(16) SVĚTLUŠKÁM CHYBÍ PAN PROFESOR HROZNÝ
První dorazily na tábořiště Veverky. Krátce po nich Světlušky a po Světluškách Poštolky. K překvapení všech doběhly do tábora Ještěrky až jako čtvrté.
"Podívej se, ty vamberáku, že jsme tu poslední!" klnul Vavík Sedmihláskovi, který klusal s protaženou tváří. Esmeraldě se kutálely po tvářích slzy a pofňukávala.
"Ty nenatahuj, ty poletíš do vody v teplákách se Sedmihlasem," pohrozil jí vedoucí družiny.
"My jsme si mysleli, že to zatím zkusíme rozluštit," kňourala Esmeralda.
"To jste mohli. Ale měli jste přitom dávat pozor, až poběžíme za vámi," odsekl Vavík a usedl do jídelny i s družinou za stůl.
Zkušenému družiníkovi totiž selhal tah s předsunutou dvojicí. Kdykoli jeho družina luštila nějaký nápis na místě, poslal dopředu Esmeraldu se Sedmihláskem. Aby našli další Ašókův sloup. Byli nejmladší a nejméně zkušení členové Ještěrek a těžko mohli přispět svou radou k rozšifrování textu. Sloup však najít mohli, a také ho nalezli vždy, dříve než dorazil zbytek jejich družstva. Osudný pařez s textem
5. RA OPWJAE OAJAGF, WJF JALNAEKRWRW GFZCHK
našli dokonce bleskově. Viděli totiž, jak se od něho zvedají Světlušky. Ale neviděli, že na pařezu zevlují naschválníčci. Jak by je také mohli vidět - naschválníčci jsou přece neviditelní.
Esmeralda se Sedmihláskem civěli na nápis, a tu jim Škudibík s Mezulánem začali našeptávat: "Zkuste to vyluštit sami, to nic není! Pětka je klíč, platí tedy každé páté písmenko od toho, co je v nápise! Proslavíte se! Oni si myslí, že když je někdo malý, tak nedokáže vyluštit jednu zašifrovanou řádku! Jen se do toho dejte!"
Esmeralda se Sedmihláskem si tedy lehli u sloupu a dali se do luštění. Zabrali se do něho tak, že zapomněli na svou družinu. Ta je chvíli honila po cestě, protože ležící postavičky se v lesní zeleni ztratily. Tak se stalo, že Ještěrky přeběhly dva další Ašókovy sloupy a pro své nejmladší dva členy se musely vrátit.
"Já to naše ztracení stejně přičarovala, když se mě Nora ptala, kde máme družinu," vzlykala nešťastná Esmeralda, ale Sedmihlásek ji neposlouchal. Snažil se přijít na něco geniálního, a tak si znovu naklonit Vavíka a ostatní Ještěrky.
Všechny družiny si nechaly luštění některých šifrovaných nápisů na tábořiště. Tam byly stoly, tam bylo pohodlí, tam se dalo čitelně psát. A tam se tedy odehrával závěrečný souboj s časem.
Nora zkusila dohnat ztracenou dobu tím, že nevyluštěné šifry rozdělila. Malá Mahulena s Hasivkou dostali na zkoušku text z toho Ašókova sloupu, který způsobil krizi u Ještěrek. Ten, co začínal číslicí 5.
Kalous a Pérovec dostali za úkol sestavit zákon ze zpřeházených slov napsaných azbukou.
A Nora s Vlasatkou - nejzkušenější ze Světlušek - si nechali tu záhadnou morseovku. Zbývaly ještě další šifrované texty, ale ty zatím nepřidělila nikomu.
Tu podivuhodnou morseovku zkusili nejdříve s předpokladem, že klíčem je ta nepovedená osmička. Nedávalo to smysl, ani když zkoušeli osmé písmeno dopředu, ani když dozadu. A ke všemu se Kalous s Pérovcem začali sice polohlasem, ale důrazně přít o svůj zašifrovaný slovosled tak, že je Nora musela po dvojnásobném napomenutí poslat z jídelny do stanu. Tam si však už vůbec nedělali násilí a hádali se tak hlasitě, že přidělila každému jinou zprávu. Teprve potom nastal na chvíli klid. Na chvíli! Za pár minut začal jeden na druhém vyžadovat radu a začalo to nanovo.
"Ještě slovo a budete až do konce tábora umývat velké hrnce v kuchyni! A hlídky budete mít jen po půlnoci!" syčela na ně jako kobra, protože měla z toho všeho nervy pryč.
"Zklidni se," tišil ji Vlasatka, "a pojď si zkusit ještě jednou rozebrat, v čem to pořád packáme. Vavík přece docela zřetelně šeptal Aťce, že je tam pár chyb, ale jinak že je to jasné."
"Sepíšeme si ty chyby zvlášť," navrhla Nora a zahleděla se do zápisu, který jí nadiktoval Vlasatka u pařezu. "Především je tam ta špatná osmička, že ano, psaná jako tři čárky tečka. Máme ji šestkrát, člověče! Pak je tam pětkrát znak tečka dvě čárky. Dvak…
