KAPITOLA DRUHÁ
Jihovýchodně od Paradise City, asi třicet mil dolů od Floridského průlivu je řetěz malých ostrůvků, který se stáčí ke Key West.
Seděl jsem vedle Nicka Hardyho v jeho helikoptéře a shlížel jsem na ostrůvky, které na modrém, rozjiskřeném moři vypadaly jako kapky zeleně.
Nick dával pozor, aby neztratil z očí Hamelovu jachtu. Už jsme kroužili nad přístavem, když jachta zvedla kotvu a vyplula na moře.
Ve vzduchu byly i jiné helikoptéry, v kterých se boháči vznesli na vyhlídkové lety, takže jsem se neobával, že by Nancy nebo Josh měli podezření, že je sledujeme.
Měl jsem Nickův triedr. Nancy jsem viděl na nejvyšším lodním můstku. Jones byl zřejmě v kormidelně. Takhle shora jsem ho vidět nemohl.
“Míří ke Keys,” řekl jsem. “Leť zpátky k přístavu a lítej nad ním. Ztratit je nemůžeme a já bych nerad, aby přišli na to, že je špehujeme.”
Nick, tělnatý a s červenými, dobromyslnými tvářemi, udělal, oč jsem ho požádal.
“To je paní Hamelová tam dole,” řekl. “Oč ti jde, Barte?”
“Odkdy mi kladeš otázky? Zeptej se plukovníka, když se chceš něco dovědět.”
Zazubil se.
“No dobrá. Nic se nechci dovědět.”
Jachta se blížila ke Keys. Zpomalila, pootočila se a plula podél pobřeží, až dorazila k Matecombe Key a pak zamířila ke skupině malinkých ostrůvků asi pět mil na východ.
“Co je to za ostrůvky?” ptal jsem se.
“Bývaly to bašty pirátů,” řekl mi Nick. Výborně se vyznal v historii Floridy. “Piráti se tam skrývali a přepadali lodi, které se tudy plavily. Soudí se, že tam měl hlavní stan Blackbeard. Teď jsou ty ostrůvky neobydlené.”
Jachta ještě víc zpomalila a vjížděla do úžiny mezi dvěma ostrůvky, zpola schovaná pod hustou vegetací. A pak zmizela pod baldachýnem révového listí a drobně kvetoucích rostlinek, visících jako závoje z větví stromů.
Došel jsem k názoru, že by bylo příliš riskantní tady v blízkosti kroužit a čekat, jestli se jachta znovu objeví. Nancy nebo Josh, nebo oba, by se mohli dovtípit, že o ně projevujeme značný zájem, a tomu bylo nutno se vyhnout.
“Tak letíme zpátky, Nicku,” rozhodl jsem, “a jestli nechceš, aby ti plukovník šel po krku, tak o tomhle nikde nic neříkej.”
Tázavě se na mě podíval, pak pokrčil rameny.
“No, ty jsi klient.” Zamířil zpátky k pevnině. “Ale … ona je fajn holka, Barte.”
“Jak to víš? Někdy ses s ní setkal?”
“Ovšem. A s panem Hamelem taky. Minulý měsíc jsem s nimi letěl do Dantona Beach a zase jsem je vezl zpátky. Hamel mi nesedí. To je ješita, náfuka. Ale ona je kouzelná ženská. A pro něj moc mladá.”
“Měl jsi dojem, že jsou spolu zadobře?”
“Nemám ponětí. On seděl vzadu a neutrousil ani slovo. Ona seděla tam, co sedíš ty, a v jednom kuse štěbetala.”
“O čem?”
“Zajímal ji vrtulník. Prvně v něm letěla. Na všechno možné se vyptávala. Chytře. Hloupá není.”
Tak Nancy je fajn a není hloupá. Jenže i fajn holky lezou k cizím chlapům do postelí. Změnil jsem téma. Rozhovořil jsem se o jeho práci a ptal jsem se, jak mu to jde. Pořád ještě jsme si povídali, když přistával. Když se mnou šel k autu, znovu jsem mu připomněl: “Všechno si to nech pro sebe, Nicku.”
“Samozřejmě.”
Potřásli jsme si rukama a já jel do kanceláře. Glenda mě upozornila, že plukovník má spoustu práce, a zeptala se, jak jsem pochodil.
Už už jsem jí chtěl říct, že Nancy navštívila pirátskou baštu, když tu jsem v duchu uslyšel Bertin hlas: Z těch zazobanců se dají vytřískat senzační prachy. Chce to jenom kapánek přemýšlet.
Hbitě jsem se přehrál na lež.
“Sledoval jsem ji vrtulníkem. Celé odpoledne strávila rybařením. Absolutní ztráta času.”
Glenda kývla hlavou.
“Hamel je asi hysterka,” pokračoval jsem. “To se stává.”
“Řeknu to plukovníkovi.”
Odešel jsem do své kanceláře. Chick tam nebyl. Vytáhl jsem ze zásuvky psacího stolu láhev skotské, nalil jsem si panáka a zapálil si cigaretu.
Chce to jenom kapánek přemýšlet.
Tak jsem tedy přemýšlel. A za chvíli jsem se rozhodl, že ty ostrůvky prohledám na vlastní pěst. Možná že tam Nancy jezdí, aby se slunila nahá nebo aby chytala ryby, ale taky se tam třeba setká…
