Celá e-kniha Dvojitý pohřeb ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA OSMÁ
Přes hodinu ležela na velké posteli a v mysli ji nepřestávala pálit Brownova slova: Pro mě nejseš lepši než ta nejhorší kurva, co jsem kdy splašil. U mě jseš akorát svinstvo, co zbyde po psovi na chodníku.
Zprvu jí po tvářích stékaly slzy ponížení. Pak se dostavil šok ze sexuálního neuspokojení, a nakonec mrazivý vztek.
Tělo jí strnulo, zaťala pěsti. Nikdo v životě si nedovolil takhle s ní mluvit! Ty zvíře! Prase! Ty smradlavý hnusáku!
Švihla nohama z postele a vstala. Lomcoval s ní takový vztek, až se zalykala. Bušila sevřenými pěstmi o sebe. Třásla se po celém těle.
A nikdo s ní v životě takhle mluvit nebude, aby mu to prošlo! U mě jseš akorát svinstvo, co zbyde po psovi na chodníku!
To řekl mně!
Začala pomalu přecházet po pokoji.
Tak po pěti minutách se ovládla, ale zuřivost v ní stále doutnala. Dech se jí zklidnil a začala uvažovat. Posadila se a upřela pohled do sluncem zalitého okna. To ti spočítám, ty syčáku, řekla si. Nějak tě dostanu! Jak ale na to? přemýšlela.
Ale udělám to, i kdyby to mělo být to poslední, co v životě udělám! Slastná představa. Chci tě vidět mrtvýho! Jak?
Dobrá otázka, Pomyslela na telefon. Policie! Jenže se k telefonu nedostane. Ten parchant je na stráži!
Počkej pár minut. Ovládni se, říkala si. Zvedla se a zašla do koupelny. Omyla si obličej studenou vodou. Zadívala se na sebe do zrcadla a vnímala, jak přichází ke slovu její nezvladatelná povaha. Nyní se pozvolna uklidňovala. Chvíli si upravovala obličej, a když s tím byla hotová ke své spokojenosti, vrátila se do ložnice a otevřela kufr, který jí půjčil Calhoun. Vytáhla čistou košili a druhé džíny a oblékla se. Po celou dobu usilovně přemýšlela. V hlavě měla jenom Browna. Jak ho oddělat?
Pak se posadila, už téměř klidná, do klubovky. Myšlenky se jí míhaly hlavou. Ano! Ale jak?
Myslela na to, jakou má ten neotesanec sílu. Jak zmuchlal ten cínový popelník! Jak udeřil Perryho, Kdyby tak měla pistoli! Pak strnula a posadila se rovně. Pistoli!
Má přece pistoli! Jak na to mohla zapomenout?
Vzpomněla si, jak vytáhla Perryho pistoli ze sejfu a k smrti vyděsila toho prašivého fízla. Vybavila si, jak strčila pistoli do kabelky. Vyskočila.
Kde má tu kabelku? Prohledala oba kufry. Pátravě se rozhlédla po pokoji. Kabelka nikde.
Pak si vzpomněla. Zastrčila kabelku do kapsy na mapy na dveřích u řidiče, když vyjížděla z Jacksonville. Perry si jí nevšiml. Takže kabelka zůstala v džípu. Jak se k ní dostat?
Pak zaslechla motor přijíždějícího vozu. Běžela k oknu a uviděla, jak džíp před domem zastavuje. Viděla Perryho vystupovat, brát igelitovou tašku a vcházet dovnitř. Dlouho zírala na džíp s vědomím, že se k němu nemůže dostat a kabelku si vzít. Zaslechla hlasy, neslyšně otevřela dveře a naslouchala.
Uslyšela Perryho: “Chtěl bych mluvit se svojí ženou.”
Brown něco odpověděl, načež se dveře zavřely a už nezaslechla nic.
Čekej! řekla si. Musí přijít vhodná chvíle. Ta pistole tam je. Stačí počkat.
Hollis zapnul vysílačku. “Šerife?”
“Slyším.”
“Komplikace. Mám podezření, že jsem prozrazen.” Krátce vylíčil, co bylo se psem. “Ten grázl není žádnej pitomec.
Dojde mu, že jsem na stromě,” uzavřel Hollis.
“Kruci. Měl bych to radši Jennerovi říct, Hanku.”
“Ne! Jen co se setmí, přesunu se na jiný strom! S tím si nedělejte starost. Ten smrad se před setměním neukáže, a možná ani pak.”
“Hele, Hanku, tma nebude. Já si to ověřoval. Dneska je úplněk.”
“Tím líp. Stačí, aby vystrčil nos, a je po něm, ale chtěl jsem, abyste to věděl. Ohlásím se.”
“Určitě nechceš, abych taky přijel?”
Hollis ze sebe vymáčkl smích.
“Ne, šerife, zvládnu to. Na vojně to bylo kolikrát horší.”
Opřel si bolavá záda o kmen stromu a posunul pušku. Slunce už zapadlo. Hladina řeky krvavě zářila. Za další půlhodinu vyjde měsíc.
Pohlédl na srub. Za zataženými závěsy se rozsvítilo. Uvažoval, co se asi uvnitř děje. Předklonil se a prohlédl si strom opodál. Poleze se na něj dobře, ale nebude z něho mít tak dobrý výhled jako z tohohle.
Počká, rozhodl se. Pokud Lo…
