II.
Toho jasného květnového rána se Girland probudil krátce po desáté hodině. Probouzel se nerad a pomalu, protahoval se a sténal a hlasitě zíval. Pak si vzpomněl, že ho čeká práce, tak se neochotně zvedl z postele a s očima napůl zavřenýma vstoupil do koupelny. Ještě ne zcela při smyslech si přejel obličej elektrickým holicím strojkem, tiše vzdychl a cítil se jako vzkříšená mrtvola.
Měl za sebou náročný večer a děvče, které s ním bylo, melo vše, co patří k mládí. Byl rád, když ji doprovodil ke dveřím a byl vděčný, že netrvala na tom, že stráví zbytek noci s ním.
Až teprve když postál několik minut pod proudem chladné vody ze sprchy, se probudil úplně a zjistil, že se cítí báječně. Hodil na sebe triko a modré džíny a přitom si uvědomil, že má hlad. Spěchal do kuchyňky a pln naděje nakoukl do ledničky.
Za pár minut se již v pánvi na másle smažila dvě vajíčka a dva tlusté plátky šunky se opékaly na grilu. Překapávač na kávu chrčel poslední kapky horké vody a Girland byl rád, že je na světě.
Po snídani sklidil ze stolu a použité nádobí odložil do dřezu. Pak si zapálil cigaretu a na stůl postavil zrcátko, které vytáhl z prádelníku. Našel balíček karet, posadil se před zrcadlo a začal karty míchat.
Dnes večer si pozval přátele na poker. Věděl, že dva z hráčů jsou profesionálové, dalších šest bylo jen do počtu a Girland rozhodně neměl v úmyslu stát se jedním z nich.
Nějakou dobu už poker vážně nehrál, a tak měl obavy, že techniku zapomněl, a chtěl ji trochu oprášit. Pozoroval svoje ruce v zrcadle, míchal karty neuvěřitelnou rychlostí, ale neušlo mu, že zkušené oko by poznalo, že se snaží dostat všechna esa na vrch balíčku.
Pokračoval ještě asi hodinu, než byl spokojený, že se do toho zase dostal. Potom zkoušel jiný trik, který byl mnohem složitější – rozdat si eso, krále a královnu poté, co rozdal karty ostatním osmi hráčům. Stále tuto techniku zdokonaloval, popelník přetékal nedopalky cigaret, když se ozval telefon.
Odložil karty na stůl, zaváhal, potom pokrčil rameny, přešel přes pokoj a zvedl sluchátko.
„To jseš ty, Girlande?“ ozvalo se ze sluchátka. Ten hlas mu připadal známý.
„Jestli to nejsem já, pak má nějakej pobuda na sobě moje šaty,“ odpověděl Girland. „Kdo volá?“
„Budu u tebe za deset minut… počkej na mě,“ a bylo ticho.
Girland položil sluchátko, poškrábal se na nose a zamračil se.
„Pokud se nemýlím,“ řekl nahlas, „ten hlas mi připomínal toho starýho kozla Doreye.“
Rozhlédl se po pokoji. Za několik tisíc dolarů, které dostal od Doreyho, zde provedl jisté změny. Dal pryč křesílka potažená plátnem a nyní místnosti vévodilo hluboké křeslo s polštáři a velká pohovka, která se obzvlášť líbila jeho děvčatům. Na podlaze ležel krásný bukharský kobereček – jeho jasné barvy dodávaly jinak tmavé místnosti luxusní nádech.
Girland si pobrukoval pod vousy, zrcátko dal zpátky do prádelníku, popelník vysypal do koše, ustlal si postel a umyl nádobí.
Za čtvrt hodiny zaslechl na schodech kroky a pak se ozval zvonek. Otevřel dveře.
Za dveřmi stál zadýchaný Dorey, měl za sebou dlouhé schody. Prohlédl si Girlada. Viděl dobře stavěného muže s hubeným obličejem, černými vlasy postříbřenými na spáncích, tmavýma čilýma očima, ve kterých mu často šelmovsky zablýsklo, tenkými tvrdými ústy a velkým téměř wellingtonským nosem.
Girland pohlédl na promítačku, kterou Dorey držel v ruce. V očích mu zasvítilo, potom potřásl hlavou.
„Ne dneska ne, děkuju… nic od podomních nákupčích nekupuju.“
„Nebuď drzý,“ zarazil ho Dorey a zhluboka se nadechl. „Potřebuju si s tebou promluvit.“
Girland odevzdaně pozvedl ramena a ustoupil stranou.
„Tak pojď dál. To je ale překvapení. Myslel jsem, že už jsi dávno v penzi a zpátky ve Státech.“
Dorey ignoroval jeho poznámku. Rozhlédl se po pokoji, všiml si pestrého koberečku a pozvedl obočí.
„Hmm… máš tu pěknej koberec, bukharskej, viď?“
„Ano… děkuju mockrát.“
Dorey vrhl na Girlanda přísný pohled. Ten se však zubil od ucha k uchu. „Předpokládám, že sis to koupil za peníze, kterýs mi ukrad.…
