Zasaďte tam vrbu!
- Vyneseme nejdřív to staré harampádí, nebo si chceš tu zděděnou postel schovat na památku?
- Ani nápad, v té je červotočů, že sama popolejzá z kouta do kouta, ta je zralá pro plotnu. Pojď, odstavíme ji od stěny!
- Prokristapána, podívej se, jaká je za ní zpuchřelá omítka! - úplnej hnuj, a ten dědek to tou postelí schoval!
- Ten je mazanej jako stádo vopic.
- A jak to asi bude vypadat za tou skříní, pojď, odtáhnem ji!
- No jestli jsem si to nemyslela, vidíš to!
- Pane jo, takovej flek!
- Šizuňk bezbožnej, jestlipak by tě to napadlo představit před takovej flek almaru?
- Mě ti ne.
- Takový mokroty! To není chalupa, to je rybník! - Já ta voklepu, udělám si maltu a znova to vohodím - nic jinýho se s tím nedá dělat!
- Podívej, že je to už měsíc, a ta nová omítka pořád neprosychá!
- Ona vodněkud natahuje vodu. Buď tam zatýká podspod, anebo já nevím co.
- Já se snad pověsím na půdě, hned vedle těch netopejrů!
- Nebuď pošetilá, já už vím, co s tím, už to mám vyštudovaný: mají se udělat díry do zdi a těma se stěna provětrá a vyschne.
- Vždyť nám tam potáhne!
- Ty nesměj bejt skrz naskrz, ty se udělaj asi takhle daleko od sebe, a mají v nich bejt trubky.
- Vždyť je nemáme.
- S těma si nebudem komplikovat život. Uděláme zvenčí díry, zevnitř nám to proschne, a bude po fleku.
- To sem na to zvědavá!
- Před půl rokem jsi říkal, že ta zeď vyschne. Děr je v ní jak v cedníku, a mokrá je furt.
- Zrovna včera jsem mluvil s jedním, co měl taky mokrý stavení: že prej jsem měl nejdřív prokopat podle zdi takovej rigólek, aby se netáhla vlhkost z hlíny do základů.
- A ty věříš, že to k něčemu bude?
- To bych prosil! Až bude podle základů protahovat, tak bude zeď suchá natotata!
- Vo tom teda intenzívně pochybuju - copak takovej příkůpek může tuhle stěnu vysušit?
- Buď bezstarostná jako kotě - jdi si pro krumpáč a do mrazů máš zeď suchou jako drn!
- Kanálek vám nepomůže, mladej, víte, co to chce?
- Nevím.
- Vodizolovat! - No jo, ale jak?
- Musíte asi v túhle vejšce barák podříznout a strčit tam térpapír!
- Jak ho podříznu, vždyť to není kaštan.
- Asi v týhle vejšce voklepete vomítku, jo, mladej? - A po celý dýlce proříznete maltu ve spárách mezi cihlama - ale jen kousek po kousku! - a hned tam strčíte dehťák, a eště ho pro jistotu zalejete asfaltem.
- A kde vezmu spáru mezi cihlama, když je to postavený z kamene.
- Jo von je kamennej?
- Vod zdola až nahoru.
- A vevnitř máte vlhkej flek?
- Parádně.
- Tak toho se nezbavíte. Kámen cucá, mílej zlatej, kámen cucá a nikdy se nedocucá!
- No, něco s tím zkusit musím.
- Zkuste, ale nebude to nic platný. Kámen cucá a nedocucá se nikdy. Kdepak kámen!
- Tak co, baráčníci, co dělá vaše chalupa?
- Ale já z ní dostanu mladý! - Máme tam v pokoji na zdi pořád takovej mokrej flek, jako kdybysme tam chodili vylejvat necky. A Míšan dělá do zdi dírky a kope rigóly, a pořád to není na nic.
- A nač rigóly a díry? - Víš, jak to dělaj u nás, když jim leze vlhko po zdi?
- Strčej tu zeď do teplý trouby, ne?
- A kdepak, čoveče, to chce něco jinýho; to chce vrbu!
- Vrbu?
- Vrbu.
- To je zedník, nebo strom?
- Strom, co do něho našeptával Karel Havlíček Borovský, že má Lávra dlouhý uši! Když u nás lezlo někomu vlhko po zdi, zasadil si u chalupy vrbu, a ta mu to za pár let vypila bez kanálku a bez děr ve zdi. Píchněte si tam vrbu!
- To bys, Míšane, moh, když už jsi tam vykopal tu strouhu. Vono by to bylo aspoň takový případný, já si stejně v tom pokoji připadám jako hastrman. Mohla bych tam na ní vysedávat.
- No bez legrace, baráčníci, zasaďte si tam vrbu a uvidíte, jak vlhkost zmizí!
- Podívej se, co jsem koupila do chalupy!
- Papír?
- Lakovanou tapetu.
- A co s ní?
- Natáhnem ji přes ten flek na zdi, a sbohem páni rodičové!
- Jenže to ho nevysuší!
- A ty myslíš, že ho vysušíš kanálkama a dírama?
- Chn, ani za sto let!
- To zůstane jen tak přikrytý, jako tenkrát tou almarou! - Ať, aspoň ho nebudu mít na očích. A ty si pod ním klidně vyso…
