humor

Hrad / se otřásl a s ním i podnos, ze kterého lord Felmet snídal ovesnou kaši, jež / tentokrát k jeho úlevě nebyla přesolená. / To / zachvění samozřejmě zaznamenali i všichni duchové, kteří se tísnili ve / Stařenčině domku jako ragbyový tým v telefonní budce. / Otřes / prolétl všemi kurníky celého království a množství rukou uvolnilo svůj stisk. / Dvaatřicet kohoutů s hlavami zrudlými přidušením se zhluboka nadechlo a začalo / kokrhat jako šílení. Jenže pozdě, už bylo pozd…

Více
  • 13. 5. 2023

Těpic se podíval na otce. Balzamovači odvedli dobrou práci. A / čekali, že je za to pochválí. / Ta jeho část, která stále ještě žila v Ankh-Morporku, mu / říkala: tohle je mrtvé tělo obalené v plátně. Přece si vážně nemyslí, že / by se po tom, co s ním udělali, cítil lépe? Když zemřete v Ankhu, tak vaše tělo / buď pohřbí, nebo hodí krkavcům. Když člověk zemře tady, znamená to jenom, že / trochu zpomalí a začne dostávat to nejlepší jídlo. Je nepochopitelné, jak můž…

Více
  • 13. 5. 2023

Lady Berankinová sklonila dalekohled a pomalu zavrtěla / hlavou. / „To není správné,” zašeptala. „To vůbec není / správné. Jak je možné, že je schopný dělat takové věci?” Zvedla znovu / dalekohled, zaostřila a pokoušela se zjistit, co vlastně hoří. Dole pod ní v / zahradě neúnavně vyli ve svých klecích bahenní dráčkové.

Více
  • 13. 5. 2023

Hrabě Ontenego se usmál. / “Teď,” prohlásil, / “nadešel čas.” / Ostatní starší démoni / vypadali dost nejistě. Byli samozřejmě prosáklí zlem a Astfgl nebyl ani / zdaleka Jedním z Nás, naopak patřil ktěm nejodpornějším malým / vrtichvostům, kteří intrikami a podlézáním získali své vysoké postavení… / Jenže… přece jen, tohle… / jsou určité věci, které jsou příliš… / “Učte se od lidí!” / pitvořil se Ontenego. “Říká mně, abych se učil od lidí! Mně! Jaká / nestoudnost! Ta aro…

Více
  • 13. 5. 2023

Pořád žádnej / dopis od Sheeni. Uplynul jeden celej nevyslovitelně nekonečnej tejden, co sem o svý vyvolený slyšel naposled. Zdalipak ví, jak mě mučí, že mi nepíše? (Nejspíš to ví až moc dobře!) / Dnes sem ve škole zažil příšernej šok. Slečna Pomdrecková mě donutila přestat chodit do francouzštiny. Podle toho testu nemám ke studiu cizích jazyků sebemenší nadání. / „Budu se mnohem víc snažit než doposud!“ protestoval sem vehementně…

Více
  • 13. 5. 2023

Přesto však žiju. Po příšerný, bezesný noci sem se rozhod Sheeni odpustit. Pochopil sem, že její chování pramenilo z dobrýho srdce. To, co dělala s Edem, dělala z chvályhodný snahy pomoct svýmu trpícímu bližnímu. Čin to byl nešťastnej, ale nikoli odsouzeníhodnej. Budu se však ze všech sil snažit, aby k něčemu podobnýmu už nikdy nedošlo. Sheeninu velkorysou povahu bude zapotřebí nasměrovat do pozitivnějších kolejí, jako třeba rozdmýchat v ní touhu…

Více
  • 13. 5. 2023

Cochenour s Dorrie byli moje asi padesátá nebo šedesátá výprava na výkopech, takže mě nijak nepřekvapovalo, že měli chuť makat jako kuliové. Vůbec nezáleželo na tom, že ze začátku byli líní a znudění, ale postupně dostali objevitelskou horečku a naplno se pustili do pátráni po něčem, co kdysi patřívalo úplně neznámým vetřelcům a zůstalo tam po nich z doby, kdy na Zemi lidem nejbližší tvorové byli malé divoké bestie s dozadu ubíhajícím čelem, kter…

Více
  • 13. 5. 2023

Právě jsem poslal sekretářku pro pohárek kávy, a ona mi přinesla coca-colu s citrónovým džusem. / Vlastně jí ani nemohu nic vytýkat. Komu na světě se ostatně dá co vytýkat, kromě mne samého? Hazel je u mě zaměstnána patnáct let a bývala to výborná sekretářka, perfektní písařka, betonová pevnost proti lidem, které jsem nechtěl přijmout, a královna mezi ženami, když šlo o to dovědět se na dámské toaletě nějaké ty klepy. Teď to má ovšem většinu času v …

