Sobota, 19. prosince
0:45 - A sem doma. Příliš vytočenej, než abych mohl usnout. To byla ale noc!
Sheeni ve svý jemný, nefritově zelené róbě, v záři diamantů a s vyčesanýma, vlnitýma kaskádama na hlavě vypadala jako zjevení: dech vyrážející, absolutní černá díra orchidejema ozdobenýho krasoborectví. V její přítomnosti nemohl k žádnýmu lidskýmu oku proniknout ani paprsek světla z jejich slabounce zářících společnic, Heather a Carlotty. Klidně sme se mohly navlíct do vodloženejch hader místního dobročinnýho spolku pro houmlesáky.
Když nám Paul přidržoval dveře od auta, Sheeni - královsky usazená vedle vodpornýho Vijaye na předním sedadle - nás představila.
„To je ale překvapení, Heather! Carlotta se ani nezmínila, že tu taky budeš. Moc ti to sluší. Toto je můj bratr Paul.“
„Je mi opravdu potěšením setkat se s tak okouzlujícíma mladýma dámama,“ řekl Paul s úsměvem směrem k Heather a s lišáckým mrknutím směrem ke mně.
„Jak se máte, vespolek?“ řekla Heather zlehka, bez ohledu na svý těžký převaly ve výstřihu, když si atleticky naskočila do auta. Já sem jen stydlivě pokýval hlavou a opatrně se nasoukal vedle ní.
„Sem tady náhodou,“ prohlásila blahosklonně Heather. „Carlotta má dnes u mýho kluka přednost.“
„Tenhle Hároš je ale číman,“ řekl Paul, když nastartovával mašinu.
„Celej náš manšaft je z něho vedle,“ pravila pyšně Heather.
A to sme už jeli pro náš společnej doprovod.
„Carlotto, netlačí tě boty?“ zjišťovala starostlivě Sheeni. „Nějak divně kulháš?“
„Ne, vůbec,“ odpověděl sem, „Nejsem jen zvyklá na takhle nízký podpatky. Obvykle dávám přednost vyšším.“
„Já si připadám jak na chůdách,“ řekla Sheeni. „Nevadí ti to, Vijayi, že ne?“
„Co by mi mělo vadit?“ zeptal se drze.
„No to, že mám vysoké podpatky.“
„Samozřejmě, že ne. Myslím, že je to vhodný piedestal pro tvou krásu.“
V ten moment Carlotta zalitovala, že ji nenapadlo vzít s sebou tupej předmět.
„Ty, Vijay,“ řekla Heather a ledabyle se naklonila dopředu, „Taggarty mi kladla na srdce, abych ti vyřídila, že jí máš zavolat.“
„S tou osobu si nemám co říct,“ odpověděl ten falešnej snob a nestoudně nahlížel do výstřihu mý společnice.
„No, v každým případě, pokud s ní budeš mluvit, řekni jí, že jsem ten vzkaz vyřídila,“ řekla Heather. „Jinak mě ta bachařka bude sužovat celej další půlrok.“
„Heather, a jak se daří té ubohé Bernice Lynchové?“ zeptala se Sheeni.
„Mnohem líp, Sheeni. Chodí teď k psychologovi. Začíná se dostávat ze svý ulity. Je pořád příšerná, ale to se dá říct o spoustě holek ve škole. Bernice teď oplývá neuvěřitelnou energií. Je zcela oddána svý věci.“
„A jaké věci?“ zjišťovala Carlotta.
„Přivést k zodpovědnosti Nicka Twispa,“ odpověděla Heather. „Neustále telefonuje FBI a dává jim podnětný návrhy.“
„Ach tak,“ řek sem ztichlým hlasem, „to je moc fajn.“
„Určitě ho brzy dostanou,“ zapojil se do toho Vijay. „Zločinci vždycky na něčem klopýtnou.“
Asi sem měl naplnit svou kabelku kuličkovejma ložiskama. Carlotta ji mohla použít jako obušek.
Hároš nás očekával na betonový verandě jejich impozantního sídla. Vmáčkl se dozadu, se všema se pozdravil a podal mašlí ovázanou krabičku každý ze svých tanečnic. Když Heather otevřela to svoji, našla v ní nádhernou orchidej. V mý byla zmrzačená gladiola, jejíž stonek někdo ufikl tupou mačetou a probodl ho zavíracím špendlíkem.
„Ach, Hároši! Ta kytka je tak překrásná!“ zvolala Heather.
„Ach, Hároši! Ta kytka je tak přirozená!“ ozvěnou opakovala Carlotta.
Hároš si trochu užil, když pomáhal Heather s připevněním orchideje na její už tak dost namáhanej nosník. Výsledek byl poněkud obscenní. Přemejšlel sem, jestli ve svejch propočtech inženýři s podobnou zátěží počítali. Carlotta si bez cizí pomoci připnula svůj růžovej květinovej exemplář k modrým šatům a zkoumala výslednej efekt v zrcátku od pudřenky. Přesně jak sem očekával: vypadal sem jako delegát botanickýho kongresu.
„Dobrý zprávy, Carlotto,“ zašeptal Hároš. „Máma zrušila svý dnešní rande.“
„Tušila jsem, že k tomu dojde,“ odpověděl sem.
Paul ná…
