4
Když člun dorazil do přístavu v Key Westu, řekl Fenner: „Alexi, vem Millera k Noolenovi. Řekni mu, ať ho u sebe schová, dokud se neozvu. Pak ho přihraju poldům.“
„Sakra! Co ho takhle odprásknout a nakrmit s ním ryby?“ nesouhlasil Alex.
Fenner přivřel víčka. „Dělej, co říkám.“
Schayfe už přivazoval loď. Všichni vystoupili. Pak si Fenner náhle všiml, že ve stínu parkuje velký sedan. „K zemi!“ zařval a vrhl se na vozovku.
Z okénka automobilu vyšlehly výstřely. Fenner už držel pistoli a třikrát vypálil. Všichni se složili na zem, s výjimkou Millera, který byl zjevně příliš omráčený, než aby něco podnikl. Šňůra kulek ze sedanu mu přeťala hruď a on se nehlučně svezl na ulici.
Scalfoni náhle vyskočil, popoběhl k autu a mrštil svým posledním granátem. Přesně v okamžiku, kdy granát vylétl z jeho ruky, se popadl za hrdlo a zhroutil se. Granát nedoletěl až k autu, vybuchl před ním a převrátil ho na bok.
Fenner vyskočil, zaječel jako šílený, vrhl se přes ulici a přitom od boku pálil. Z auta se vyplazili tři muži. Jeden z nich zápasil s thompsonem. Všichni se zdáli být otřesení. Fenner vystřelil po muži s thompsonem a ten padl obličejem na vozovku. Schayfe vyrazil a vrhl se na jednoho ze zbývajících mužů. Společně se zřítili na zem a Schayfe ho přitom neustále mlátil pažbou pistole do hlavy.
Zbylý muž se otočil a vypálil přímo na Fennera, ale ten si ani nevšiml pramínku krve, který vytryskl z jeho pravé tváře. Kopnutím mu podrazil nohy, dupl mu na zápěstí, až mu zbraň vypadla z ruky, pak se nad něj naklonil a tloukl ho pažbou do hlavy, dokud neupadl do bezvědomí. Právě když se napřimoval, vyrazilo zpoza rohu další auto a řítilo se k nim. Šlehaly z něho výstřely.
To je ale blbej fór, pomyslel si. Zakličkoval a vrhl se za převrácený sedan. Kulky kropily vozovku u jeho nohou. Schayfe, který se snažil dostat se do úkrytu, vyrazil chraptivý výkřik a začal se otáčet kolem své osy. Z auta se ozvaly další výstřely a Schayfe se poroučel.
Fenner schovaný za sedanem vypálil na auto čtyři rány a pak se rychle rozhlédl, kdo mu ještě zbyl. Alexovi a Kemerinskému se podařilo dostat se zpátky ke člunu. Kemerinski začal střílet z thompsona. Noc ožila záblesky výstřelů a rachotem.
Fenner si pomyslel, zeje na čase sebou mrsknout. Alex a Kemerinski měli výhodnou pozici a mohli úspěšně čelit celé hordě pistolníků. Chtěl se dostat k bungalovu. Čekal na vhodnou příležitost a pak začal rychle ustupovat – tak, aby mezi ním a linií palby stále zůstával převrácený sedan – až se mu podařilo dostat se do tmavé uličky.
V dálce slyšel hvízdání policejních píšťalek. Zahnul do další uličky, dál od blížících se zvuků. Měl toho ještě moc na práci, než aby riskoval, že padne do rukou poldům.
Vynořil se na hlavní třídě a rovnou padl na taxi, které projíždělo kolem. Mávl na něj a řidič dupl na brzdy. Fenner trhnutím otevřel dveře a dal řidiči adresu bungalovu. „Šlápni na to, kamaráde, jeď rychle,“ řekl. „A když říkám, rychle, myslím rychle.“
Šofér zařadil rychlost a taxi prudce vyrazilo od chodníku. „Co je to tam za melu?“ zeptal se s očima upřenýma před sebe. „Zní to, jako kdyby se tam odehrávala nějaká bitva.“
„Jo,“ řekl Fenner a pohodlně se opřel, „bitva je to správný slovo.“
Řidič se vyklonil z okna a odplivl si. „To jsem rád, že jedem jinudy. Vypadá to, že tam jde o hubu.“
Fenner se nenechal zavést přímo před bungalov. Nechal si zastavit na rohu ulice a pak rychle seběhl k domku. V oknech v průčelí se svítilo, a když kráčel po příjezdové cestě, zahlédl, jak někdo vychází z hlavních dveří. Sáhl pod sako a uvolnil v podpažním pouzdře pistoli.
Chlapec s kšiltovkou se zastavil, když zaslechl zvuk Fennerových kroků a pak popošel až k němu. Byl to poslíček. „Nejste pan D. Fenner?“ zeptal se.
„Jasně, že jsem. Máš pro mě telegram?“
Chlapec mu podal obálku a nechal si podepsat příjem zásilky. Zatímco Fenner škrábal svůj podpis do jeho knihy, chlapec spustil: „Pěknou chvíli jsem zvonil. Světla svítí, ale doma není nikdo.“
Fenner mu dal čtvrťák. „To je…
