Proč je přece jen dobře mít bráchu
A tak se vleče týden po týdnu, jen sobota a neděle vždycky přeletí jako splašená, a lidský život má jinou barvu. Narodí se nový kalendář, který se značně podobá kalendáři sestavenému podle toho, kdy vyhořel Úvoz a kdy spadnul Brychta do obecní studny. Člověk z chalupy přestane dělit čas na roky a roky na měsíce. Jeho události se už nedějí v květnu nebo v červenci, nýbrž „když jsme dělali zadní plot“, „než jsme vyměnili střechu“ či „když jsme zasadili meruňku“. Protože práce na chalupě a okolo ní nikdy neustává a nikdy nekončí. To jen činžovní idealisti trpí naivní představou, že se lidé jezdí v neděli na chatu nebo do chalupy válet.
Samozřejmě že si člověk kupuje chalupu původně proto, aby si tam odpočinul a aby se měl kde zrekreovat. Jenže jen přijde od notáře, všimne si, že je domeček sice hrozně roztomilý, ale že všechny zdi jsou o pár decimetrů jinde, než by to nový majitel potřeboval, tři okna bude potřeba zazdít a čtyři vybourat, ale na jiné straně, a dveře zrovna tak. Pak dvě místnosti přepaží, něco udělá se stropem a něco s podlahou, a aniž by to on sám zpozoroval, tak vlastně celý dům za pár let zbourá a celý ho znovu postaví úplně stejný, ale docela jinak. Totéž udělá se zahradou, kterou rovněž celou pokácí a podřeže a mezitím ji vysadí zbrusu novou, ale tak, že cestičky jsou tam, co byly záhony, záhony tam, co byly stromy a stromy tam, co byly cestičky. Takže jednu neděli odpočívá s krumpáčem v ruce, jinou neděli s lopatou, potom se zednickou lžící a pak s pilou. Neboť práce na sebe navazují tak, že sotva opravíte odfouklou omítku za domem, začne kapat střechou. Jen vyměníte tašky, je potřeba obrýt stromy. Po nich se pochruje kus starého plotu, a jen ho spravíte, signalizuje vám záplava na dvoře, že se konečně musí udělat ten kanálek. Po kanálku je čas na prořezání zahrady, a to už se po vás ptají svalené schody. Jen je dáte do pořádku, přivezou vám uhlí. Když je uhlí ve sklepě, už aby se očesal angrešt a rybíz. Jen je dole, už brečí futra po novém nátěru a zadní pokoj po malování. Potom dozrají jablka a hrušky, ale před nimi se musí dát do pořádku sklep. Uprostřed česání prožere rez krajní okapový žlab a všechna voda teče po zdi. Než se okap vymění, začnou se scvrkávat švestky, pak vítr vylomí okenici a už aby se kopaly nové jámy po vymrzlých stromech, nařezalo se dříví, nakoupily nové stromky a prořezaly hrušně a jabloně. Neděle na chalupě či na chatě má tedy pořádně daleko k rekreaci a připomíná spíš katorgy nebo pracovní tábor.
Přesto však jede chalupník sobotu co sobotu ven se skálopevným přesvědčením, že dnes a zítra na nic ani nesáhne, natáhne si na zahradu deku a bude se celé dva dny jen opalovat. Teprve na místě se zastydí, že už tak dlouho nenamazal kolečka u vozíku, a ty namaže, vždyť je to práce na pět minut. Když však sundá kolečka, vidí, že je jedna náprava prasklá, a tu udělá znovu, to přece nic není, je to kousek klacku. Na dvoře má přece jednu hromadu dřeva, v dřevníku druhou a na hambalkách je taky něco.
Jenže všechny hromady dřeva na světě, které patří vám, mají jednu společnou vlastnost: že v nich zaručeně nikdy není k nalezení ten klacek, co by se vám zrovna hodil. A tak vznikne neděle jako každá jiná: rozházíte tři hromady dřeva a na dně třetí najdete konečně něco, co by se snad dalo použít, kdyby člověk zavřel obě oči. Pak z toho upižláte něco, co svým způsobem značně připomíná nápravu. Jenže ji nemůžete celý den strefit tak, aby na ní sedělo to kování. Nu a den je pryč, zítra dopoledne to konečně doděláte a odpoledne musíte srovnat ty tři hromady dřeva, co jste kvůli tomu roztahal - nemůžete nechat přes týden po baráku takový elent.
Neděle je teda zase v čudu, ale příští tejden sem pojedete a nikdo vás nepřinutí, abyste na něco sáhl - natáhnete si na zahradu deku a budete se celé dva dny opalovat.
Tak běží týden za týdnem a měsíc za měsícem, a jednou, když tak obzvlášť zdařile vykonáte zase jedno dílo, přistihnete se při tom, že se těšíte, co t…
