Kapitola dvanáctá
Byl to Harmasův nápad, ale jakmile to vyložil Jensonovi, poručík souhlasil.
“Paní Barlowová se vrací domů zítra,” řekl Harmas, “a tohle je naše poslední šance. Pojďme tam ještě jednou a důkladně si to tam prohlédneme. Prosím, vaši mládenci tam posbírali otisky prstů, ale co kdybychom si to prošli my dva spolu?”
“A co tam vlastně budeme hledat?” zeptal se Jenson, když nasedal do vozu.
“Ty pistole. Možná jsou schované někde v tom domě. Nedá mi to spát.”
K domu Barlowových přijeli krátce po poledni, oba vystoupili z vozu a prohlíželi si zahradu.
“Podívejte se, Barlowe byl svým způsobem geniální zahradník,” poznamenal Harmas. “Není to podivné, jak takový talent a umělecký smysl pro krásu může jít ruku v ruce s morální prohnilostí?”
Jensona to nezajímalo. Zabručel a šel rovnou ke vchodu. S otevřením zámku neměl potíže. Oba muži vešli do haly.
Pokrčili nosy, když ucítili něco jako stájovou ztuchlinu a zápach špíny.
“Pojďme se nejdřív podívat do Barlowova pokoje,” navrhl Harmas a hned se vydal po schodech nahoru.
Oba muži systematicky prohledávali pokoj. Zatímco Jenson se s úšklebkem ošklivosti podíval na balík fotografií, které objevil, Harmas odstrčil postel a zjistil, že jedno prkno podlahy je uvolněné.
Vytáhl kapesní nůž, opatrně zvedl prkno a do otvoru pod podlahou si posvítil baterkou.
“Tady to máme,” prohlásil, “a co u všech čertů je tohle?” Jenson se mu podíval přes rameno a spatřil pistoli osmatřicítku, která ležela pod prknem. Harmas vylovil světlou koupací čepici a dvě gumové vložky. Jenson vložil do hlavně pistole tužku a opatrně ji zvedl z úkrytu.
Harmas si se zájmem prohlížel koupací čepici.
“Ten plešatý chlap,” vyrazil ze sebe a podíval se na Jensona. “To sedí. Všechny ty jeho sviňárny… a teď tohle… sázím se o sto babek, že tohle je vražedná zbraň z Glyn Hillu.”
Jenson si mnul svůj masivní nos.
“Jo? Já ale nikdy zbytečně nevyhazuju peníze. Když už jsme se sem jednou vypravili, tak si prohlídnem i zbytek toho kutlochu.”
V tom dusném malém domku zůstali celé odpoledne, ale tu druhou pistoli nenašli. Jenson zatelefonoval na velitelství a zanedlouho přijelo několik vozů s techniky a lidmi z laboratoře. Osmatřicítku nalezenou v úkrytu poslal do balistického oddělení v Brentu. Když se Jenson a Harmas vrátili do Brentu, znalci jim už mohli potvrdit, že ta pistole je skutečně vražednou zbraní z Glyn Hillu.
Anson měl vyvinutý smysl pro mezilidské vztahy.
Když Harmas vešel do jeho kanceláře krátce po šesté a právě v okamžiku, kdy se Anson chystal odejít domů, ihned vycítil, že Harmas je naladěný nepřátelsky.
Harmas bez okolků přikročil k důvodu své návštěvy. Vylíčil svůj rozhovor s Merryweatherem a své šedé, bystré oči upíral zkoumavě a podezíravě na Ansona.
Když Harmas skončil, Anson prohlásil: “Nechápu, co tím myslel. Nikdy jsem Barlowovi nenabídl pětiprocentní slevu.
Proč bych to vůbec dělal? Jste si jistý, že se Merryweather nespletl?”
“Nejsem si jistý vůbec ničím,” odpověděl Harmas tónem, který jako by vyvracel jeho slova. “Barlowe mu řekl, že jste ho ujistil, že když zaplatí první pojistné v hotovosti, dáme mu pětiprocentní slevu. Kromě toho si Barlowe vyzvedl ze svého účtu sto padesát dolarů na zaplacení prvního pojistného… a to byly skoro všechny jeho peníze.”
Anson vzal do ruky tužku a začal kreslit na svou podložku nějaké nesmyslné útvary.
“To pojistné dělalo dvanáct set dvaadvacet dolarů,” řekl, aniž vzhlédl na Harmase. “V tom musí být nějaký omyl.”
“Barlowe měl původně v úmyslu uzavřít pojistku na pět tisíc dolarů,” pokračoval Harmas. “Merryweather si je tím jistý. Barlowe si chtěl v bance vypůjčit tři tisíce dolarů.”
Anson si nervózně poposedl. Chvíli neodpovídal a zapálil si cigaretu.
“Můžu vám říct jen tolik, že Barlowe vyplnil jeden z našich průzkumových dotazníků. Když jsem se za ním vypravil, požádal o uzavření životní pojistky na padesát tisíc dolarů… vy jste tu pojistku viděl a on ji podepsal v mojí přítomnosti. Možná že se radil s Merryweatherem, než jedn…
