Čtvrtá kapitola
Následující ráno, krátce po šesté, Kit cosi vyburcovalo ze spánku. Chvilku jí trvalo, než si uvědomila, že jí kdosi jemně, ale vytrvale klepe na dveře.
Posadila se. Okamžitě pocítila pálení v očích a bolest hlavy. Mrkla na hodiny, a pak zavolala: „Kdo je?“
„Dave! Otevři! Musím s tebou mluvit,“ šeptal Calvin. Ovšem naléhavost v hlase ji vyburcovala k ostražitosti.
Sundala si noční košili, natáhla župan a šla mu otevřít.
Zamračený Calvin vešel dovnitř a zavřel za sebou.
„Co se děje?“ dožadovala se Kit. Z nočního stolku vzala hřeben a začala si pročesávat vlasy. „Tak co je?“
„Včera večer jsem se k tobě snažil dostat,“ vyštěkl, „jenže ty jsi byla tak opilá, že jsi neslyšela moje klepání.“
„Co se děje?“ opakovala. Dívala se na sebe do zrcadla, pozorovala kruhy pod očima a našedlou pleť. Pak se ušklíbla a odvrátila.
„Problém,“ zkonstatoval, a dodal: „Máš psací stroj?“
Nechápavě na něj pohlédla. Hlava ji bolela čím dál víc.
„Psací stroj? Ano… proč?“
„Kde je?“
Ukázala na otlučený kufřík, stojící u zdi. Calvin ho zvedl, položil na postel a otevřel. Byl to starý Smith Corona.
„Funguje?“
„Ano… co to má všechno znamenat?“
„Napsal jsem Alici ten zpropadenej dopis na stroji v bance. Policie zjistila, že to byla standardní remingtonka s vadnými písmeny. Jestli ho najdou, budem se smažit v pekle.“
Ztuhla.
„Ty a ten tvůj idiotskej plán!“ zaječela. „A co teď hodláš udělat?“
„Ztiš se! Zbavím se remingtonky a použiju tohle.“ Ukázal na kufřík. „Když se budou ptát, řeknu, že jsem v bance našel tenhle stroj. Lamb umírá, toho se nikdo na nic ptát nebude a Alice už taky nic neřekne.“
„Jak se té remingtonky zbavíš?“
„Schovám ji v pokladně.“
Trochu se uvolnila.
„Tak si vem ten kufřík a vypadni!“
„Ještě jsem neskončil. Ten dopis, co jsi poslala svýmu advokátovi. Musíš ho dostat zpátky. Nedomyslelas to. Kdykoli se ti může něco přihodit, a já pak shniju ve vězení,“ podotkl Calvin a snažil se tvářit lhostejně. „Vzhledem k tomu, že piješ, máš ke smrti hodně příležitostí, a kde bych pak byl já?“
Jízlivě se na něj usmála.
„Předešlou noc ses mě snažil zavraždit… vzpomínáš? Proč bych se měla starat o to, co se s tebou stane? Vypadni!“
„Chci ten dopis!“
„Nic nedostaneš!“
S výrazy plnými nenávisti zírali jeden na druhého. Nakonec si Calvin uvědomil, že nemá nic, čím by ji mohl přinutit, aby mu ten dopis vydala. Bude na ni muset přitlačit, ale teď nemá čas se tím zaobírat. Musí zvládnout mnohem důležitější věci.
„Víš, že Iris pro mě ode dneška pracuje?“ zeptal se. „Včera jsi byla tak opilá, že nevím, jestli si to pamatuješ.“
„Pamatuju,“ přikývla Kit. „Snažila jsem se jí to rozmluvit, ale nešlo to. Varuju tě. Jestli na ní zkusíš některý ze svých triků, zabiju tě. A je to varování první a poslední.“
Chladný zlověstný výraz v jejích očích v něm vyvolal nejistotu. Vzpomněl si na pistoli.
„Odkud jsi vzala tu pistoli?“ zeptal se.
„Byla mého muže,“ odvětila. „Naučil mě jak s ní zacházet. Jsem dobrý střelec, Dave… nezapomeň na to.“
Nad jejími posledními slovy nervózně mávnul rukou.
„Dej mi tu pistoli. V tvém stavu není bezpečné, abys u sebe měla zbraň. Radši mi ji dej.“
Ušklíbla se.
„Dobře jsem ji schovala. Nikdy ji nenajdeš. A teď vypadni!“
„Musel jsem být blázen, když jsem si vybral zrovna tebe,“ odsekl, a moc se kontroloval, aby ji nechytil pod krkem.
„Myslíš?“ zasmála se. „No, vždyť jsi se do mě zbláznil. Tak kdy se vezmeme? Budeme skvělý pár! Já už chci vypadnout z téhle díry a začít utrácet prachy!“
„Budeš ráda, když se těch peněz vůbec někdy dotkneš. Policie má tohle město plně pod kontrolou. Prohlížejí každý balík a každé zavazadlo, které opouští město. Budeme tady muset vydržet dýl než jsem počítal!“
„Chci nějaké peníze už teď!“ zdůraznila Kit svůj požadavek. „Nevystačím do konce týdne! Chci ty tři stovky, co jsem ti půjčila.“
„Kam si představuješ, že jsem je asi zašantročil? Koupil jsem za ně auto.“
„Tak je ukradni v bance! Potřebuju je! Vem je z těch peněz!“
„Přestaň pít a budeš mít dost,“ pora…
