Kapitola osmá
Ticky Edris otevřel oči a zamžoural na budík vedle postele. Ukazoval půl deváté a do zatažených závěsů se opíralo slunce.
Přes dveře své ložnice slyšel Algirovo chrápání. Když se Edris krátce po třetí ráno vrátil z restaurace La Coquille, Algir byl vzhůru a opracovával klíč.
Při vzpomínce na klíč se rozklepal rozčilením. Zaslechl od jednoho z Garlandových známých, který v restauraci obědval, že Garlandovi ten poslední večer vyhráli v Kasinu přes sto tisíc dolarů. Kdyby paní Garlandová odložila jen polovičku jejich výhry, ten klíč by bohatě vynahradil práci, kterou si s ním Algir dal.
Zavřel oči a pár minut poklimbával, myšlenky mu ale nedaly spát. Odhodil pokrývku a vyhrabal se z postele.
Tiše vešel do obývacího pokoje. Algir spal na pohovce. Neklidně se zachrul, jak šel Edris do koupelny.
O deset minut později, oholený a vysprchovaný, kráčel Edris k hlavním dveřím pro mléko a ranní noviny.
Když se vrátil do obývacího pokoje, Algir se probral a posadil se.
“Uděláš kafe?” zeptal se nadějně a protáhl se.
“Jo.” Edris se odkolébal do kuchyňky a zapnul kávovar. Pak opřený o stěnu rozevřel noviny. Titulky přes celou stránku mu vyrazily dech. Zůstal na ně zírat a noviny mu začaly šustit v třesoucích se rukou. V ústech měl vyprahlo a srdce mu začalo divoce bušit.
NEZNÁMÁ BLONDÝNA NALEZENA UŠKRCENÁ V KORÁLOVÉ ZÁTOCE
Nedbal, že se káva začíná vařit, a začetl se do zprávy o nálezu těla. Chvíli civěl na fotografii Hessova ducatého synka, teprve pak vypnul kávovar a prkenně vešel do obývacího pokoje. Tak ho to rozběsnilo, že by byl s to Algira zabít.
Algir dřepěl na posteli. Navlékl si lehký župan a teď zrovna mohutně zíval a drbal se na hlavě. Když spatřil Edrisův popelavý obličej a oči doutnající zuřivým vztekem, ztuhl.
“Co je?”
Edris mu beze slova podal noviny.
Algir si přečetl titulky a zbledl. Nejistě se vyhrabal na nohy.
“Páni!” zalapal po dechu. “Oni ji našli!” Chtěl si tu zprávu přečíst, ruce se mu však tolik rozklepaly a před očima se mu začaly dělat strachy mžitky, že nebyl schopen rozluštit, co tam stojí. Zaklel a odhodil noviny na podlahu. “Co tam píšou?”
Edris přistoupil k domácímu baru a nalil dva pořádné panáky whisky.
“Co tam píšou!” zaječel Algir.
“Nech toho řvaní!” utrhl se na něho Edris. “Hoď to do sebe.”
Algir popadl sklenici a naraz ji vypil. Nalil si ještě.
“Padám odtud,” zahuhlal. “Čert tě vem, Ticky. V životě jsem neměl skočit na ten tvůj pošahanej plán. Já…”
“Zavři zobák!” osopil se na něho Edris. “Poděkovat můžeš jenom sobě! Říkal jsem ti, abys ji zakopal někde na bezpečným místě! Zakopal, ty lemple! Fakan ji dokázal vyhrabat! Tomu říkáš zakopat?”
Algir vyzunkl whisky a znovu si nalil. Pití ho zahřálo a začal se vzpamatovávat. Posadil se a zvedl noviny.
“Zahrabal jsem ji dobře. Je to smůla.”
“Jo? Měl bych ti zakroutit krkem, ty hovado!” Edris nadskakoval zlostí. “Zvoral jsi ten nejnádhernější plán pod sluncem! Aby do tebe hrom! Proč jenom jsem to neudělal sám?”
Algir se zatím uklidnil, srovnal noviny a začetl se do zprávy. Po chvíli se ozval. “No, nezdá se, že by věděli, kdo to je.
A píšou, že se nenašly žádné stopy. Pokud to Ira zahraje jaksepatří, jak by mohli kápnout na to, že našli Nořenu?”
Edris ovládl zuřivost. Vyrval Algirovi noviny, posadil se a znovu si zprávu přečetl.
“Jo.” Vypravil ze sebe nakonec. “Pořád ještě bysme to mohli zmáknout. Možná nikdy nezjistí, kdo ta holka je.”
“Ani nápad!” Algir znovu zpanikařil. “Já mizím. Tadyhle už jde o kejhák. Já znám poldy. Drží se zpátky, když mluví s někým od novin. Zrovna teď by už klidně mohli vědět, kdo ta holka je.”
“Máme šanci, že na to nikdy nepřijdou,” tvrdil Edris. “Nemají se čeho chytit…Tady stojí, že část obličeje mají na svědomí mravenci, a co zbylo, je k nerozpoznáni. Píšou, že nemá žádná znamínka, ani jizvy, podle kterých by se dala zjistit její totožnost, a zuby že má bez kazu. Tak jak by ji u všech všudy mohli identifikovat?”
Algir o tom podumal, ale nepřesvědčilo ho to.
“Ale co když na něco při…
