Kapitola druhá
Ansonův obvyklý týdenní plán zahrnoval dva dny v Pru Townu. Na noc zůstával v hotelu Marlborough. Dříve promarnil dost času sháněním místních prostitutek, ale teď, vzhledem ke své zkušenosti i netrpělivosti, si sjednával schůzky s Fay Lawleyovou, blondýnou lehkých mravů, která pracovala v trafice na Hlavní třídě. Za šedesát babek a večeři byla ochotná s ním jít do hotelu. Recepční, který Ansona znal, se díval na opačnou stranu, když si ji vedl na pokoj .
Když Anson přijel do hotelu po svém prvním setkání s Meg Barlowovou, měl sice v úmyslu dát věcem obvyklý průchod, ale při holení začal srovnávat Fay s Meg a s překvapujícím důrazem si uvědomil, že Fay je vlastně tuctová děvka. Vytáhl kabel holicího strojku ze zásuvky, sedl si na kraj postele a zapálil si cigaretu. Řekl si, že ještě nepoznal ženu, která by se vyrovnala Meg, a že právě ona ho pozvala na návštěvu, když její manžel bude celou noc pryč! Z toho vyplývá jediný možný závěr!
Myšlenka, že si s ní něco začne, mu skoro vyrazila dech. Znovu si uvědomil lacině křiklavý zevnějšek Fay, její vřískavé chichotání a její vulgárnost. Impulsivně sáhl po telefonu, ale na jejím čísle se nikdo neozval. Znechuceně položil sluchátko, šel zpět do koupelny a oholil si zbývající část tváře.
Když si na tváře nanášel vodu po holení, zaslechl z ložnice nějaký šustot. Zamračil se, otevřel dveře koupelny a uviděl Fay, jak se přehrabuje v jeho náprsní tašce.
Když ho spatřila, okamžitě hodila tašku zpátky na prádelník.
“Ahoj, cukroušku,” řekla. “Myslela jsem, že tě překvapím.”
Anson si ji prohlížel s nehybnou tváří. Ještě před týdnem si myslel, že Fay Lawleyová je vzrušující žena. Teď, když ji srovnával s Meg, uvědomil si její nedostatky. Byla zanedbaná, primitivně nafintěná, odbarvená a špinavá.
“Skutečně jsi mě překvapila,” prohlásil po návratu do ložnice. “Nebo jsem překvapil já tebe?”
Fay se zahihňala a dala si dlaň před ústa. Právě tento pohyb, na který si Anson už zvykl, teď obrátil jeho pozornost k jejím poškozeným a od tabáku zahnědlým zubům.
“Johne, drahoušku,” zaštěbetala a žuchla sebou na postel. “Chci tě požádat o laskavost.”
Díval se na ni a nehnul ani brvou.
“Mám patálie,” pokračovala po delším nechutném mlčení. “Musím do zítřka sehnat sto babek, jinak mě vyhoděj z podnájmu. Zapomněla jsem jim zaplatit.”
Sto babek! pomyslel si Anson hořce. A to považuje za patálie! Co by asi ta kráva pitomá dělala, kdyby dlužila osm tisíc!
“Co si myslíš, že já s tím udělám?” zeptal se a s odporem si ji prohlížel. “Na Hlavní třídě se dá vyšlapat mnohem víc než sto babek. Běž tam a vydělej si je.”
Ostře se na něj podívala a její modrozelené oči se náhle zatvrdily.
“To mi říkáš pěkný věci, cukroušku!” vyjekla. “To jsem od tebe fakt nečekala. Asi už jsi zapomněl, že jsem tvoje holka?”
Pocítil náhlou potřebu zbavit se jí. Kdyby měl dost odvahy, mohl by ji vystrčit na chodbu a zamknout dveře zevnitř, ale obával se, že by mohla vyvolat scénu. Když se na ni díval, zhrozil se sám nad sebou, že se s ní kdy zahazoval. Ve srovnání s Meg byly všechny jeho ženy ubohé a špinavé.
Šel ke své náprsní tašce a vytáhl šest desetidolarových bankovek.
“Fay… promiň. Není mi dobře. Asi jsem něco špatného snědl,” chlácholil ji. “Vezmi si tohle… víc skutečně nemůžu.
Dneska to zrušíme. Já si musím lehnout.”
Podívala se na bankovky v jeho ruce, pak si ho tázavě prohlížela.
“To to nemůžeš zarovnat na stovku?” zeptala se. “Řekla jsem ti, že mám patálie.”
Upustil jí bankovky na klín.
“Patálie? To je legrace. Já sám jsem v patáliích. Tak buď hodná holka a běž už. Není mi dobře.”
Strčila peníze do odřené kabelky a vstala.
“Tak jo, cukroušku. Uvidíme se příští týden.”
Už se nikdy neuvidíme, pomyslel si Anson, ale řekl jí: “Zavolám ti.”
Šel s ní až ke dveřím. Zastavila se a otočila se k němu tváří.
“Nechceš si to ještě rozmyslet?” Položila mu ruku na rameno, ale on rychle ustoupil. “No dobře, když je ti tak špatně… na shledanou,” a vyšla na chodbu.
Zbytek večera Anson proležel na po…
