20. KAPITOLA
Byla to Eva. Od samotného začátku to byla Eva. Kdyby nebylo jí, tohle všechno by se nebylo stalo.
Šel jsem po Laurel Canyon Drive a minul její dům. Nesvítilo se v něm. Zastavil jsem se a pak se vrátil. Vzdálené hodiny odbíjely půlnoc. Snad spala, snad byla stále někde venku, snad byla někde v zadní části domu. Měl bych to zjistit.
Podíval jsem se po ulici nahoru a dolů, ale nikoho jsem neviděl - kromě Johna Coulsona. Stál ve stínu na druhé straně cesty, ruce měl v kapsách a hlavu trochu na stranu. Pozoroval mě.
Čekal jsem před domem a znovu se rozhlížel. Bylo ticho, i vzdálený dopravní ruch sem zaléhal jenom tlumeně. Otevřel jsem branku a potmě hledal cestu. Poslepu jsem tápal k zadní části domu a opatrně našlapoval. Přitom jsem zakopl o několik lahví, které byly opřené o zeď. Jedna láhev se kutálela a narazila ve tmě na nějakou překážku. Zůstal jsem stát a naslouchal. Zadní část domu tonula ve tmě. Bylo ticho. Opatrně jsem se plížil vpřed, až jsem se dostal k oknu. Bylo zpola otevřené. Otevřel jsem je úplně a naslouchal. Z nitra domu nevycházel žádný zvuk.
Opřel jsem se o okenní parapet a škrtl zápalkou. Hleděl jsem do malé kuchyně. Dobře, že jsem měl s sebou světlo, protože bezprostředně pod oknem byla výlevka plná špinavého nádobí.
Odhodil jsem zápalku a vystoupil na okenní rám. Pak jsem škrtl další zápalku, přelezl parapet a seskočil na podlahu.
Ucítil jsem slabý pach kuchyně a Evin parfém. A tento parfém ve mně vzbudil prudkou nenávist, až dosud zahnízděnou hluboko v mém nitru. Šel jsem ke dveřím, otevřel je a stál v chodbě. Poslouchal jsem, ale nic jsem neslyšel.
Byl jsem si jist, že dům je prázdný, ale přesto jsem byl opatrný. Pomalu jsem se plížil do jejího pokoje. Dveře byly otevřené. Zůstal jsem stát a naslouchal se zatajeným dechem. Když jsem si byl jist, že je pokoj prázdný, vešel jsem a rozsvítil.
U postele na malém stolku měla velkou fotografii. Ležela snímkem dolu. Zvedl jsem ji. Hleděl na mne Jack Hurst. Byl to dobrý portrét. Několik minut jsem si ho prohlížel, pak se mne zmocnil vztek a málem jsem jím mrštil o zeď. Včas jsem se však zarazil. To by byla první věc, kterou by postrádala, až vstoupí do pokoje. Vrátil jsem fotografii na původní místo a přitom uvažoval, zda by se Hurst nějak znepokojil, kdyby Eva byla mrtvá. V záchvatu zlomyslnosti mne také napadlo, zda by ho policie podezírala z vraždy.
Na římse u krbu tiše tikaly hodiny. Bylo dvacet minut po půlnoci. Teď jsem ji mohl čekat každým okamžikem. V tom malém tichém pokoji jsem ztratil,pojem času. Posadil jsem se na postel a vzal do ruky župan. Zabořil jsem do něho obličej a vdechoval jeho vůni, slabý pach jejího těla.
Vzpomínal jsem na okamžik, kdy jsem ji v něm uviděl poprvé. Seděla na zemi před krbem v chatě “Tři body”. Tento obrázek ve mně vyvolal záplavu hořkých vzpomínek. Tolik se toho od té doby stalo.
Ani se mi nezdálo, že už uplynulo pět nocí od chvíle, kdy jsem viděl Carol umírat. Trvalo mi víc než dvě hodiny, než jsem slezl horské úbočí a dostal se k ní. Když jsem se podíval na zničené auto, věděl jsem, že je mrtvá. Odehrálo se to velmi rychle, její krásné tělo bylo zaklíněno mezi obrovský balvan a bok auta. Nemohl jsem s ní pohnout. Seděl jsem vedle ní s hlavou v dlaních a cítil, jak chladne, pak přišli a odvedli mě od ní.
Cítil jsem, že už na ničem nezáleží. Ani na Goldovi nezáleželo. Pomstil se mi, ale mně to bylo srdečně jedno. Bylo mi úplně lhostejné, že mě o všechno obral. Jak jsem tušil, věděl, že “Vstupenka na náhradní představení” není moje hra.
Nějak se dověděl o Coulsonovi a podal o tom zprávu Spolku spisovatelů. Poslali za mnou arogantního človíčka, který mi řekl, že mě nedá k soudu, když vrátím všechny své honoráře. Sotva jsem ho poslouchal. Když mi předložil listinu, opravňující moji banku, aby zaplatila 75 000 dolarů Coulsonovu agentu, podepsal jsem ji.
Samozřejmě, že jsem zůstal bez peněz. Vzali mi všechno. Chryslera, knihy, nábytek, šaty - všechno, co jsem měl. A chtěli by i víc, ale já už n…
