Celá e-kniha Jak se dělá chalupa ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Jak ji asi zařídíme ?
- Když se to tak vezme, vona ta chalupa není tak nejhorší.
- Není, je docela hezká - ta pec se mi líbí. Ale je to teda pastouška! Takhle to nechat zhuntovat, čuňata čuňácký, to národní výbor nemůže něco jako ze svý moci podniknout? Za pár let to zbuchne úplně!
- Buď ráda. Kdyby to bylo udržovaný, chtěli by za to víc.
- Z těch vokýnek je ale hezkej výhled, že jo? Uděláš mi tam ten pokojíček?
- To se ví, že udělám, ale nejdřív dám do kupy spodek.
- Ty jsi votrávenej, že je tam malá zahrádka, viď?
- No, představoval jsem si něco většího než plivátko.
- Třeba by nám prodal kousek země soused.
- Kdepak, to je sedlák! Víš, jaký jsou sedláci hladoví na půdu?
- Ale já vím co: nebudu pěstovat normální stromky, napíchám podle zdi kordóny, a jakýpak copak.
- Růži bych tam taky měl zasadit. Čajovou nebo takovou, jakou mají Kocourkovic.
- Víno by tam nešlo pěstovat?
- To se ví, že šlo! Popnul bych s ním cele] dům, a kdyby mi ho někdo chodil krást, tak bych ho zlinýroval.
- Trošku tý zeleniny by se tam nakonec taky urodilo.
- To bych prosil! Pod stromky bych nasázel okurky, takhle na dýlku mrkev a hned u vchodu petržel, protože tu já v polívce rád.
- Tam bychom si mohli píci i -svůj chleba. Myslíš, že bych upekla horší, než jsou ty mrzáci u nás v samoobsluze?
- Upekla bys lepší, vo tom ani nepochybuju, u nás ho ani nesolej.
- Dala bych do něj kmín a trošku papriky, ale ne moc, jen tak, aby to těsto nebylo takový mdlý, a tááákhle byste se volizovali!
- Musela bys dělat, mami, po obou stranách bílou kůrku, já černou nerada.
- A hodně tlustou bílou kůrku, aby byla spíš tak jako kyprá a ne tenká a plechová.
- Nebo ty koláče! Umíte si představit, jaký by byly z takový pece koláče? Kam by se na nás všichni hrabali. Já bych je pekla jenom tam, a do Prahy bysme si to vozili hotový.
- To bysme si mohli sehnat formu i na velikonočního beránka!
- Ááánóóó! Na krk bysme mu. přivázali červenou mašličku s rolničkou!
- Ado huby mu strčili asparágus! - Uzený by v tý peci nešlo udit?
- To se ví, že šlo! Koupíme si pěknou flákotu u řezníka a sami si ji vyudíme.
- Na to je potřeba tvrdý dřevo.
- A jalovec.
- Jalovec tam musí růst, vidělas ty lesy vokolo?
- Ty vokýnka by klidně mohly zůstat takový mrňavý. Gebouských nemají o nic větší, a světla mají dost.
- A večer bych svítila petrolejkou! Krásnou petrolejkou se zrcátkem, aby to bylo jako za přástek. Sehnal bys mi ji?
- To bych ti zrychtoval petrolejku na elektriku. Místo knotu bych zašrouboval žárovku, jako to mají Na zábradlí.
- To je vono! A od stropu bych pověsila holubičku ze dřeva, a vedle dveří pána Ježíše hodně přibitýho, aby to bylo jako na Starým bělidle! - A truhlu! - Kupte mi truhlu!
- To by nestačila jen truhla. K ní by se měl pořídit starej lidovej roubenej stůl.
- Sehnal by se?
- Snad jo. Ostatně přinejhorším bych nějakej dal dohromady sám, to přece nemůže bejt takovej kumšt, stlouct obyčejnej stůl.
- A co bysme udělali z tý větší místnosti?
- Jizbu. Tam by se sedělo a vyprávělo při krbu.
- Ty bys tam udělal krb?
- Samozřejmě, když je tam pec, jde krb udělat snadno.
- Na topení polenama?
- Na topení polenama.
- A čím bysme ho ozdobili?
- Něčím, aby to nebylo vobyčejný.
- Co sehnat malý dřevěný vědýrko?
- Především si tam dáme ten cep z půdy, to bude bomba!
- No jo. A co kdybychom si opatřili dřevěný kolo od vozu a pověsili si ho na zeď? Kolo je přece krásná věc!
- Kolo jo, kolo by mohlo bejt malebný. A co byste říkali - vy si teď myslíte, že jsem dočista praštěnej - ale co kdybysme si sehnali starej koňskej chomout a dali ho na zeď?
- To by bylo vono! - Nebo vohlávku!
- I vohlávka by tam mohla viset, ale měla by bejt pravá, aby ještě smrděla koněm. Koně přece tak nádherně voněj! - A na kolo by se mohla podepsat každá návštěva, která by k nám přišla.
- Nebó na ten chomout.
- A co kdybysme si takhle do rohu postavili od podlahy ke stropu surovej borovej kmen!
- Ale s křivejma větvema, jo, tati?
- A proč kmen?
- Pro…
