(15) ZÁKONY KRÁLE AŠÓKY
Jednoho dne si svolal Radim vedoucí družin a doporučil jim, aby v hodině vyhrazené družinovému programu seznámili své členy se základními druhy tajných písem a šifer. Všichni čtyři zkušení harcovníci - Vavík, Hejkal, Nora a Vendulka - věděli, kolik uhodilo: že v nejbližších dnech přijde na pořad hra, ve které bude hodně šifrování. Brzy nato věnovali Radim s Voloďou celou dvouhodinovku ukázkám méně obvyklých šifrovaných zpráv. A další den, při nástupu na velký odpolední program, bylo vše jasné: hra byla tady!
Na její uvedení a na vysvětlení pravidel se děti těšily. Radim dovedl vždy rozdmýchat jejich fantazii už prvními slovy, a na velkých oddílových hrách si nechával obzvláště záležet.
"Jsme na půdě jedné z největších a nejlidnatějších zemí světa - na půdě Indie," byla jeho první věta. "Před dvěma tisíci dvěma sty lety mocný král Ašóka rozšířil její území tak, že hranice jeho říše téměř souhlasily s hranicemi dnešními. Rozevřete si mapy a poznamenejte si hraniční čáru," řekl Radim, zatímco Eva s Voloďou rozdali vedoucím družin mapy. Samozřejmě že to nebyly mapy Indie, nýbrž turistické mapy zdejšího kraje. Radim pak na ní vysvětloval "hranici". Tvořily ji vesměs cesty, potok a kraje lesa - tedy "džungle", jak řekl Radim. Hra byla i nenápadnou, ale pernou zkouškou ve čtení mapy.
"Podél hranic své říše dal vztyčit král Ašóka kamenné sloupy, na něž dal vytesat velice moudré zákony, jimiž se musel řídit každý obyvatel země. Bohužel po jeho smrti pohltil sloupy prales. I písmo, kterým byly zákony sepsány, je dnes neznámé.
Proto indická vláda, kterou já zde zastupuji, pozvala čtyři pracovní skupiny sestavené z nejvýznamnějších vědeckých osobností, ze světově proslulých odborníků na luštění neznámých písem. Je to družina Ještěrek, Světlušek, Veverek a Poštolek."
Tábor zahlučel a Radim dokončil svůj výklad.
"Vaším úkolem je objevit všechny Ašókovy sloupy, rozluštit jejich nápisy a výsledek mi donést v co nejkratší době. Družina, která nejdříve odevzdá texty Ašókových zákonů, získá padesát bodů. Druhé mužstvo bude ohodnoceno třiceti, třetí dvaceti a čtvrté deseti body. K tomu poznamenávám: Ašókových sloupů je celkem devět. Žádný z nich není vzdálen více než padesát metrů od hraniční čáry. A záleží na družinách, kterým směrem se pustí do hledání. - Má někdo dotaz? - Nikdo? - Připravit ke startu - vpřed!"
A závod pracovních skupin sestavených z nejvýznačnějších světových osobností začal.
Ještěrky, Poštolky a Veverky se pustily do závodu stejným směrem, v jakém popisoval Radim hranice "Indie". Světlušky vedené Norou se daly do měření sil opačným směrem.
Byl to riskantní tah. Jeho výhodou bylo, že Světlušky nebudou navádět "zdarma" ostatní družiny na sloupy, které Světlušky objeví. Naproti tomu byly při svém hledání odkázány jenom samy na sebe a nemohly se přiživovat na nálezech druhých. Jinou výhodou byl předpoklad, že nápisy budou luštit v klidu samy. Alespoň zpočátku.
Nora vedla svou družinu na stráň, na jejímž vrcholku byla cesta. Kolmo k cestě rozestavila družina řetěz.
"Po cestě musím jít sama," řekla, "protože musím kontrolovat podle mapy hranici, kterou cesta tvoří. Sloupy mají být v pásmu do padesáti metrů od pomezní čáry. Je nás šest, na každého tedy připadá asi osmimetrové pásmo. Nemusí nám tedy uniknout ani jeden Ašókův zákon."
"Připravte se ovšem na to, že sloupy budou v místech, kam se vám nebude chtít - v houštích, v roklích a podobně," poznamenal Nořin zástupce Vlasatka.
První sloup objevili velice daleko. Tak daleko, že se už začali dohadovat, zda se nemají raději vrátit. Vlasatka měl pravdu - sloup byl ukryt v houštině mladých smrčků, do kterého se muselo po břiše. Nebyl ovšem kamenný - byl to vyšší pařez, na němž byl obtočen pruh papíru s neznámou řečí. Zněl takto:
ětšiřobátititsupoodkinímsenohícuodevímoděvzeb
Malá Mahulena a neméně malý Hasivka zírali na nesrozumitelný text bezradně, ale Nora s Vlasatkou se na nápis pohrdlivě pousmáli už po několika vteřinách.
"Je to pozpátku," řekla. "Napište si každý Ašókův zákon číslo jedna: Bez vědomí vedoucího nesmí nikdo opustiti tábořiště. - Máte? - Tak hledáme dál!"
Světlušky se znovu rozvinuly do řetězu - vojáci by řekli do rojnice - a postupovaly s lepší náladou lesem.
"To jsem netušil, že ten Ašók jezdil taky na tábor," přemítal nahlas Kalous. Lesem cinklo uchichtnutí, ale jenom nakrátko. Bylo vidět, že těch padesát metrů je na šest párů i velmi vykulených očí přece jen dost. Družina se octla v hustém mlází, které musela překonat plazením. Zato v něm Mahulena objevila další Ašókův sloup.
