2
„Mám dojem, že jsem vám říkal, abyste sem nelez,“ protestoval Noolen.
Fenner hodil na stůl dva listy papíru. „Podívejte se na tohle.“
Noolen je popadl, přelétl pohledem a ztuhl. Zadíval se pronikavě na Fennera a pak zpátky na papíry.
„Radši byste je měl spálit,“ řekl Fenner.
Noolen už sahal po zápalkách. Mlčeli, dokud se černé kusy popela nesnesly na podlahu.
„Ušetřil jsem vám pár problémů, co Leadlere?“ řekl Fenner.
Noolen strašně zbledl. „Neoslovujte mě takhle, sakra!“ vykřikl chraplavým hlasem.
„Proč vám Thayler půjčil deset táců?“ zeptal se Fenner.
„Jak jste se k tomu dostal?“
„Ale, našel jsem to. Napadlo mě, že byste byl možná ochotnější naskočit do hry, kdybyste se zbavil dluhů u Thaylera.“
Noolenovy oči těkaly sem a tam. „Glorie mluvila,“ řekl. Jeho hlas zněl skřípavě a zlostně.
Fenner zavrtěl hlavou. „Dostal jsem to od policajtů. Hele, kámo, vem rozum do hrsti. Když nebudeš hrát se mnou, odvezu tě zpátky do Illinois. Řek bych, že by tě tam moc rádi viděli.“
Noolen se posadil. „Tak jo,“ řekl. „Předpokládám, že na to půjdeš zvostra.“
Fenner si pozorně prohlížel nehty. „Chci rozpoutat takovou malou válku,“ řekl. „Ze všeho nejdřív chci rozprášit Carlosův gang. Chci vyřadit jeho čluny z provozu a chci Carlose na stříbrným tácu. Pak přijde na řadu Thayler.“
Noolen se zamyslel. „V tom gangu nejsou žádný třasořitky,“ řekl. „Nebude to snadný.“
Fenner se chladně ušklíbl. „To chce šok, kámo. Necháme je honit se za vlastním ocasem. Víš o někom, kdo by zmáknul Carlose? O nějakejch ranařích?“
Noolen přikývl. „Vím o jednom malým gangu, kterej by to za prachy sfouknul.“
„Oukej, je na tobě, abys jim dal, co budou chtít. Ušetřil jsem ti deset táců, takže teď můžeš utrácet. Proč ti Thayler půjčil takovej balík?“
Noolen uhnul očima. Fenner se předklonil. „Poslouchej, ty kryso, jestli nekápneš božskou, předhodím tě vlkům. Do háje! Jseš tak zbabělej, že bys i při koupání ve vaně potřeboval plovací vestu! Vyklop to, ty posero!“
Noolen odstrčil židli. „Thayler po mně chtěl, abych se s Glorií ne-rozváděl,“ řekl podrážděně, „a proto mi půjčil ty prachy. Zrovna nedávno je po mně chtěl.“
Fenner si pohrdlivě odfrkl. „Ty jseš teda pěknej dáreček,“ řekl a vstal. „Předveď mi ty svý zabijáky.“
„Neřek jsem, že do toho půjdu.“
„Jestli chceš takhle pokračovat, brzy ti jednu vrazim,“ řekl Fenner. „Zapomeň na to, že bych do toho zatahoval poldy. Tenhle zapadákov pro mě nic neznamená. Chci, aby odsud Carlos a jeho banda vypadli, a potěší mě, když se to povede. Pak mizím. A bude na tobě, abys to vzal do rukou a stal se velkým šéfem.“
Noolen vstal. „Myslím, že ten gang je dost velký sousto, ale jestli to je tak, jak říkáš, mrknu se, co by se s tím dalo dělat.“
Společně vyšli ven. Po čtyřech minutách jízdy dorazili k herně na Duval Street. Noolen vešel, Fenner v patách za ním. Barman kývl Noolenovi, který zamířil přes hernu dozadu, na pozdrav.
V rozlehlé místnosti s kulečníkovým stolem a dvěma lampami se zeleným stínítkem postávalo pět mužů, kteří otravovali vzduch tabákovým kouřem.
Když Noolen s Fennerem vešli, prudce vzhlédli. Jeden z nich odložil tágo do stojanu a se shrbenými zády vyšel z místnosti.
„Chci si s vámi promluvit, hoši,“ řekl Noolen.
Prorazili si cestu cigaretovým dýmem, ve tvářích prázdný výraz a neklidné oči. Noolen škubl palcem směrem k Fennerovi. „Tohle je Fenner. Má všelijaký nápady ohledně Carlosova gangu. Myslí si, zeje na čase, abysme je vypráskali z města.“
Všichni se jako na povel zadívali na Fennera. Pak dlouhý, vyzáblý muž s ustupující bradou a vodnatýma, zlýma očima řekl: „Jo? To je skvělej nápad. To nám všem určitě zajistí prvotřídní funus.“
„Řekni mi, co jsou zač,“ zašeptal Fenner.
„Tohleto je Schayfe,“ řekl Noolen a ukázal na muže, který právě domluvil. „Ten v zelený košili je Scalfoni, ten s tágem Kemerinski a támhleten šilhávej, to je Mick Alex.“
Fennera napadlo, že je to parádní kolekce krys. Přikývl. „Posadíme se na to, ne?“ řekl a přešel k dlouhé polstrované lavici postavené na stu…
