Úžasná Zeměplocha – Stráže! Stráže! (Terry Pratchett)

Patricij se pohodlněji opřel, přičemž mu několik krys popotáhlo polštářek pod hlavou.

„Řekl bych, že venku musí být věci dost ošklivé,” řekl.

„Ano,” přisvědčil Elánius trpce. „To máte pravdu. Jste nejbezpečnější muž ve městě.”

Zarazil do spáry ve zdivu další nůž a opatrně zkoušel, zda plátek kovu unese jeho váhu, zatímco ho lord Vetinari se zájmem pozoroval. Elániovi se podařilo dostat se dva metry nad úroveň země, takže mohl vyhlédnout ven okénkem u stropu.

Teď se pustil do malty kolem železných prutů mříže.

Patricij ho ještě chvíli pozoroval a pak si vzal z malé poličky za sebou knihu. Protože, jak už bylo řečeno, krysy nedovedly číst, knihovna, kterou se mu podařilo shromáždit, byla trošičku barokní, ale Patricij nebyl muž, který by odmítal další vzdělání a nové poznatky. Našel záložku vyčnívající mezi stránkami „Tkanička do bot v průběhu staletí” a přečetl si několik stran.

Po nějaké chvíli zjistil, že musí z knihy vyklepat drobné kousky malty, a zvedl obličej vzhůru.

„Daří se vám to?” zeptal se společensky.

Elánius zaskřípal zuby a dlabal dál. Za malou mříží byl špinavý dvorek, sotva o něco světlejší než cela. V jednom rohu bylo hnojiště, ale z jeho pozice vypadalo velmi přitažlivě. V každém případě mnohem přitažlivěji než hladomorna. Pořádné slušné hnojiště mu bylo rozhodně bližší než město ve stavu, ve kterém se v současnosti nacházelo. Byla to vlastně jakási alegorie.

Hrabal a hrabal a hrabal. Čepel nože mu tiše zvonila v ruce a Elánius cítil, jak se chvěje.