(23) VYZNAMENÁNÍ
A bylo po táboře! Zbývající týdny přeletěly jako vítr. Třetí prázdninovou neděli navštívilo tábor tolik rodičů, sourozenců a hostů, že se taktak vešli na louku. A čtvrtou neděli jako by se po táboru slehla země. Nebýt vyšlapaných pěšinek, nikdo by ani nepoznal, že tam nějaký kdy stál. Tak pečlivě zahladily družiny stopy po svém pobytu. Do měsíce narostla nová tráva a tak zmizely i ty cestičky. Nic, pranic nevydávalo svědectví o tom, s jakou slávou přebíraly Ještěrky zálesáckou sekeru se zlatým letopočtem za vítězství v družinovém bodování. Naschválníčci se však ještě neuchýlili ke svému spánku. Tábor odjel, ale jeho konec ještě nenastal.
Jednoho dne uprostřed směny vešel do haly mistr a položil Radimovi ruku na rameno:
"Máš u mě telefon."
Radim odešel do mistrovy kanceláře a položil si sluchátko k uchu.
"Nazdar, hochu," ozvalo se v telefonu, "tady Horák - pamatuješ si mě?"
"Ovšemže ano," ujistil ho Radim. Uvědomil si, že se s ním setkal při různých slavnostních příležitostech, kterých se zúčastnil se svým oddílem.
"Tak dávej pozor: od soboty za týden se máš dostavit na okres. Tam, co jste měli to tábořiště. Dostaneš vyznamenání za to, jak jste tam něco hasili."
"Já?" divil se Radim. "To snad celý oddíl; já sám nic nehasil."
"To se rozumí, že to dostaneš jako za oddíl."
"Já to ale nechci za oddíl. Chci, aby to dostal oddíl. Chci tam jet s celým oddílem."
"Tak počkej chvilku, já se poradím." Radim tedy čekal a pak se ozvalo:
"Tak tam tedy přijeď s celým oddílem, ano?"
"Výborně!" uklidnil se Radim. "Ale mám ještě jeden dotaz. Takové veřejné vyznamenání svých dětí by jistě rádi viděli i rodiče. Kdyby se chtěl někdo z nich toho zúčastnit, nebude mít nikdo nic proti tomu, že ne?"
"Počkej chvilku, já se poradím," řeklo zase sluchátko, a po chvíli se ozvalo: "Tak podívej se, hochu: když to někoho bude zajímat, nikdo ho samozřejmě ze slavnostní síně nevyhodí."
Od soboty za týden byla slavnostní síň nabitá k prasknutí. Uprostřed stál v nažehlených krojích celý Radimův oddíl. Vedle něho požární sbor z Nové Vsi, se kterým v létě zachraňovali les. A byla tam celá četa lesníků, hajných, nadlesních a jiných mužů v zeleném. Ovšem daleko nejvíce tam bylo otců, maminek, dědečků, babiček a dalších příbuzných.
"Poslyšte, jsou to vůbec rodiče a příbuzní těch dětí?" ptal se předseda svého tajemníka, když viděl, jak se síň přeplnila. "Děti z tak nevelkého oddílu nemohou mít přece tolik rodičů! Vždyť jsme tu slávu neměli dělat v sále, ale spíš někde na stadiónu nebo na náměstí - tam by se všichni přece jen spíš vešli!"
Jenže to už zněly slavnostní fanfáry a nedalo se dělat nic jiného, než se pokusit do síně vstoupit.
"Sešli jsme se ve velmi početném počtu," začal svůj projev tajemník, "abychom vyslovili dík našim občanům za obětavost, s jakou likvidovali lesní požár, a omezili tak jeho následky na nejmenší možnou míru. Je krásné, že se do spolupráce zapojil i oddíl dětí, který tábořil nedaleko. To dokumentuje nejenom kladný vztah naší mládeže k úkolům vyplývajícím z usnesení o ochraně přírody v našem kraji, ale i vzornou práci těch, kdo svou výchovou vytvářejí základy zdravého charakteru naší mládeže. My jsme tento postoj zhodnotili a vysoce ocenili, a rozhodli se předat: zlatou medaili za zásluhu o rozvoj okresu Jiřímu Havlíčkovi, předsedovi krajského výboru pro výchovu mládeže, a Karlu Horákovi, předsedovi městské organizace pro výchovu mládeže. Stříbrnou medaili za zásluhu o rozvoj okresu Elišce Říhové, předsedkyni okresní organizace pro výchovu mládeže.
Čestný diplom udělit pak požárnímu sboru z Nové Vsi, jehož velitelem je Břetislav Pokorný, a zájmovému oddílu mladých turistů z Prahy, vedenému Radimem Soukupem."
Šedovlasý předseda obešel jednoho vyznamenaného po druhém a každému stiskl pravici, zatímco síní hřímal potlesk. Když za vyznamenané poděkoval usměvavý Jiří Havlíček, předstoupil před oddíl velitel požárního sboru z Nové Vsi.
"My jsme těmto mladým lidem velice vděční za to, co udělali," řekl.…
