Celá e-kniha Spěte sladce ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Sedmá kapitola
Maria a Wilbur Warrentonovi se do svého apartmá vrátili krátce po sedmé. Odpoledne strávili surfováním a Wilbur se příjemně uvolnil. Těšil se na tichou večeři v hotelové restauraci a na to, že zbytek večera stráví sledováním westernu v televizi. Jeho naděje se rozplynuly ve chvíli, kdy ho Maria požádala: “Prosím tě, podej mi diamanty. Mám chuť si zahrát. Cítím, že budu mít šťastný den. Navečeříme se v kasinu, a pak si vsadíme.”
Wilbur tak moc toužil po klidném večeru, že si dovolil protestovat: “Ale Mario, myslel jsem, že jsme se dohodli, že nebudeš diamanty nosit mimo hotel.”
Zamračená Maria zvedla obočí.
“Když si chci vzít diamanty, tak si je taky vezmu! Na co bych je měla, kdybych je nemohla nosit?”
“Tohle město je plné chudých kubánských přistěhovalců,” upozornil ji Wilbur. “Tvoje diamanty by se pro ně mohly stát velkým pokušením. Mohl by je někdo ukrást.”
“Jsi směšný! Své šperky si vezmu! Odcházíme v půl deváté. Raději se převlékni,” nakázala mu a odešla do své ložnice.
Pochopitelně nezapomněla prásknout dveřmi.
Wilbur se na dlouhou chvíli zamyslel, pak přešel k sejfu, nastavil číselnou kombinaci, otevřel dvířka a vyndal koženou šperkovnici. Položil ji na stolek a sejf znovu zavřel. Natáhl se po telefonu a zavolal do kanceláře Jeana Dulaca.
“Tady Warrenton,” představil se, když se na druhém konci ozval ženský hlas. “Rád bych mluvil s panem Dulacem.”
“Jistě, pane Warrentone.” Úslužný tón v jejím hlase ho potěšil. O chvilku později se ohlásil Dulac. “Dobrý večer, pane Warrentone. Mohu pro vás něco udělat?”
“Jdeme večer do kasina,” vysvětloval Warrenton. “Moje paní si bere diamanty.”
Dulac, který se pyšnil až neskutečným talentem pro předvídání přání svých bohatých klientů, poznamenal: “Rozumím, pane Warrentone. Rád byste, aby vás doprovodil schopný strážce. To nebude žádný problém. V kolik hodin odcházíte?”
“Kolem půl deváté,” vyhrkl Wilbur, překvapený, že Dulac okamžitě odhadl situaci.
“V půl deváté na vás bude v hale čekat jeden z členů hotelové ochranky. Zatelefonuji panu Hendrickovi, který vede kasino. Strážce vás bude chránit během celého večera a doprovodí vás zpět do hotelu. Vyhovuje vám to?”
“Naprosto, a mockrát děkuji. Pane Dulacu, máte skvělý hotel,” rozloučil se vděčně Wilbur.
“Je mi potěšením vám posloužit, pane Warrentone,” odvětil Dulac zdvořile. “Přeji vám příjemný večer.”
Josh Prescott právě dojídal v restauraci pro personál steak s osmaženou cibulí, když přiběhl poslíček a oznámil mu, že s ním chce urychleně hovořit šéf.
Prescott, mumlající si vztekle pod vousy, se rychle vydal do Dulacovy kanceláře. Bylo půl osmé večer.
“Dnes večer budete dělat manželům Warrentonovým osobního strážce,” přikázal mu Dulac. “Jdou do kasina a paní Warrentonová bude mít na sobě diamantové šperky. Domluvil jsem se s vedením kasina, že je dovnitř pouze dovedete, tam je předáte muži z jejich ochranky, a pak se vrátíte sem a budete pokračovat ve službě.”
“Ano, pane,” kývl Prescott prkenně a myslel si: “Ta zkurvená bohatá děvka, ať jde se svýma diamantama do háje!
“Odchází v půl deváté,” pokračoval Dulac. “Počkáte na ně v hale. Buďte tam v osm hodin. Ať nemusí čekat.”
Prescott si vzpomněl, že si naplánoval pohovořit s Anitou Certesovou, až přijde do práce. Když bude v osm večer sedět v hale, může ji minout.
“Pane,” spustil. “Měl byste vědět, že ve Warrentonovic apartmá pracuje na částečný úvazek jistá uklízečka. Je to Kubánka. Jejího manžela zadržuje policie kvůli vraždě.”
Dulac s sebou trhnul. Členka jeho personálu je manželka vraha!
“Nemůžeme dopustit, aby ta žena u nás dál pracovala,” rozhodl se okamžitě. “Jak se jmenuje?”
“Anita Certesová, pane.”
“Velmi dobře, Prescotte. Nechte to na mně.”
Jakmile Prescott odešel z kanceláře, Dulac zatelefonoval řediteli personálního oddělení a nařídil mu, aby Anitu ihned propustil. Muž na druhém konci linky zaúpěl.
“Dnes večer ne, pane,” žádal naléhavě. “Nemám nikoho, kdo by ji nahradil. Svojí práci odvádí dobře. Mohu s ní promluvit až zítra r…
