Sobota, 5. prosince
ZBOHATL SEM! Sem pracháč! Konečně se na mě usmálo štěstí. Topím se v něm. Už nejsem žádná holá prdel, dostal sem se mezi vyvolený. Kulturisti by si s mou peněženkou mohli pěchovat svaly. Zkrátka sem teď zazobanej.
Francois měl pravdu. Proč sem mu nevěnoval víc pozornosti? Bezohledný lidi maj vždycky pravdu.
Dnes ráno, když se Carlotta vypravovala na procházku, votevřela zásuvku se spodním prádlem paní DeFalcový. Hledala čistý černý gaťky, když tu náhle mezi těma vodpornejma kusama oděvů, který považovala za podvazkový pásy, ucítila podivnou hrču. Zvědavost zvítězila, Carlotta překonala svůj odpor a z vrásčitý elastický změti vytáhla obrovskou roli pravejch americkejch bankovek (ano, originátní zelený lupeně neuvěřitelně vysokejch hodnot!)
Všechny její plány šly teď stranou a ona pracně přepočítávala překvapivej nález.
Dva tisíce tři sta pětavosumdesát dolarů.
Víc peněz v hotovosti, než sem kdy v životě viděl pohromadě. Ze svýho mizernýho kapesnýho bych tolik našetřil tak za pět dlouhejch lidskejch životů!
Mohl bych si konečně dopřát počítač svejch snů, pomyslel si Nick. Moh bych si cvaknout pěkně velkou bouchačku, zvažoval Francois. Mohla bych si pořídit pár solidních punčocháčů, přišla Carlotta se svou troškou do mlýna. Nebo, ozvalo se Nickovo praktičtější já, bych mohl koupit trochu jídla, abych se na několik měsíců vyhl nepříjemnýmu hladovění. Všechny možnosti byly teď pro změnu příjemný. To je ta děsivá moc peněz. Francois je přesvědčenej, že bohatství je tím nejsilnějším afrodiziakem. Proto sou republikáni tak konzervativní. Sexuální ukojenost pak totiž přirozeným způsobem tlumí sociální vědomí.
16:30 - A sem zase doma. Nádhernej den! Jak sem zjistil, Carlotta je k nakupování přímo zrozena. Peníze se jí kutálej z rukou, jako když batole cintá. Jistě k tomu napomohlo i to, že všechny obchody ve městě zněly slavnostní vánoční hudbou. Duch doby ji prostě přemohl a Carlotta vyhověla všem svým vrtochům.
Dopoledne začala šesti javorovejma tyčkama ve svý oblíbený cukrárně. Pak se vydala k Flampertovi nakoupit spodní prádlo. Tenká pěnovka v podprsence ji velice zklamala (proč tak nemístnej nezájem o tyto partie ze strany průmyslu spodního prádla?), a proto musela přikoupit ještě jeden pár mohutnejch vycpávek na ramena. Pak si kupila linku na oči, maskaru, růž na tvář, oslnivou rtěnku, parfém, šest párů černejch punčocháčů (již žádný obstarožní podvazkový pásy!) a jedny krásný brejle s želvovinovýma obroučkama.
Od Flamperta pokračovala do obchodu s elektrospotřebiči, kde koupila drahýho walkmana s rádiem středního a velmi krátkého vlnovýho rozsahu. Bohužel ani její šála ani šaty nebyly vybaveny kapsami, takže to chtělo trochu experimentování, než přišla na to, že svůj osobní stereosystém může pohodlně uložit centrálně mezi vycpávky svý podprsenky (je ale fakt, že když si upravuje hlasitost, budí tím nevítanou pozornost ostatních zákazníků).
Dalším bodem jejího zájmu byl místní obchod s gramofonovejma deskama, kde si zakoupila dvě pásky s Frankem Sinatrou (víc jich v nabídce neměli) a kazety s Artie Shawem, Dukem Ellingtonem, Jerim Southernem, Karen Akersovou, Ellou Fitzgeraldovou a Mildredou Baileyovou.
„Něco vám vypadlo, paní,“ řekla prodavačka netečně.
Vysvětlil sem si tu poznámku jako komentář k mýmu hudebnímu vkusu. Tato evidentně nadopovaná žena purpurovejch vlasů mi zřejmě sdělovala, že mi ze seznamu vypadly tituly nejnovějších, mozek ničících hevymetalových skřeků.
„To je pro mou tetu v Clevelandu,“ omluvila se Carlotta. „Má trošku konzervativní vkus.“
„Něco vám vypadlo, paní,“ opakovala flegmatická prodavačka a ukázala na svou hruď v barevným triku.
Pane Bože, pomyslel sem si, ta ženská je úplně zfetovaná. To ji dovolí si to píchat i u pokladny? Jen doufám, že by mi mohla vrátit o nějakou tu dvacku víc.
Pak se Carlotta podívala na svou hruď. Přívodní drát do sluchátka se zachytil za jednu z vycpávek a povytáhl ji ven. Do výstřihu se jí vyklopil bílej naducanej molitan. Začervena…
