Úžasná Zeměplocha – Stráže! Stráže! (Terry Pratchett)

Noby naklonil hlavu ke straně.

„Vypadá to slibně,” prohlásil kriticky. „Myslím, že to skoro máme. Řekl bych, že šance člověka s obličejem natřeným sazemi, vypleteným jazykem a zpívajícím Ježčí píseň, který se pokusí zasáhnout dračí zranitelnost, nemůžou bejt větší než..., jak to říkáš, Karotko?”

„Milion ku jedné,” odpověděl bystře Karotka.

Tračník na ně vrhl utrápený pohled.

„Koukněte, mládenci,” ozval se, „neděláte si ze mě psinu, že ne?”

Karotka se podíval na náměstí pod nimi.

„A u všech sakrů!” zaklel proti svému zvyku.

„Co je?” zeptal se Tračník vyplašeně a začal se rozhlížet na všechny strany.

„Právě tam přivazují ženu k balvanu!”

Mužstvo vyhlédlo nad ozdobnou římsou. Hustý a tichý zástup, který lemoval náměstí, zíral jako oni na bílou postavu, která sebou zmítala mezi půltuctem palácových gardistů.

„Tak by mě zajímalo, kde vzali ten balvan,” zabručel Tračník překvapeně, „tady je široko daleko samej jíl.”

„Ale že sebou ta holka dovede hodit, ať je to, kdo je to,” řekl Noby souhlasně, když se jeden z gardistů s nohama křečovitě sevřenýma oddělil od skupinky a padl k zemi. „Tak tenhle mládenec nebude vědět, co s načatým večerem hezkejch pár tejdnů. Ta má pěkně nebezpečný koleno, to se jí musí přiznat.”

„Je to někdo známej?” zeptal se Tračník.

Karotka si zaclonil oči.

„To je lady Berankinová!” řekl najednou a čelist mu poklesla.

„To ne!”

„Má pravdu. A je v noční košili!” potvrdil Karotkovo prohlášení Noby.

„Ti sviňáci!” Tračník popadl svůj luk a začal z toulce tahat šíp. „Já jim ukážu zranitelnosti! Taková hodná dáma jako vona, to je ale hanba!”

„Ehm,” ozval se Karotka, který se ohlédl přes rameno. „Seržante?”

„Tak daleko to zašlo!” brumlal zuřivě Tračník. „Slušná ženská už nemůže jít po ulici, aby jí nehrozilo nebezpečí, že ji něco sežere! Tak abyste věděli, vy bastardi, vy jste... vy jste zeměpis -”

„Seržante!” opakoval Karotka naléhavě.

„Historie, ne zeměpis,” ozval se Noby. „Čeká se, že řekneš historie, jako minulost. Jste historie, řekneš.”

„No, na tom teď nezáleží,” vyštěkl Tračník. „Tak se podíváme -”

„Seržante!”

Teď se ohlédl i Noby.

„Ale hovno,” řekl.

„Nemůžu je minout,” bručel si zuřivě Tračník a zamířil.

„Seržante!”

„Mlčte, vy dva. Nemůžu se soustředit, když mi pořád hulákáte za zády.”

„Seržante, už letí!”

Drak zrychlil.

Opilé střechy Ankh-Morporku se mu začaly pod břichem slévat v šedivou plochu, křídla vydávala svištivý zvuk. Krk se natáhl do dokonalé přímky, malé pilotní plaménky z nozder odletovaly po obou stranách hlavy dozadu v téměř pravidelných intervalech. Zvuk jeho letu se odrážel od nebeské klenby.