtudy se jede ke mně,” řekl. “Bůhví, jak ta cesta bude vypadat. I za suchého počasí to dá člověku zabrat.”
Muž, sedící vedle něho ve stetsonu a plášti, z něhož kapala voda, neřekl slovo.
“Nenapadlo vás přivolat pomoc vysílačkou?” nadhodil Perry. “Všechny policejní vozy snad mají vysílačky?”
“Vysílačka nefunguje,” odvětil muž.
“Jestli by vám to víc pomohlo, mohl b…
