DRUHÝ DÍL
Kapitola osmá
Steve Harmas vešel do kanceláře, pověsil klobouk na věšák vedle dveří a pak svou dlouhou postavu složil na židli za psacím stolem.
Se svou manželkou Helenou byl včera do pozdních hodin na večírku, z něhož se vyklubal pijácký maratón, a Harmas teď pociťoval nepříjemnou kocovinu.
Masíroval si čelo, dělal různé grimasy, pak si skelnýma očima prohlížel poštu, úhledně rozloženou na psací podložce.
Zdálo se, že tam nebylo nic, co by vyžadovalo jeho okamžitou pozornost, takže se opřel o židli a zavřel oči. Závistivě si pomyslel, že jeho manželka stále ještě spí.
Z náhlého zabzučení interkomu se mu skoro udělalo nevolno. Stiskl klapku a řekl: “Tady Harmas. Ano?”
“Hned sem přijďte!”
Byl to Madduxův hlas; omyl nepřipadal v úvahu.
“Už letím,” prohlásil Harmas, vrátil klapku do původní polohy a pak se vlekl dlouhou chodbou k Madduxově kanceláři.
Patty ho uvítala zářivým úsměvem, jímž Harmasovi ještě dodala.
“Vypadáte jako někdo, na koho dolehla kocovina,” poznamenala. “Vnímáte to taky tak?”
“Jo.” Harmas se držel za hlavu. “Co mi chce?”
“Nevím. Před pěti minutami jsem mu přinesla noviny. Za chvíli vybuchl a pak jsem slyšela, jak řve, abyste přišel.”
“Začínám mít dojem, že dnešek nebude patřit k mým šťastným dnům,” usoudil Harmas a vstoupil do Madduxovy kanceláře.
Maddux zuřivě kouřil. I když bylo teprve čtvrt na deset, nepořádek na jeho psacím stole a na podlaze vypadal, jako by tu pracoval celou noc.
“Tady na to se podívejte!” řekl a hodil Harmasovi noviny.
Harmas se posadil na židli a přelétl hlavní titulky:
DALŠÍ ZLOČIN NEZNÁMÉHO MANIAKA
ZNOVU VRAŽDA A ZNÁSILNĚNÍ
Podíval se na Madduxe, který ho bedlivě pozoroval, pak začal číst drobné písmo textu pod titulky. Náhle jako by ztuhl.
“Philip Barlowe? Není to náš zákazník? Že to je ten…”
“Byl to náš zákazník!” opravil ho Maddux vrčivým hlasem. “Dal se pojistit na padesát tisíc dolarů a teď je mrtvej!”
“Vrah ho zastřelil výstřelem zezadu do hlavy… a znásilnil jeho manželku!” Harmas se tvářil šokovaně. “Nejvyšší čas, aby toho darebáka chytili. Ona prý na tom je dost špatně.”
“Já umím číst,” opáčil Maddux. “Steve, mně se to vůbec nelíbí. Ten případ smrdí. Ten chlap uzavřel životní pojistku před dvěma týdny… a teď je po něm. Ani trochu se mi to nelíbí.”
“Řekl bych, že ani jí se to nelíbí,” dodal Harmas poněkud netrpělivě. “To se někdy může stát.” Ostře se podíval na Madduxe. “Snad si nemyslíte, že ho někdo zavraždil kvůli pojistné částce?”
“Já nevím, ale když tuctový prodavač uzavře životní pojistku na padesát tisíc a pak si umře dřív, než stačil uschnout inkoust na pojistce, tak se mi to prostě nelíbí.”
“Tady píšou, že byla znásilněná a utrpěla mimo jiné vymknutí čelisti. Ty peníze by měla dostat ona, že jo? Tak mi nevykládejte, že…”
“Za padesát tisíc dolarů bych se klidně nechal znásilnit a dal si vyrazit čelist,” prohlásil ponuře Maddux. “Já mám ale před vámi náskok. Vy jste zatím neviděl fascikl, který agentura Tracing pořídila o té ženské… Já jsem ho četl. Je to zajímavé čtení. Ženská s takovou minulostí je schopná všeho.”
“Kde je ten fascikl? Mrknu se do něj, ať můžu vypadat a mluvit tak chytře jako vy,” navrhl Harmas.
“O fascikl se teď nestarejte. Musíme jednat rychle. Já chci, abyste ihned odjel do Brentu. Vyhledejte poručíka Jensona. Řekněte mu, že se mi ten případ nelíbí a že chci, abyste s ním spolupracoval. Bude rád, že vás tam má. Chci, abyste byl u toho, až si Jenson promluví s tou ženskou. Mějte oči a uši otevřené. Zajděte za Ansonem. Upozorněte ho, že pokud ta ženská vznese nárok, tak já proti němu vystoupím soudně. Nechci, aby vedl moc řečí s novinářema.
Zajeďte do Jasonova údolí, nebo jak se to tam jmenuje, a pořádně se rozhlídněte.” Zamáčkl cigaretu a zapálil si další.
“A Steve, dokud je ta ženská v nemocnici, zajděte k ní domů a dobře si to tam prolezte. Jensonovi to samozřejmě neříkejte.”
“Co čekáte, že tam najdu?” zeptal se Harmas.
“To nevím. Vnímejte atmosféru jejich bytu. Možná, že tam něco objevíte. P…
