Pondělí, 7. Prosince
Dnes sem už potřetí pocítil na vlastní kůži první den novýho studenta v druhořadý střední škole. Tentokrát sem aspoň předem znal většinu svejch učitelů i spolužáků - i když oni sami to samozřejmě netušili.
Vzhledem k tomu, že Carlotta dorazla opět bez písemnejch materiálů, slečna Pomdrecková, postarší pedagogická poradkyně, měla znovu to starý známý dilema.
„Nevím, nevím,“ řekla s pochybností v hlase. „Ten poslední student, kterého jsem přijala bez papírů, způsobil ten nejhorší skandál v historii naší školy. Dodnes ho hledá FBI.“
Carlotta polkla. „Jsem přesvědčena, že mé písemnosti dorazí v krátké době, slečno Pomdrecková. Obávám se, že jejich zpoždění je důsledkem předvánoční poštovní kalamity. Nezapomeňte, že musí absolvovat dlouhou cestu až ze Švýcarska.“
„Takže ty říkáš, že jsi tam navštěvovala soukromou školu,“ řekla a celá nesvá si prohlížela mý černý šaty a dlouhý šátek přes ramena.
„Ano, v horách u Ženevy.“
„Hmm, má drahá, jsi velmi inteligentní, to se pozná, ale musím ti bohužel sdělit, že všechny studijní třídy jsou již plně obsazeny. Budeš se muset pro tento půlrok spokojit s tím, co zbylo.“
„To je v pořádku,“ řekla Carlotta. „Ještě bych se měla zmínit o tom, že mám vrozenou chorobu kostí. Syndrom zvaný ossifidus britallis. Nesmím sportovat a mám zakázanou účast v tělocviku.“
„Mohla bych vidět potvrzení od ošetřujícího lékaře?“
„Ach tak, vy potřebujete potvrzení!“
„Samozřejmě, má drahá. Jinak by do tělocviku nechodil vůbec nikdo.“
„Přinesu je co nejdříve,“ slíbila Carlotta.
„Musí to být do pátku,“ odpověděla slečna Pomdrecková a začala vyplňovat mou přihlášku. „Jinak tě budu muset příští týden zařadit do tělocviku. Školní řád mi větší benevolecni neumožňuje.“
O dvacet minut pozdějc sem odcházel z její krámama přecpaný kanceláře s tímto stimulujícím rozvrhem v ruce: psaní na stroji, fyzika, světová kultura, šití I, oběd, účetnictví, samostudium (nebo dívčí tělocvik), kreslení a tělověda.
Protože sem první vyučovací hodinu prodrbal u slečny Pomdreckový, šel sem přímo do učebny fyziky. Po cestě sem náhle na svým rameni ucejtil chlupatou ruku.
„Ni ... teda Carlotto!“ sykl Hároš. „Co tu sakra děláš?“
„Ahoj, Franku,“ odpověděl sem. „Snažím se o něco, čemu se tady říká vzdělávání.“
„Carlotto, seš úplně šibnutá? To ti přece nemůže projít!“
„Neboj, Franku,“ zašeptal sem. „Budu jednou z těch nenápadnejch myšiček, kterých si naprosto nikdo nevšimne. Mám v plánu se ztratit v davu.“
V učebně fyziky si to Carlotta namířila do lavice hned za mou milovanou, čímž pěkně vycvrnkla toho zrádcovskýho Vijaye. Onen mrzký cizák se teda posadil do lavice přes uličku a prohlížel si mě s nerudným zájmem. Nešímal sem si ho a zlehka poklepal Sheeni na rameno. Otočila se a usmála se na mě se špatně skrývaným překvapením.
„Carlotto!“ zvolala má překrásná budoucí životní partnerka. „Co tu děláš?“
„Ahoj, Sheeni. Budu chodit do stejně školy jako ty. Právě jsem dostala rozvrh hodin od laskavé slečny Pomdreckové.“
„No to je fantastické, Carlotto. Nevim, proč jsem si myslela, že jsi o dost starší.“
„Každý si to myslí. Je to asi následek těch mnoha let strávených v soukromé škole ve Švýcarsku.“
„Carlotto, toto je můj kamarád Vijay Joshi,“ řekla Sheeni. „Vijayi, toto je Carlotta Ulanská. Její matka je slavná herečka.“
Vijay mě pozdravil hřejivým, avšak průhledně neupřímným úsměvem. Carlotta chladně kývla na pozdrav. Nataženou ruku však nepřijala a Vijay ji v rozpacích zase stáhl.
Když začala hodina, pan Trantinni, jak už bylo zvykem, vyzval novou studentku, aby se představila. Carlotta nechtěla vzbuzovat nepatřičnou pozornost, a tak se představila jen stručně: „Jsem Carlotta Ulanská,“ řek sem. „Právě sem se přestěhovala z Los Angeles. Děkuji Vám.“ Sedl sem si a plně se začal věnovat svý učebnici, bez ohledu na zvědavý pohledy kolem sedících spolužáků. Měl sem čtrnáctidenní zpoždění a byl jsem rozhodnut opětovně dokázat svou studijní nadřazenost.
Po fyzice se Carlotaa rozloučila s mou nejmilovanější…
