Celá e-kniha Dobře pojištěná vražda ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola devátá
O půldruhé hodiny později odjížděl Harmas s Ansonem z domu Barlowových směrem k Pru Townu.
Po nějakou dobu během jízdy Harmas mlčel, když se ale blížili k okraji Pru Townu, konečně promluvil.
“Maddux se vám možná jeví jako kazisvět, který vždycky jen přidělává starosti,” poznamenal, “ale on k tomu má ve skutečnosti velmi daleko. On je skoro něco jako jasnovidec a to si nedělám legraci. Vezměte si naši situaci: muž, který pracuje jako obyčejný prodavač, se nechá pojistit na padesát tisíc dolarů. Maddux měl pravdu, když nad tím zvedl obočí. Teď jsem viděl dům toho chlápka a taky si kladu otázku, proč se musel pojistit na tak velký obnos.”
Anson se trochu přihrbil.
“Chtěl tu pojistku jako zástavu na úvěr, aby se mohl osamostatnit jako zahradník,” odpověděl bezbarvým hlasem.
“Už jsem to všechno vysvětloval Madduxovi. Já jsem Barlowa nepřesvědčoval ani neodrazoval, jestli vám zrovna tohle dělá starosti.”
“To musel plánovat něco ve velkém stylu,” podotkl Harmas, kterému neušel podrážděný tón Ansonova hlasu.
“Padesát táců, to je velká hromada prachů pro malého človíčka jako Barlowe.”
“Viděl jste jeho zahradu,” řekl Anson. “Proč by nemohl mít velké ideály? Zaplatil mi první pojistné, tak proč jsem si měl dělat starosti?”
“Platil v hotovosti?”
“Ano.”
“Když jste viděl ten jeho dům, tak vás asi nenapadlo, že bude mít tolik peněz v hotovosti.”
Anson nedůtklivě trhl ramenem.
“Dobře… tak pokračujte - udělejte z toho záhadu. Prostě ty peníze měl a dal je mně. To si mám dělat starosti, když mi někdo platí v bankovkách?”
Harmas zamyšleně pohlédl na toho štíhlého blondýna, který seděl vedle něho, a hned odvrátil zrak.
“Máte pravdu,” pravil smířlivě. “Řekněte mi něco o paní Barlowové. Jaká je to žena?”
“Nevím,” odpověděl úsečně Anson. “Viděl jsem ji jen jednou… je hezká, vypadá mladě. Moc jsem se o ni nestaral.”
“Klapalo to mezi nimi?”
“To ano,” řekl Anson. “Vycházeli spolu velmi dobře.”
“Víte to určitě? Z čeho jste to usoudil?”
Anson se náhle zarazil. Opatrně, řekl si, tenhle chlap neotvírá pusu jen proto, aby vydával nějaké zvuky. Je to hlavní vyšetřovatel a Madduxův poskok.
“Ani nevím… měl jsem takový dojem. Z toho, jak o ní mluvil Barlowe.”
“Ten nejspíš jen chytračil, aby vás oklamal,” namítl Harmas a strčil si mezi rty cigaretu. “Byl jste nahoře a viděl, jak to tam mají uspořádané?”
Anson teď rukama svíral volant.
“Aby mě oklamal? Jak to myslíte?”
“Ti dva spolu nespali. Měl byste vidět jeho pokoj. Povlečení na posteli se tam neměnilo pěkných pár měsíců.”
Harmas se ušklíbl. “Náš kamarádíček byl úchylný. V jeho pokoji jsem našel knihy, nad kterými by vám vstávaly vlasy na hlavě. A ještě další věci. Ti dva spolu nežili jako manželé. Klidně bych se vsadil o sto babek.”
“No, možné to konečně je,” uznal Anson bezbarvým hlasem. “Já jsem měl dojem, že jsou spolu šťastni.”
“Ona tu domácnost udržovala asi jako prasečí chlívek. Když žena skutečně miluje svého manžela, tak se snaží dobře pečovat o společný domov.”
“To si myslíte vy,” prohlásil lhostejně Anson. “Já o tom mám jinou představu. Prostě to znamená, že neumí vést domácnost… některé ženy to prostě nedokážou.”
“No, uvidíme. Už se nemůžu dočkat, až si přečtu ten její fascikl,” utrousil Harmas a zapálil si cigaretu.
“Co vlastně je v tom fasciklu?” zeptal se Anson a v jeho hlase se ozval ostřejší tón.
“Já jsem ho zatím neměl v ruce, ale Madduxovi nad ním lezly oči z důlků.”
“Rád bych ho taky viděl,” poznamenal Anson.
“S tím vším si nemusíte dělat starosti. Vaším úkolem je prodávat pojistky a to vám jde zatraceně dobře. Zjistit, jestli je pojistka v pořádku, to už je můj úkol.”
Asi po pěti minutách Anson zastavil auto před hotelem Marlborough.
“Nechám vás v hotelu,” řekl. “Mě dnes čeká ještě spousta práce.”
“Fajn,” odvětil Harmas a vystoupil z auta. “Před šestou se sejdu s Jensonem. Zajdeme za paní Barlowovou. Dám vám vědět, jak to s ní vypadá.”
“Ano,” souhlasil Anson, pokynul rukou a odjel.
Fay Lawleyová sledovala, jak Harmas vystoupi…