"Je to azbukou!" volala na celý les.
Světluškám se až protočily panenky. Slovník s sebou pochopitelně neměly a překládat z hlavy, to by mohlo dopadnout! Všichni se sesedli okolo a začali hlasitě mumlat nápis.
"Ticho," okřikla je Nora, "říkejte si to jen v duchu, ať jeden druhého nepletete!"
"Je to česky," uklidnil je Vlasatka. "Azbukou, ale česky. Jenže to nedává smysl."
Nápis totiž zněl:
Vstoupit
stanu se svolením
jeho se do jen
cizího smí obyvatele
"Opište si to každý přesně. Vyluštíme to až v táboře, abychom se nezdržovali," rozhodla Nora. "Budou to prostě zpřeházená slova."
Všichni si to nasmolili na své papírky a plazili se mlázím dál.
Nápis na třetím Ašókově sloupu luštili na místě. Vypadal jako křivka horečky nad nemocničním lůžkem pacienta, a bylo zřejmé, že jde o Morseovu abecedu.
Nejdříve se zdálo, že vysoké špičky jsou prostě čárky a nízké že tečky. Pak se ukázalo, že to je jinak. Že znak, který vypadá jako písmeno velké V, se čte jako dvě čárky, zatímco malé v jsou dvě tečky. Jakmile objevili tento klíč - jeho objevitelem byl Hasivka - měli třetí zákon v kapse. Zněl: "Pitná voda se bere jen ze studánky."
Pak narazili na čtvrtý sloup, který si opsali, protože šifru na místě se jim rozluštit nepodařilo.
J Z K Z N R Z Ě Á A O E B Z Ě O Í E O C H
E A Á Á O O D L V T H Ň E V D M V D U Í O
U pátého sloupu se setkali s Veverkami, které postupovaly v protisměru. Bylo to dobré znamení - pátý sloup byl přesnou polovinou z devíti - Světlušky s Veverkami se tedy zatím dělily o první místo. Obě družiny si text zase jen opsaly - byla to písmenková šifra - a pustily se za dalším sloupem.
Světlušky cestou narazily na Esmeraldu a Sedmihláska.
"Kde máte své družstvo?" ptala se Nora a Esmeralda začala kroutit očima:
"My jsme se jim ztratili - neviděli jste někde Vavíka a ostatní?"
Ti jsou mazaní, uvědomila si Nora. Starší členové družiny zřejmě luští nápis a ty malé poslali napřed, aby našli sloup. Tak přijdou k hotovému a neztrácejí čas hledáním - že jsem na to nepřišla sama!
A skutečně - po sto padesáti metrech našli zbytek Ještěrek, jak sedí okolo nápisu. Byl psán čistou morseovkou.
.-./.../ - - ./ -..-/-./.-/- -//-.../-//.- -/.../- - -./
.../-.- -/-/.-/...//-.../-/.-//- - -./- - - -/.../
. - -/- -/. -/-./....//- - -/./-./.-/.../- - -./-/.-/
. -../....//.- -/-/.-/.-/- -/..//-.-/-./.- -/-/..//
-./-.- -/-//-..-/.../- -./..- -/-//..- -/-.//-..-/ -.-/- -/./.../../.-/.../- - -/./- -//- - -./-/.- -/
.../- -./.-.-/- -/- - - -/...//-.//-..-/-.- -/-./
- - -./.-.-/- -/.-./- -.//
"To je úkol pro mateřskou školu," šeptal Vlasatka Noře. "Vezmi si blok, já ti to nadiktuji rovnou. Ale dej ucho hodně blízko, ať Ještěrky a Poštolky neopisují!"
Nora nastavila ucho a Vlasatka začal diktovat:
"R-S-G-X-N-A-M-mezera"
"Co to je?" špitla Nora.
"To bude šifrované. Piš dál," řekl Vlasatka, ale pak mlčel.
"No tak!" popoháněla ho Nora.
"Tady je chyba. - Nebo já nevím."
"Jaká chyba?"
"Jsou tu tři čárky a tečka. A to není nic. Asi to má být os-mička. Osmička je tři čárky a dvě tečky. Napiš osmičku."
Nora napsala osmičku a Vlasatka diktoval dál:
"T - mezera -" a zase se odmlčel.
"Diktuj!" naléhala Nora, ale Vlasatka šuškal:
"Zase je tam asi chyba. Je tam tečka a dvě čárky, a to zase není nic. Buď Radim s Voloďou tak fofrovali při psaní, že tam občas tečku nebo čárku udělali navíc, anebo ji zapomněli. Anebo nevím."
"To se mi nezdá. Tam, kde je chyba, to pro jistotu opíšu tak, jak to tam je. Diktuj dál."
"Dobrá, piš: M-A-N-H-mezera-O-E-N-A-S-a zase tři čárky a tečka! Potom T-A-L-H-mezera."
V tu chvíli vstal od pařezu Vavík.
"Ještěrky, odchod!"
Ještěrky překvapeně vyskočily, zatímco zmrazené Světlušky i Poštolky se na ně zadívaly se zjevnou závistí a nervozitou.
"Je tam pár chyb, ale jinak je mi to už úplně jasné," řekl Vavík Aťce polohlasem, takže to slyšely nejenom Ještěrky.
"Tak vidíš," uklidňovala zaraženého Vlasatku Nora, "diktuj dál!"
