Úžasná Zeměplocha – Faust Erik (Terry Pratchett)

Mrakoplaš se opatrně plížil ulicemi města a Erik se mu táhl vpatách.

“Jdeme hledat Elenoru?” zeptal se chlapec.

“Ne,” odpověděl Mrakoplaš pevně. “Jdeme hledat nějakou cestu, kterou bychom se dostali co nejrychleji za hradby. A tou zmizíme změsta.”

“To není poctivé!”

“Je o tisíc let starší než ty! Tedy, ne že by na zralých ženách nebylo něco přitažlivého, to ano, ale tady by to nefungovalo.”

“Žádám tě, abys mě kní zavedl!” zaječel Erik. “Vari!”

Mrakoplaš se zastavil tak rychle, že do něj Erik narazil.

“Poslyš prohlásil. “Jsme uprostřed nejdelší a nejkrutější války vdějinách, každou chvíli už se tisíce válečníků srazí vboji na život a smrt a ty po mně chceš, abych šel, našel někde tu ženskou, kvůli které se to všechno děje, a řekl jí, ,koukněte se, paničko, nebo slečinko’, nebo co já vím co je, ,můj kamarád se nechá poroučet a ptá se, jestli byste sním nechtěla chodit’, jo? To zrovna.” Mrakoplaš se pomalu přibližoval kdalší bráně vměstských hradbách. Tahle byla mnohem menší než ta hlavní, nestáli u ní strážní a navíc vní byla malá dvířka. Mrakoplaš odstrčil závoru.

“S tím, co se tady děje,” prohlásil důrazně, “nemáme vůbec nic společného. Ještě jsme se nenarodili, nejsme dost staří na to,a bychom mohli bojovat, do jejich sporů nám nic není  nechceme přece  udělat nic, co by změnilo historii světa, že ne?”

Otevřel dvířka a tím ušetřil armádě Efebijců spoustu práce. Právě se totiž chystali zaklepat.