VI.
Bylo již po půlnoci, když se Girland vrátil do svého pokoje v hotelu. Byl to dobrý večer. Jídlo bylo trochu těžké, ale vynikající a v restauraci bylo veselo a dobře se pobavil. Jak Gillian, tak Rosnold byli dobří společníci.
Kdyby nebylo Doreyho a toho otravného úkolu, pomyslel si Girland, když se svlékal, mohl se s nimi pěkně pobavit, ale protože nezapomínal na to, že si musí vydělat dalších Shermanových deset tisíc, musel se soustředit na to, aby od Gillian získal ty tři filmy.
Ale teď, když měl žaludek plný dobrého jídla a německého vína, nemohl si s něčím takovým dělat starosti. Rozhodl se, že starosti nechá na ráno. Zítra bude jejich trio na zámku pana hraběte. Jistě bude mít víc příležitostí s Gillian si během těch pěti dnů promluvit.
Osprchoval se, vlezl do postele a zapálil si cigaretu. Gillian na něho udělala dojem. Byla krásná, veselá, zábavná a smyslná. Nemohl uvěřit tomu, že se podílela na tom filmu. Když o ní Girland přemýšlel, uvědomil si, že po ní touží.
Taky Rosnold byl zábavný. Girland k lidem vždycky přistupoval bez předsudků. Jestliže si tenhle chlápek vydělává filmováním porna, co je Girlandovi po tom. Je to jeho věc. Přece nezáleží na tom čím se živí. To byla Girlandova filozofie. Záleží na lidech, ne na tom, co dělají.
Dokouřil a řekl si, že bude spát, když se rozdrnčel telefon. Polekal se.
Zvedl sluchátko. „Ano?“
„To jsem já.“
Poznal Gillianin zastřený hlas a hned bylo po spánku.
„Ahoj… co chceš?“
„Cítím se tak opuštěná.“
„To je zvláštní… já taky.“
„Nemůžeme být opuštění spolu?“
„Potom ale už nebudeme opuštění, co říkáš? Dva lidé spolu přece nemůžou být opuštění?“
„Někteří ano.“
Rozhostilo se dlouhé ticho a Girland hleděl do stropu. Snažil se uvědomit si, jestli by to byl dobrý nebo chybný krok.
„Jsem na pokoji 462. Je to na konci chodby,“ řekla mu Gilly.
„Líbí se ti tam na konci chodby?“
Gilly se zahihňala.
„To bylo pozvání, ty hlupáčku, ne hodina zeměpisu.“
Girland se rozhodl, že přijmout takové pozvání by nebylo moudré. Gilly byla Rosnoldovým majetkem. Nevěřil na pytláctví.
„Je to moc daleko,“ řekl pevným hlasem. „Běž spát,“ a zavěsil.
Típl cigaretu a natáhl se na zádech. Nemusel čekat dlouho. Dveře se otevřely a do jeho pokoje vklouzla Gilly a tiše za sebou zavřela.
Měla na sobě bílou róbu, která jí zakrývala kratičkou noční košili. Obutá byla do bleděmodrých pantoflíčků. Jak na něj hleděla, vypadala neodolatelně.
„Nazdárek,“ pozdravil ji Girland s úsměvem. „To je ti tak strašně smutno?“
Přistoupila k nohám postele a vrhla na něj vzteklý pohled.
„Jseš prase!“ vykřikla. „Když jsem tě pozvala, měls za mnou přijít.“
„Řekl jsem ti, abys šla spát,“ připomněl jí Girland. Ale protože nechceš spát a protože já taky nechci spát, bude lepší, když půjdeš ke mně, než nastydneš.“
Odhrnul deku a posunul se stranou, aby jí udělal místo.
„Jestli si myslíš, že s tebou teď budu spát, to se teda mejlíš. Přišla jsem ti jenom říct, že jseš prase!“
Girland dal deku zase zpátky a posunul se na původní místo.
„Dobrá, je to tak… jsem prase. Dobrou noc,“ a sáhl po lampičce na nočním stolku, aby ji zhasl. Místnost se ponořila do tmy.
„Rozsviť!“ přikázala mu Gilly přísně. „Jak teď najdu cestu ven?“
„Klidně se přeraz o nábytek. Já chci spát,“ ozval se Girland ze tmy. „Dobrou noc… uvidíme se zítra.“
Plížila se kolem postele a Girland se zubil do tmy, znovu odsunul pokrývku. Chvíli bylo ticho, potom slyšel, jak ze sebe sundává oblečení a jak její svršky dopadly na zem.
„Nenávidím tě,“ řekla Gilly, „ale když už jsem tady, zůstanu.“
„Myslel jsem si, že bys mohla zůstat. Přece se nepotáhneš až na konec tý dlouhý chodby.“
Girland se natáhl a rukama ji objal kolem nahých zad. Přitiskl ji k sobě.
Ležel v klidu a ona spočívala v jeho náručí. Pomalu mu začala rozepínat knoflíky na pyžamu. Rukama jí sjel k hýždím a objal jí pevný zadek. Roztouženě vydechla a její ústa si vyhledala jeho.
Za svoji kariéru poznal Girland mnoho žen. Milování pro něho bylo vždy jedinečné. Někdy byl zklamaný…