Více
  • 13. 5. 2023

Další podnětnej den v knihovně. Je teď už delší dobu slunečno, a tak je většina bezdomovců venku a maká na chytání bronzu. Knihovna je tudíž příjemně poloprázdná a páchne to tam jen v určitejch místech. Většina smradlavců je mezi samotným personálem. Je to pěkná sebranka nahastrošenejch ztroskotanců. A neexistuje pro ně žádná omluva, protože knihovna odebírá všechny stylový módní časopisy. Myslím, že by se …

Více
  • 13. 5. 2023

NEZNÁLEK MALÍŘEM / Tubička byl vynikající malíř. Nosíval dlouhý plášť, kterému říkal hazuka. To bylo panečku něco, když se Tubička vystrojil do své hazuky, odhodil si s čela dlouhé vlasy a stál tak před stojanem s paletou v ruce! Každý hned viděl, že má co dělat s opravdickým umělcem. / Po tom, co nikdo nechtěl poslouchat Neználkovu muziku, usmyslil si, že bude malířem. Přijde k Tubičkovi a povídá: / “Poslyš, Tubičko, rozhodl jsem se, že budu taky malíř…

Více
  • 13. 5. 2023

OBJEVENÍ STRÁŽNÍKA HVIZDULKY / Zpočátku byl Hvizdulka v nemocnici hrozně překvapen, když mu ošetřovatelky nebo někdo z lékařů říkali Preclíku. Nicméně ho nikdy nenapadlo, aby se zeptal, proč mu vlastně tak divně říkají. Otřesem mozku se mu to v hlavě trošku zpřeházelo, nefungovala mu zkrátka tak dobře jako dřív. Pomaloučku se to sice zlepšovalo, ale zároveň si docela nepozorovaně zvykal na své nové jméno. A za pár dní ho už ani nenapadlo, že by se …

Více
  • 13. 5. 2023

Žabička s Beruškou a jinejma roštěnkama se včera zkalily v Ještěrce. Pak jim dali týpci chalku a šly na čilaut, všechno tam strašně rozebraly u hubiček a teď jsou děsně zaseklý do jednoho squatera, protože byl fakt hustej! / Nerozumíte mi? Opakuji jen to, co mi včera v noci řekla moje dcera. Mé dceři je osmnáct let. / Teď udělám lehký překlad. Žabička a Beruška jsou kamarádky. Mají něžné oči a něžné obličejíky, obrovské černé boty jako stavební dělníci…

Více
  • 13. 5. 2023

Tak jsem si spočítal, že bych nadělal třikrát tolik práce než vy, kdybych pořád něco nehledal. Doma to ještě jde, doma hledám obvykle pouze brýle, protože bez nich nemohu nic najít. Nejčastěji tedy jimi hledám stránku, co jsem dopsal před deseti minutami. / Na chalupě však hledám kromě brýlí i „psí polštářek“. Psí polštářek není poduška, na které spí pes. Je to začuněný, zavápněný a pocementovaný polštářek, na který by si žádný čistotný a distingova…

Více
  • 13. 5. 2023

V každé vesnici jsou nejmalebnější ty cípy, které zastavěli chudí, a ty jsou obyčejně na stráních. Bohatí se vždycky pohodlně rozsadili na rovině okolo návsi, měli snadný vjezd do statku, dvůr, že by se tam mohl pořádat jarmark, a všude spoustu místa, protože na to měli. Nemám rád velké prostory, asi proto, že jsem v nich nevyrostl a že se mi vždycky zdály být nevlídné. Taky že byly, protože za vraty každého statku nikdy neběhal pes, ale hned ber…

Více
  • 13. 5. 2023

Nejelo se na Jitřenku, jelo se na tábor. Na opravdický tábor. Zvláštní družina, sestavená ze starších členů oddílu – byli to Vlasatka, Kulich, Kutilka a Modrásek – odjela i s Voloďou, který tuto skupinu vedl, již ve čtvrtek. Měla dovézt na tábořiště krajinky a prkna z pily i slámu ze zemědělského družstva, dále obří stan z vojenské posádky, který velitel slíbil oddílu na celý tábor, a nakoupit v Jednotě potraviny na první dny vaření. V sobotu pak…

Více
  • 13. 5. 2023