IX.
Ty tri hodiny, než půjdu zase za Gormanem, jsem musel nějak zabít. Když jste ale v Hollywoodu, zabít pár hodin času zas tak velkej problém není. Hned první hodinu jsem strávil velice příjemně polykáním exklusivního oběda. Bylo to zdaleka nejlepší jídlo, jaký jsem v poslední době měl. Ovšem toho slunného odpoledne z toho, co se kolem nabízelo, pro milovaného synáčka paní Jacksonové nebylo nic ani dost dobré, ani dost drahé. Jedl jsem a pil jako král. Restauraci jsem opustil ve velmi příjemné náladě a přesunul se k filmovým ateliérům Paramount, kde jsem nakonec zaparkoval přímo před hlavním vchodem. Kdybyste někdy nevěděli, co s časem, tohle taky není špatnej způsob. Vždycky tam narazíte na zástup krasotinek. Jedním směrem se hrnou do studia, druhým ze studia a všechny mají jedno společné.
Vůbec jim není proti mysli, když si na ně v dobrém rozmaru zahvízdnete. A navíc tu máte pokaždé šanci, že se vám naskytne možnost narazit na Dorothy Lamourovou v jejím sarongu. Nesmíte na to ale moc spoléhat. Zahlíd jsem spoustu pěknic, žádná hezule nebyla ale pro mě to odpoledne dost hezká. Byl jsem moc vybírávej. Musela by to bejt bud Lamourová, anebo nic. Samozřejmě, že mi z toho zbylo nakonec to nic.
Zatímco jsem na Dorothy čekal ve vypůjčeným auťáku, dělal jsem si plány do budoucna. Nebude to trvat dlouho a budu mít v kapse roličku pětadvaceti táců. A to nejsou žádný brčka. S tím už se dá podniknout leccos. Po chvilce přemýšlení jsem se rozhod, že odjedu s Vedou na Miami. Vždycky to byl můj sen: zajet si na Miami Beach a pomět se jako milionář. Byl jsem přesvědčenej, že to bude ten nejsprávnější způsob pro zlepšení mýho fyzic-kýho stavu a překonání komplexu méněcennosti. Byl jsem dutej jak bambus už moc dlouho, zkrátka takovej mizernej vočko.
Když jsem celou situaci probíral ze všech stran, nenašel jsem žádnou trhlinu. Podle mě by všecko mělo klapnout. Boyd mi tu dýku dát musí: nemůže jinak, pokud nechce skončit za mřížema. Brett mi pak vyplázne pětadvacet táců. Dal mi svý slovo. A když dá slovo chlápek v jeho postavení, musí ho dodržet. Představoval jsem si, jak by bylo krásné ležet na zlatých písčitých plážích po boku s Vedou v plavkách. Měla postavu pro plavky přímo stvořenou. Rozhod jsem se, že jakmile mi Brett zaplatí, zajdu rovnou do cestovky a zamluvím nám dvě letenky do Miami v první třídě hned na druhý den.
A tak mi čas pohodově plynul. Zřejmě někdo prozradil Lamourové, že na ni venku čekám. S lítostí jsem nastartoval motor a odjel pryč. Když jsem znovu před Wiltshire Building hledal pro cadillaca místo, hodiny na palubní desce ukazovaly za dvě minuty čtyři. Tentokrát by to mělo jít hladce. Nepřipouštěl jsem si, že bych mohl odejít bez dýky.
Zapnul jsem si manžetové knoflíčky, klobouk posunul slušivě na stranu a namířil jsem si to po chodníku a skrz otáčivé dveře chodbou přímo k výtahům.
Když jsem došel ke Gormanovým dvojitým skleněným dveřím, neseděla už ve čtyřech řadách křesílek ani jedna šťabajzna. Jen ta hezká blondýna byla dosud u telefonu. Pusu už měla zavřenou. Když jsem rozrazil dveře a vpadl dovnitř, na židli doslova nadskočila a chytila se mříží, které ji chránily před zákazníky.
“Jmenuju se stejně a jdu za stejným chlápkem,” vyhrkl jsem na ni. Nějak se mi nelíbila. Něco ji sžíralo. Jako by utrpěla nějakej šok. Obličej měla bledý jako čestvě vyprané prostěradlo. Netušil jsem, jestli jsem ji třeba nepřistih, jak si bere nějaký drobný, nebo jestli jsem ji tak vyšokoval jenom svým příchodem.
“Běžte dál.” Ta dvě slova z ní vyskočila, jako kdyby ji zrovna v ten moment někdo nakopl okovanou botou. Mávla směrem ke Gormanovým dveřím, potom popadla klobouk, který již měla připravený na židli, trhnutím otevřela dvířka své klece a vystartovala ke dveřím.
Ohlédl jsem se, abych zjistil, proč má tak naspěch. Nezdržovala se čekáním na výtah a hnala se ke schodům, jak kdyby se právě dozvěděla, že o patro níž dávaj silónky zdarma.
Přijímací kancelář vypadala bez ní velmi tiše a opuštěně. Pohlédl jsem na zavřené d…
