Úžasná Zeměplocha – Faust Erik (Terry Pratchett)

Byl to první vůz tažený lamami, který Mrakoplaš vživotě viděl. Ale to nebylo to, co bylo na voze zvláštní. Zvláštní na něm bylo, že ho nesli lidé. Konec každé osy svírali dva muži, běželi za zvířaty a podrážky jejich sandálů pleskaly na dlažbě.

“Myslíš, že mi vtom voze vezou hold?” zeptal se Erik.

Všechno, co první vůz kromě vozky obsahoval, byl však malý, téměř do krychle tvarovaný muž voděvu zpumích kůží  a péřovou čelenkou na hlavě.

Běžci udýchaně zastavili a Mrakoplaš si všiml, že každý znich má upasu něco, co by se dalo nejlépe popsat jako primitivní meč, vyrobený tak, že někdo osadil hrany kusu hrubě vytvarovaného dřeva ostrými obsidiánovými úlomky. Taková divošská zbraň se mu ovšem nezdála o nic méně nebezpečná než vkovárně ukovaný, výjimečně civilizovaný meč.

“No?” řekl Erik.

“Co ,no’?”

Řekni mu, ať mi dá můj hold!”

Tlusťoch pompézně vystoupil, došel kErikovi a kvelkému Mrakoplašovu překvapení klesl na kolena a udeřil čelem o  zem.

Mrakoplaš cítil, jak mu něco šplhá po zádech. Pak se mu to přesunulo na rameno a do ucha mu zaskřehotal hlas, který zněl, jako když někdo trhá kus plechu. “Tak to už je lepší. Velice tentononc, pohodlné. Ale kdyby ses mě náhodou pokusil srrazit dolů, démone, můžeš rrovnou tentononc, rrozloučit suchem. A jak se nám ty svitky pěkně rrozvinuly, co? Zdá se, že ho tady všichni čekají!”

“Poslyš, proč ty vlastně pořád říkáš to svoje tentononc?” zeptal se Mrakoplaš.

“Omezený tentononc. Ten chytrrák. Věcička. Vždyť víš. Má to vsobě slova,” vysvětloval papoušek.

“Slovník?” pomáhal mu Mrakoplaš. Mezitím dorazily další vozy, vystupovali znich další lidé a všichni tloukli hlavami před Erikem, který se usmíval jako idiot.

Papoušek se nad tím zamyslel.

“Jo, to bude prravděpodobně ono,” přikývl. “Ale jedno ti musím přiznat,” pokračoval. “Na začátku jsem si myslel, že jsi tak trrochu tentononc, ale jak se zdá oprravdu se vyznáš.”

“Démone?” obrátil se kMrakoplašovi Erik.

“Ano?”

“Co říkají? Umíš mluvit jejich řečí?”

“Ehm, to bohužel ne,” odpověděl Mrakoplaš.

“Ale umím vní číst,” dodal, když se Erik pohrdavě odvrátil. “Když jim naznačíš, aby to, co chtějí říct, napsali...”