Mládí v hajzlu 1: Mladík v odboji (C. Douglas Payne)

Neděle, 2. září

Je to tu napjatý, strašně napjatý. Dnes se měl vrátit Jerry, takže máma je v ještě horší náladě než předtím. Navíc vypršela čtyřiahodinnová zdvořilostní fáze a máma s Joanií se zase oddávají svými celoživotnímu hašteření. To sem zvědav, jak spolu přežijou ještě celý dva dny bez ječení. Pak zavolal tata, jestli náhodou nemám chuť na soudem nařízený rozvoj našeho vztahu. Telefon vzala Joanie a do devadesáti vteřin vřeštěla do sluchátka jednu sprosťárnu za druhou. Necítí k tatovi nic než opovržení (a kdo by taky ne) a nikdy nepromarní příležitost mu to dát jasně najevo. Když Joanie ten telefon tak pěkně rozehřála, vzal sem si sluchátko já a řek sem mu, že nejsem příliš nadšenej těma jeho „vágníma plánama“ na nedělní odpoledne, protože vždycky se pak z toho vyklube sekání trávníku nebo mytí auta.

„No dobře,“ řek tata. I přes telefon sem cejtil, jak se to snaží zpracovat. „Chtělo by se ti přijet a pomoct mně s vyklízením garáže?“

„Myslím, že ne,“ odpověděl sem. „Ale díky za konkrétní plán.“

„Nemáš vůbec zač,“ odpověděl tata a zavěsil.

Joanie si mě v přestávkách mezi obhajobou svýho životního stylu před mámou měří podezíravým pohledem. Snažím se bejt nevyzpytatelnej.

Joanie udělala tu chybu, že provalila, že její novej přítel má kromě doktorátu z massachusettský university ještě ženu a tři děti v Santa Monice. Joanie se s ním setkala, protože je častým pasažérem na linkách spojujících vybraný urychlovače. „Byla to láska na první pohled,“ pochlubila se. „Zeptala sem se ho, jestli si přeje nějaký časopis. A on se mně zeptal, jestli mám Mesíčník atomových vědců.“

Mámu to šokovalo, vybuchla a nazvala Joanii „rozvracečkou domovů“.

Joanie zbledla a řekla: „Myslíš? Ale tvůj poslední přítel taky nebyl zrovna ukázkovej model svobodnýho mládence!“

Tak takhle to vypadá, když Joanie utěšuje mámu v její těžký situaci.

Tento emocionální zmatek rozproudil mý praskající jebáky. Moje brada vypadá jako exploze v chovatelský stanici žížal. Zajimalo by mě, jestli existuje něco jako maligní akné.

Úplně sem ztratil zájem o svou penthauzáckou sbírku. Teď už mě zajímá jen ta skutečná záležitost. Myslím na Sheeni bez přestání. Je tou jedinou zářící hvězdou v mém šedivém světě. A to mi připomíná, že ještě musím jít vyvenčit toho jejího stupidního čokla.