Druhá kapitola
Anita Certesová vstoupila do druhé koupelny podkrovního apartmá v hotelu Spanish Bay. Připravovala se na to, co věděla, že tam najde.
Podkrovní apartmá, nejluxusnější a nejdražší apartmá v hotelu, teď patřilo Wilburu Warrentonovi, synovi Silase Warrentona, texaského naftového miliardáře. Právě se oženil s Marií Gomeyovou, jejíž otec vlastnil spoustu stříbrných dolů. Wilbur se rozhodl, že Paradise City bude idální místo k strávení jejich svatební cesty. Ne zrovna nadšená Maria souhlasila.
I když mu bylo devětadvacet, Wilbur dosud nevstoupil do Texas Oil Corporation, kde vládl jeho otec. Vystudoval Harvard, kde získal hodnost magistra z oboru ekonomie. Pak strávil rok v armádě jako major. Na jedné z otcových jachet procestoval svět. Seznámil se s Marií, zamilovali se do sebe a vzali. Až jim skončí svatební cesta, stane se jedním z deseti viceprezidentů otcova rozlehlého království.
Jeho otec, Silas Warrenton, zatvrzelý naftový magnát, nemiloval nikoho, kromě svého syna. Silasova manželka zemřela už před lety, po Wilburově narození, a Silas, který ji hluboce miloval, přenesl veškerou lásku na syna. Když Wilbur oznámil otci, že se chce oženit a představil mu Marii, Silas si ji pozorně prohlédl. Její tmavá pleť, štíhlé, smyslné tělo, velké svůdné oči a pevná ústa v něm vyvolaly pochybnosti, ale vzhledem k jejímu otci a jeho miliardám v duchu pokrčil rameny. Pokud tenhle kousek je to, po čem jeho syn prahne, nemůže protestovat. Koneckonců, říkal si, za ty prachy stojí a rozvod je jednoduchá záležitost. Věnoval jí pokřivený úsměv, poklepal na rameno: “Chci vnoučata, drahá.
Nezklam mě.”
Maria si pomyslela, že je to ten nejhroznější a nejvulgárnější dědek, se kterým se kdy setkala. Dokonce, když Wilbur naznačil, že by měl také rád děti, zpražila ho odmítavým pohledem.
“Později. Dokud jsme mladí, musíme si užít. S dětmi jsou problémy.”
Anita Certesová byla jednou z mnoha pokojských, zaměstnaných v hotelu Spanish Bay. V třiadvaceti letech byla podsaditá, měla tmavou pleť, vlasy jako havraní křídla, jedním slovem, Kubánka. V hotelu pracovala rok. Měla za úkol mýt koupelny, denně měnit ložní prádlo, utírat prach a uklízet.
Anita “udělala” Wilburovu koupelnu. To nebyl žádný problém. Wilbur si dokonce skládal ručníky a nenechával po sobě nepořádek. Ale Mariina koupelna v Anitě vyvolala vztek, který s nadměrným úsilím potlačila.
Co je to za ničemnou šmudlu, tahle bohatá, zkažená ženská, pomyslela si Anita, když obhlédla nepořádek a pustila se do úklidu.
Na podlaze ležely mokré osušky. (To si bere ručník i do vany?, pomyslela si Anita.) Zrcadla byla zaprášena od očních stínů a pudru. Na dlaždicích svítila rozšlapaná rtěnka. Na toaletě kdosi zapomněl spláchnout.
Takovej bordel! pomyslela si Anita, když sebrala špinavé ručníky. Dokonce i kdyby měla milióny jako tahle děvka, ani ve snu by ji nenapadlo nechat koupelnu v tak příšerném stavu.
Během práce si vzpomněla na manžela, Pedra. Byli spolu dva roky. Na Floridu přijeli na Pedrovo naléhání, v naději, že se zlepší jejich ekonomické podmínky, které byly v Havaně neutěšené. Anita byla šťastná, když se uchytila jako pokojská, ale Pedro nacházel pouze příležitostnou práci pouličního čističe, což bylo málo placené.
Podle ní byl Pedro ten nejhezčí muž pod sluncem. Milovala ho divoce a sobecky, zbožňovala toho tmavého, štíhlého muže, akceptovala jeho špatnou povahu, jeho neustálé stýskání a dávala mu všechno, co vydělala. Bydleli v jednopokojovém bytě, v domě bez výtahu na předměstí Paradise City, kde žili dělníci. Byla do Pedra tak zamilovaná, že ji ani nenapadlo, jakého má doma budižkničemu. Po několika dnech na ulici s koštětem a dvoukolákem to Pedro vzdal.
Jediné, na co myslel, byl návrat na otcovu malou třtinovou farmu, ačkoli před rokem to byl on, kdo vyprovokoval odjezd. Anita poslouchala jeho nářky, líbala ho a prosila, aby byl trpělivý. Jednou se už na něj musí usmát štěstí.
Mohla by pracovat víc, a tak je finančně zajistit. Pedro se usmíval. Dobrá, tak t…
