II.
Dozorčí seržant u stolku mi sdělil, že Mifflin je sám a že můžu jít nahoru. Nadějně na mně visel očima a já věděl, že čeká, že mu předhodím jméno koně, který s největší pravděpodobností vyhraje zítřejší dostih, ale já měl v hlavě jiné starosti.
Vyběhl jsem po schodech. Na jednom odpočívadle jsem div nevrazil do zrzavého seržanta MacGrawa.
“Ale, zase náš Udatný Pátrač,” zavrčel. “Copak tě žere dneska?”
Podíval jsem se mu do tvrdých očiček, a co jsem viděl, se mi vůbec nelíbilo. Tenhle chlap se vyžívá v tom, když může někomu působit bolest: jeden z těch policajtů, co se dobrovolně přihlásí, když je třeba někoho zmáčknout, udělají to a panečku s jakou láskou.
“Nic mě nežere,” odsekl jsem. “Ale budu se na vás ještě chvíli koukat a začne.”
“Hlavička - co?” vycenil zažloutlé krátké zuby. “Dej si majzla, Udatný Pátrači. Máme tě v merku.”
“Do té chvíle, než mi proženete kulku hlavou.” Otočil jsem se, rychle se kolem něho protáhl a zamířil po chodbě k Mifflinově kanceláři.
Než jsem zvedl ruku, že zaklepám, ohlédl jsem se přes rameno. MacGraw stál u schodů a sledoval mě. Tvářil se dosti vyjeveně, čučel s otevřenou pusou. Když se naše pohledy setkaly, otočil se a zamířil po schodech dolů.
Když jsem vstoupil do kanceláře, Mifflin zamračeně zvedl hlavu.
“Zase ty. Proboha živého, nelez za mnou pořád. Brandon to nemá rád.”
Přitáhl jsem si židli s rovným opěradlem a sedl si.
“Připomeň mi, že až si najdu chvíli, měl bych nad tím zaplakat. Jsem tu úředně. Jestli se to Brandonovi nelíbí, ať si skočí do moře.”
“O jakou záležitost jde?” zeptal se Mifflin. Popojel kousek od stolu a chlupaté pracky položil na desku.
“Jedna z ošetřovatelek, které pečují o slečnu Crosbyovou, zmizela,” pravil jsem. “Brandona by to mělo zajímat, protože tahle sestra pracovala pro Salzera.”
“Zmizela?” přeskočil Mifflinovi hlas. “Jak to myslíš - zmizela?”
Vylíčil jsem mu, jak jsem sestru Gurneyovou navštívil, jak u vchodu zazněl zvonek, ona šla otevřít, ale už se nevrátila.
Podrobně jsem mu popsal vypasenou dámu z protějšího bytu, řekl jsem mu o pecce na požárním schodišti a jak jednoduché by bylo pro středního siláka snést sestru Gurneyovou po žebříku až k přistavenému autu.
“Chm, to mě tedy podrž,” odfrkl Mifflin a prohrábl si prsty kštici černých vlasů. “Není to ani dva roky, co se ztratila jiná Salzerova ošetřovatelka. Nikdy jsme ji nenašli.”
“A pátrali jste po ní?”
“No jo, Vicu, nemusíš být hned takový,” odsekl zlostně. “Samozřejmě jsme po ní pátrali, ale nenašli jsme ji. Salzer vypovídal, že podle jeho názoru utekla, protože se chtěla vdát. Její otec nebyl snoubencem nijak nadšený nebo co.”
“Ohlásil Salzer, že sestru Gurneyovou pohřešuje?”
Mifflin zavrtěl hlavou.
“Ještě to nemohl stihnout, nezdá se ti? Navíc ji třeba posedl nějaký nápad a šla si jej vyřídit. K tomu, že odešla z bytu, může existovat tisíc důvodů.”
“Bez punčoch a bez bot zrovna uprostřed rozhovoru? Nedej se vysmát. Jde o únos a ty to víš.”
“Zajdu tam a promluvím si s domovníkem. Ty se radši drž zpátky. Brandonovi řeknu, že jsem dostal echo od správce.”
Pokrčil jsem rameny.
“Alespoň něco. Ale zajímá mě ten druhý případ. Kdo byla ta ošetřovatelka?”
Mifflin trochu zaváhal, pak vstal a přešel k jedné z tisíce přihrádek.
“Jmenovala se Anona Freedlanderová,” řekl, prohrábl řadu svazků, jeden vytáhl a hodil na stůl. “Moc údajů nemáme.
Otcem je George Freedlander. Bydlí v California Street 257, San Francisco. Zmizela loni 15. května. Hlášení Brandonovi podával Salzer. Freedlander se k nám taky dostavil a podle něho dcera utekla s přítelem, s jakýmsi mládencem, který se jmenoval Jack Brett. Sloužil u námořnictva. Pár týdnů předtím, než Anona zmizela, dezertoval. Brandon prohlásil, že s pátráním se nemusíme přetrhnout. Nepřetrhli jsme se.”
“Objevili jste Bretta?”
“Ne.”
“Říkám si, jak usilovně asi budete pátrat po sestře Gurneyové.”
“Napřed nás někdo musí přesvědčit, že byla unesena. Na tvoje pobídky Brandon nedá. Bude záležet, co Salzer.”
“Tohle zatracené město zře…
