Celá e-kniha Položte ji mezi liliemi ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
IV.
Hlas zněl jako ozvěna v tunelu. Vkrádal se do všech koutů pokoje: podmanivý šepot ztlumeného rádia. Čekal jsem na ten hlas celou půlhodinu. Skládačka, kterou jsem měl před sebou rozloženou na stole, mě upoutávala skoro stejně jako mrtvá myš, kterou jsem ráno vyhodil z pastičky, a dost možná i míň. Lampička na čtení se stínidlem vrhala na koberec jezírko ztraceného světla. Blízko na dosah stála sklenka a láhev. Jednu, možná dvě nebo tři skleničky jsem si už dal. Po večeru, jako byl ten dnešní, na počtu ani moc nezáleží.
Ještě pořád jsem byl jako na jehlách. Nikdo si moc nepochvaluje, když po něm někdo vystřílí plný zásobník, a já nejsem výjimka. Vyčítal jsem si, že jsem dopustil, aby ti dva Taloši odtáhli starouška z kavárny. Pořád se mi vracela myšlenka, že jsem měl něco udělat. Byla to koneckonců moje vina, že se tam objevil.
“Dnes večer v devět hodin,” přetrhl mi hlasatel úvahy, “vtrhlo do kavárny Modrý pták na rohu Jeffersonovy a Felmanovy ulice šest mužů ozbrojených samopaly a automatickými pistolemi. S největší pravděpodobností se jednalo o Italy. Zatímco dva ozbrojení muži hlídali vchod a další dva pod pohrůžkou násilí drželi v šachu hosty, další srazili Johna Stevense a odvlekli ho z kavárny do čekajícího vozu.
Stevens, na něhož se městské společenské kruhy upamatují jako na komorníka v domě ocelářského magnáta pana Gregoryho Wainwrighta, byl později nalezen mrtev za dálničním přejezdem z Los Angeles do San Franciska. Všechno nasvědčuje tomu, že smrt způsobil srdeční záchvat, k němuž došlo v důsledku hrubého zacházení únosců, a když únosci zjistili, že zemřel, brutálně tělo z rozjetého automobilu vyhodili.”
Hlasatel četl zprávu zcela nevzrušeně, studeně, jako by odříkával kursy propadlých akcií. S chutí bych si za něj v tu chvíli stoupl se samopalem v ruce a trochu ho probral dávkou vystřelenou nad hlavou.
“Policie by ráda získala jakékoliv informace, které by mohly vést k zadržení pachatelů,” pokračoval hlasatel. “Popis těchto šesti mužů: byli malých podsaditých postav, snědé pleti a všichni měli tmavě modré obleky a černé klobouky.
Policie se rovněž chystá vyslechnout neznámého muže, v jehož společnosti se ve chvíli únosu John Stevens nacházel.
Neznámý muž poté, co čin oznámil policejnímu velitelství, podal popis zločinců i číslo jejich vozu, zmizel. Očití svědkové ho popisují jako vysokého, robustního muže s tmavými vlasy, světlou pletí a ostře řezanými rysy. Na pravé tváři je raněn od úderu jednoho z únosců. Kdokoli by toho muže poznal, nechť se neprodleně spojí s kapitánem Brandonem, policejní velitelství, Graham 3444 …”
Naklonil jsem se a vypnul rádio.
“Se světlou pletí a ostře řezanými rysy, ale žádný fešák. Nikdo neřekl, že je fešák.”
Pomalu jsem se otočil v křesle.
V otevřeném francouzském okně na terasu stál seržant MacGraw a za ním natahoval krk seržant Hartsell.
Nadletěl jsem nejmíň třicet čísel. Tyhle reflexy ještě nedokážu usměrnit.
“Kdo vám dovolil, abyste sem vpadli?” zeptal jsem se a vstal.
“Kdo přej nám dovolil, abysme sem vpadli,” ucedil MacGraw. “Povíme mu to?”
Hartsell překročil práh. Ve vyzáblém obličeji měl chladný, bezútěšný výraz, hluboce posazené oči jako kámen.
“Jo, řekni mu to.”
MacGraw ze mne nespustil oči a zavřel dveře.
“Jeden vrabčák nám to vyšvitořil,” mrkl. “Vždycky se najde nějaký ptáček, který nám zašvitoří věci, které se chceme dozvědět. A právě ten ptáček nám taky vyzvonil, že dnes večer jste byl se Stevensem vy.”
Trochu jsem se zpotil. Možná je moc horká noc. Možná se mi nelíbí pohled na ty dva. Možná jsem si vzpomněl, co vykládal Brandon o jisté nakládačce v zapadlé uličce.
“Máte pravdu,” přitakal jsem. “Byl jsem s ním.”
“Tomu říkám mít hlavu na krku,” zazářil MacGraw. “Náš Udatný Pátrač pro změnu nelže.” Na dálku do mne zabodl ukazovák. “A proč jste se nepřihlásil? Hoši z pátračky by s vámi byli rádi hodili řeč.”
“Neměl jsem jim co říct,” odporoval jsem. “Dozorčímu seržantovi jsem udal přesný popis auta a osob. Čímž jsem splnil povinnost a mimoc…
