(4) SOBOTNÍ RÁNO U ANDĚLA
Naschválníček Mezulán poskakoval po chodníku a radostně rozséval vůni připáleného kotlíku. S baterkou se mu to povedlo a teď šlo ještě o to, co udělat s tím Esmeraldiným odjezdem.
Určitě pojedou na nádraží vozem, táhlo mu hlavou, protože Esmeraldin táta nechává všechno na poslední chvíli. Najdu si nějakého autonaschválníčka a ten musí zařídit, aby jim auto nejelo.
Automobiloví naschválníčci spí v garážích, anebo přímo ve vozech pod kapotou. Obyčejně v karburátoru, chladiči nebo v jiných dutých prostorách. Mezulán však klepal na jednu garáž, na druhou, na třetí, a neozval se mu nikdo. Pak poklepával na kapoty vozů, co stály na ulici, ale zase marně. Zapomněl totiž, že žádné klepání autonaschvalníčci neslyší. Automobiloví naschválníčci se probouzejí pouze při chrastění klíčů od vozu.
Jakpak to mám zařídit, aby Esmeraldovic vůz nejel? Autům já nerozumím, já nechodil do autoškoly, přemítal smutně Mezulán. Kdyby auto bylo stanem, to bych si s ním věděl rady: povolil bych kolíky a šups! - autu by splaskla karoserie a bylo by po parádě. Nebo bych vytáhl špuntíky z nafukovací matrace a stanař by mezi žebry cítil každý kámen.
A tu si naschválníček uvědomil, že auto má vlastně taky nafukovací matrace, a dokonce čtyři, a že všechny se dají vypustit! Má přece kola a v každém kole je duše a každá duše se pumpuje vzduchem zrovna tak jako nafukovací matrace. A hned si sedl ke kolu, odšrouboval kovovou čepičku, stiskl ventilek a pššší! - kolo si trošinku přidřeplo. Pak stiskl ventilek ještě jednou a kolo si přidřeplo ještě víc. A pak už to vzal až do konce a kolo si sedlo až na ráfek. Mezulán obešel zbývající tři pneumatiky, každá udělala pššší! a auto bylo o decimetr nižší.
Až to uvidí, půjdou na tramvaj. - Jak se asi dělá to, aby nejezdily tramvaje? Kdyby nejely, přijel by pozdě celý oddíl, a nejenom Esmeralda. - To je nápad! Udělám něco, aby přijeli pozdě všichni! Potom ale svěsil hlavičku: To bude těžké zařídit, aby nejezdily tramvaje a autobusy. Vždyť ani nevím, čím se budí naschválníčci od pouliční dopravy. - Ale co: pojedu to obhlédnout - třeba se dá i doprava zastavit po tábornicku!
Mezulán se rozběhl ke stanici a posadil se na nárazník elektriky. Tramvaj s ním uháněla ulicemi, zvonila, řinčela a drnčela a Mezulán přemýšlel, jak udělat dopravní naschvál po tábornicku. Ne že by toho uměl málo, uměl toho dost, ale nic z toho nezastavovalo tramvaje. Začal si to počítat na prstech: "Umím třeba zařídit, aby do stanu kapalo při dešti. Umím připálit kotlety a prohodit pískový cukr se solí. Umím v noci udělat pro strach hlídce například chlapa ze smrčku, umím zatékat do táborové pramičky a umím při ranní rozcvičce narážet kořeny a kameny na palce. Umím při hrách poplést tečky a čárky v morseovce a umím vyplavit i malým potůčkem celý tábor."
Na křižovatce u Anděla dva montéři za červenobílým plůtkem uvolňovali hydrant.
Už to mám! blesklo naschválníčkovi hlavou, když si vzpomněl na vyplavený tábor a když viděl hydrant. Vyplavím křižovatku u Anděla! Když ji zaplavím, nepojedou tramvaje ani zdola, ani shora, ani zprava, ani zleva - odnikud!
Člověk by si asi řekl: "Jo, vyplavím křižovatku, ale čím? Vltava teče od Anděla ještě půldruhé stanice dál a potok přes tuhle křižovatku neteče vůbec.
Jenže to je omyl: přes křižovatku potok sice neteče, ale zato teče pod Andělem. Motolský potok. Pramení u Stodůlek pod Kopaninou, ukáže se u Bílého beránka a v rybníčku pod krematoriem - tam dokonce za mlada honil mlýnské kolo - a o něco níže předvede v údolí svůj největší, ale poslední kousek: tři parádní nádrže! Pak už k vidění není; o kousek dál ho strčili pod zem, aby nedělal brykule. Ale on je stejně dělal, jenomže pouze pod zemí. Hlavně těm, co stavěli novou vozovku ve Vrchlického ulici. Obyčejní lidé, co žili nad ním, o něm ani nevěděli. Ti ani nevědí, že pod Andělem udělá potok "vlevo v bok", že obteče pod zemí kostel sv. Václava. Nanejvýš vědí, že pod Lesnickou ulicí udělá hups do Vltavy.
Mezulán o něm věděl…
