Šestá kapitola
Byla neděle po obědě. Kit, Iris a Calvin seděli v jídelně. Slečna Pearsonová a major Hardy si odešli do svých pokojů zdřímnout. Kit a Iris byly velmi bledé a tiché. Calvin se cítil uvolněně a velmi sebejistě.
„To je jedna z věcí,“ promluvil k Iris. „V životě se o prašule otřeš mockrát. Připouštím: neměli jsme tu věc udělat, ale stalo se, a teď z toho musíme co nejlíp vybruslit. Tři sta tisíc dolarů je spousta peněz. To byl důvod, proč jsme se nechali zlákat. Alice je mi líto. Připletla se do cesty, takže…“
„Zavři hubu, ty svině!“ zaječela Kit.
Iris zavřela oči a ruce stiskla v pěsti. Posledních dvanáct hodin jí připadalo jako noční můra. Zvuk nepřátelského opilého hlasu ženy, která byla její matkou, ji naplnil odporem.
Calvinovy oči svítily vztekem. Napůl se prudce zvedl ze židle, ale stačil se ovládnout.
„Jestli budeš takhle řvát,“ pronesl chladně, „ti dva staří tě uslyší.“
Kit na něj upřeně zírala, obličej rozechvělý nenávistí.
„Tak přestaň kecat… udělej něco!“
„Nemůžu dělat nic. Ten, kdo může něco udělat, je Iris.“ Calvin se obrátil na nebohou dívku: „Jestli chcete svou matku ochránit od plynové komory, musíte nám pomoct. Musíte se setkat s Traversem a říct mu, že jste včera v bance hledala, ale nic jste nenašla. Řeknete mu, že jste prohlídla všechny boxy, ale nenašla jste nic, co by souviselo s loupeží. Dáte mu kopii jednoho bankovního dopisu. Jeden jsem pro vás připravil. Včera jsem ho napsal ve veřejné písárně na remingtonce. Musíte ho přesvědčit, že udělal chybu, když se zaměřil na mě. Rozumíte?“
Kit sledovala úzkostně Iris. Ta seděla dál bez hnutí. Neřekla ani slovo.
„Až si promluvíte s Traversem,“ pokračoval Calvin, „pojedete v pondělí do Frisca. Peníze vezmete sebou. Jakmile se dostanou z Pittsvillu, bude vaše matka v bezpečí. Nepředstavujte si, že je nechám, aby mě zavřeli samotného. Jakmile budou peníze v bezpečnostním sejfu ve Friscu, vaše matka a já odsud odjedeme. Vy se budete moci provdat za Traverse. Pak na nás můžete zapomenout. Očekávám, že se vám to bude zamlouvat.“
Iris stále neřekla ani slovo.
„No, tak dál,“ pokračoval Calvin o poznání nervózněji. „Co budete dělat? Nemůžete tady sedět jako pecka. Pomůžete matce nebo ne?“
Iris zvedla oči a tiše řekla: „Ano.“ Pak se zvedla. „Udělám, co chcete. Až odjedu do Frisca, už se nevrátím. Doufám, že ani jednoho z vás už nikdy neuvidím.“
Odešla z místnosti. Calvin se rychle zvedl a pospíchal za ní. Podal jí kopii dopisu. Iris si oblékla kabát, bez jediného pohledu vzala od Calvina složený papír, otevřela venkovní dveře, vyšla ven a zamířila ke garáži.
Calvin ji sledoval, dokud nevyjela na silnici, pak pokrčil rameny a vrátil se do jídelny. Kit si právě zapalovala cigaretu.
„Tak, a je to,“ zašklebil se. „Udělá to. Ani ne za měsíc už budeš moct začít utrácet. Říkal jsem ti, že to vyjde, ne?“
„Kliď se mi z očí!“ zasyčela Kit. „A drž se ode mne! Nechci ty prachy. Sežer si je. Ani se jich nedotknu. A chci, abys odsud vypadl. Rozumíš? Zpakuj se a vypadni! V tomhle domě už pro tebe není místo. Jsi hajzl. Padej!“
„To nebude tak snadné,“ podotkl Calvin. „Musíme zůstat spolu. Už jsem ti vysvětlil proč, a nebudu to znovu opakovat. Zhruba celý příští rok si my dva budem muset hrát na siamský dvojčata. Taky se mi to nelíbí. Ale neexistuje jiný způsob. A neříkej mi, že si nevezmeš svůj podíl. Až ho uvidíš, hrábneš po něm. Tak mě přestaň vodit za nos.“
Zvedl se a odešel. Kit si najednou přikryla rukama tvář a rozplakala se.
Travers měl nedělní službu. Právě dojídal sendvič, když zahlédl Iris jak parkuje před kanceláří. Chvatně odhodil papírový pytlík do odpadkového koše, otřel stůl od drobků, a vyšel Iris naproti.
„Ahoj zlato. Už jsem měl o tebe strach,“ políbil ji na uvítanou. Okamžitě si uvědomil, že se něco děje. Odstoupil, aby si ji lépe prohlédl. Byla nepřirozeně bledá, pod očima měla velké tmavé kruhy. „Co se děje?“ zeptal se. „Pojď a posaď se.“
„Celkem nic,“ odvětila, když si sedla. „Není mi dobře.“ Přinutila se k úsměvu. „Ken…
