Tvrdá lekce (James Hadley Chase)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Kapitola 13.

 

I

Když jsem vstoupil do chodby a zavřel za sebou domovní dveře, vyšla mi naproti z haly Nina. Byla bledá a z očí jí hledělo úzkostlivé napětí. Přiběhla ke mně a natáhla se, aby mi dala pusu. Objal jsem ji a přitiskl k sobě.

„Harry!“ zašeptala téměř neslyšně. „Když jsem byla odpoledne venku, přišli sem a prohledali to tady.“

Přivinul jsem ji úže.

„Proč si to myslíš?“

„Mluv potichu. Nemysliš si, že by mohli někde ukrýt mikrofon?“

Na takovou možnost jsem nepomyslel. Ihned jsem si však uvědomil nebezpečí.

„Jestli ho vůbec někam dali, pak bude v hale.“

„Už jsem se dívala. Nemůžu ho najít.“

„Počkej tady.“

Šel jsem do haly a pustil rádio, co nejhlasitěji. V následující vteřiňě místnost naplňovaly vřeštivé tóny džezového programu.

Přistoupil jsem k oknu a vyhlédl ven. Po policejním autě nebylo ani památky; ale věděl jsem bezpečně, že tam někde je. Sedí jistě někde, kam není vidět, ale odkud mohou pozorovat branku před domem. Podél konce zahrady vedla ulička. V dohledu od kuchyňských dveří pracovali dva elektrikáři. Jeden byl nahoře na telegrafním sloupu, druhý odpočíval dole na zemi. Žádný zřejmě neměl ruce na práci.

Nina hlídala u dveří do haly a já zatím systematicky hledal mikrofon. Nakonec jsem jej našel ukrytý v radiátoru. Nemít trochu zkušeností s policejními metodami, určitě jsem jej nenašél.

Přisunul jsem rádio na několik stop k radiátoru a nechal je vyhrávat naplno do mikrofonu.

„Teď nás nemůžou slyšet,“ řekl jsem. „A podle čeho jsi poznala, že tady byli?“

„Já ti nevím – měla jsem spíš jen takový podivný pocit.“ Náhle se posadila a upřela na mě vyděšené oči. „Jakmile jsem otevřela dveře, cítila jsem, že tu někdo byl. Podívala jsem se do skříně a poznala jsem, že se mi někdo přehraboval v šatech.“ Zachvěla se. „Co to znamená, Harry?“

„To znamená, že jdou po mně. Hlídají dokonce venku.“

Náhle mě něco napadlo. Šel jsem do ložnice, otevřel dveře skříně a zkontroloval obleky.

Hnědý sportovní chyběl.

Dlouho jsem zůstal se stísněným pocitem hledět na mezeru, kde předtím visel. Pak jsem se vrátil do haly.

„Hledali můj oblek a vzali si ho s sebou,“ řekl jsem.

Nina vší mocí zadržovala pláč. Když jsem ji tak viděl, mohlo mi to srdce utrhnout.

„Co budeme dělat. Proboha, Harry! Já si nedovedu vůbec představit, že bych tě měla zase ztratit! Co ti udělají?“

Věděl jsem, co by mi udělali – šel bych do plynové komory, ale to jsem jí neřekl.

„Pročs mu dával ty pásky?“ zeptala se se zoufalstvím v hlase. „Já bych radši…“

„Přestaň! Tohle jsem si nadrobil sám! Ten chlap si nedělal legraci. Musel jsem mu je dát!“

Uhodila pěstmi do kolen. „Ale co jenom budeme dělat?“

„Nevím. Nějak se z té kaše musím dostat. Snažil jsem se vymyslet…“

„Musíš Johnovi říct přesně, jak to bylo. Pomůže nám. Vím určitě, že nám pomůže!“

„Nic pro mě udělat nemůže. Neexistují žádné důkazy. Moje jediná naděje je přemluvit O’Reillyho, aby se přiznal. Jenže jak to udělat?“

„Co se stalo s tím výkupným, Harry?“

Zůstal jsem na ni hledět. Projelo mnou náhlé vzrušení. Vzpomněl jsem si, co řekl O’Reilly: Najděte výkupné a najdete vraha.

„Co je, Harry? Přišels na něco?“

„Ty peníze! Kde jsou?“ Vstal jsem a začal přecházet po místnosti. „Pět set tisíc dolarů v malých bankovkách se nedá schovat tak snadno. Kam je ukryli? Určitě ne do banky – to je jasné. U ní doma? Že by tohle riskovali? Rozhodně si musí uvědomovat, že jakmile mě Renick zatkne, budu se já snažit je ovlivnit a Renick dá prohledat celý dům. Přece nemohu věřit, že by tolik riskovali a peníze ukryli tam – ale kam je tedy dali?“

„Do bezpečnostní schránky v bance?“

„To by bylo riskantní. Museli by si otevřít běžný účet a převzetí klíčku by museli potvrdit podpisem. Nejpravděpodobnější místo bude nějaká úschovna zavazadel, buď na letišti, nebo na autobusovém nebo železničním nádraží. Pro O’Reillyho by to byla hračka, naprosto bezpečná záležitost, dát někam do těchhle míst kufřík do úschovy: nikdo by si ho přece nezapamatoval a taky by se kdykoli mohl v případě potřeby …

Informace

Bibliografické údaje

  • 7. 3. 2025