Úžasná Zeměplocha – Pyramidy (Terry Pratchett)

Efebský seržant, který se zatím tiše potil ve stínu, uviděl to, co napůl očekával a z čeho měl nesmírné obavy. Nad obzorem proti němu se zvedl sloup prachu.

Tsortská armáda tady bude dřív.

Postavil se, kývl s profesionálním klidem svému protějšku na druhé straně a podíval se na dva tucty mužů, kterým velel. „Potřebuji dobrovolníka, který by doručil - ehm - zprávu do města,“ řekl. Zvedl se les rukou. Seržant si povzdechl a ukázal na mladého Autoklava, o kterém věděl, že se mu stýská po matce.

„Poběžíš s větrem o závod,“ řekl. „I když předpokládám, že ti to nemusím nijak zvlášť připomínat, co? A pak, až tam budeš, řekni jim… řekni…“

Stál, a zatímco slunce rozpalovalo okolní kameny a v řídkém křoví bzučel hmyz, rty se mu nehlučně pohybovaly. Jeho vzdělání nezahrnovalo kurs Posledních velkých slov.

Pozvedl oči směrem k domovu.

„Běž a řekni Efebským -“ začal.

Vojáci čekali.

„Co?“ nevydržel to nakonec Autoklav. „Běž a řekni jim co?“

Seržant se najednou uvolnil jako balon, ze kterého někdo upustil vzduch.

„Běž a řekni jim, jak to tady vypadá, na co ještě čekáš?“ V tom okamžiku se začal zvedat sloup prachu na obzoru za nimi.

Tak to už bylo lepší. Když už tady má dojít k masakru, tak ať mají obě strany stejné šance.