historické

KASTILSKÝ EPILOG /   / Rybářská loď dopravila Martina ze Stvolna přes úžinu na pobřeží poloostrova, jehož jižní část ovládali Maurové. Nepřistáli však v přístavu, ale u mola v malé vesnici nedaleko vysoké skály, na níž stála pevnost. Kapitán mu odevzdal velký kožený vak a malou uzamčenou truhličku. Uklonil se a zvedl dlaň k čelu na znamení pozdravu pravověrných. Pak křikl na svou posádku a odrazil od…

Hlavní postavy / Oldřich z Chlumu – královský prokurátor a správce hradu Bezdězu / Ludmila z Vartemberka – manželka královského prokurátora / Ota ze Zástřizlí – panoš královského prokurátora / Diviš – velitel vojenské družiny /   / Osoby z Případu mrtvého mnicha / Přemysl II. Otakar – český král / Hynek Berka z Dubé – severočeský velmož / Vok z Rožmberka – jihočeský velmož / Wilhering – opat kláštera ve Vyšším…

Královský písař si rychle otřel rty ubrouskem, bezděčně si rukou upravil kabátec a vstal. Wittelsbachové, jejichž krev v sobě princezna Anna měla, patřili k jednomu z nejmocnějších rodů v říši. Jiří Adam z Dobronína jejich poddaný nebyl, neměl tedy důvod k servilnosti. Přesto cítil, že má hrdlo nepatrně stažené ostychem. Ač již dávno překročil práh stáří a měl šedou hlavu i bradu, byl stále ještě…

Měsíc po dobytí Krakova se na Wawelu konala slavnost. Trvala celý týden. Takovou město už dlouho nezažilo. Nejprve svatba polského knížete Vladislava Heřmana a pak korunovace nového krakovského knížete Vratislava a jeho ženy Svatavy. Vratislav nelitoval peněz, aby velkolepostí zastínil vše, co Poláci dosud poznali. Chodil již dlouho po světě a chápal jeho běh. Stejně jako vojáci v bitvě raději umírali pro urostlé…

XXIV. KAPITOLA / „Jak víte, urozený pane, jel jsem do tišnovského kláštera za opatem Anselmem,“ začal písař Wolfgang ihned, jakmile ho Oldřich z Chlumu usadil do křesla ve své komnatě. Ani nepočkal, až mu služebná přinese džbánek piva, aby svlažil vyprahlé hrdlo. Nedočkavě vyprávěl: „Původně jsem chtěl jen zjistit, jak to bylo se splácením dluhů, které měl Crh z Holštejna u tamních mnichů. Ještě že jsem…

Když Martin ze Stvolna dorazil do univerzitní čtvrti za řekou, nezamířil k Sorbonnově koleji přímo, ale vzal to oklikou. Bylo příliš brzy ráno a úzké uličky zely za svítání téměř prázdnotou. Nechtěl, aby si ho někdo všiml. Na dvůr koleje vlezl zezadu přes zeď a pak otevřeným oknem do domu. Opatrně přeběhl chodbu a vplížil se do ložnice. Rychle naházel do koženého vaku své věci, několika slovy…

  / Když se ráno Martin vzbudil, první, co uviděl, byly šenkýřčiny zmuchlané šaty na zemi vedle truhlice. Sebral je do náruče a sešel s nimi do přízemí. Za nebývalé pozornosti všech hostů je položil na lavici vedle dveří do sklepa. Rosamunde, ve tváři rudá studem, je mlčky sebrala a odnesla. Později ho sama vyhledala a s očima sklopenýma k zemi se mu omluvila. / Když vycházeli po ranní mši z kostela, vzal si…

„Tohle tu nechal nějaký kupec, který tudy ráno projížděl,“ řekla Ludmila z Vartemberka a podala Oldřichovi z Chlumu malý balíček. / „Odkud to je?“ / „Z Mělníka. Jitrocelová mast. Výborně se zrovna hodí. Pokud jsem si stačila všimnout, ten šrám na ruce máš zarudlý. Proti zánětu je jitrocel to nejlepší, co ti může lékař doporučit. Byl to dobrý nápad, žes pro mast poslal.“ / „Neposlal jsem pro ni,“…

„Mrzelo nás velice, že ses neúčastnil naší korunovace,“ pokáral nový římský král Filip Švábský Přemysla, když se asi týden po oné slavnosti objevil v Mohuči. / „I já jsem musel bojovat, abych se ujal stolce po svých předcích,“ odpověděl zdvořile. „Ale mohu chválit boží přízeň, že se mi vše podařilo nad očekávání dobře.“ / „Přesto nechápeme, proč jsi nejdříve navštívil dvůr Oty… / …

Královský písař vstoupil do komnaty panny Slávky. Seděla v křesle u okna stejně, jako když tu byl včera. Ruce měla složené v klíně a dívala se ven na sluncem prozářenou krajinu. Za hradbou lesa vystupovaly střechy Boskovic a za nimi se rýsovala zelenající se pole. Aniž odvrátila pohled od okna, klidně ho vybídla, aby se posadil. / „Zemřel,“ řekl prostě Jiří Adam z Dobronína. / Teprve teď přestala sledovat krajinu…

Na schůzku s dcerou doksanského pastýře odcházel bakalář Petr ve špatném rozmaru. Být po jeho, vtrhl by do ženského konventu hned. Dokonce navrhoval, že se tam vypraví tajně, i kdyby se měl do budovy vloupat. Jenže Jiří Adam z Dobronína to zamítl. Věděl, že to je zbytečné riziko, protože klášterní služebníci by ho chytili. Proti celému řádu se postavit nemohli. / Když bakalář Petr procházel kolem fortny na…

V jizbě johanitského dvorce v Kněžičkách, osvětlené čadícími loučemi, seděl v čele stolu královský prokurátor. Panoš Ota odpočíval na lavici u stěny. Byl bledý a všechno ho bolelo. Za křeslem královského prokurátora stál velitel Diviš s taseným mečem na znamení, že se projednává hrdelní případ. Kolem stěn hlídali nehnutě královští vojáci s kopími. Před stolem na pečlivě vydrhnuté podlaze ze…

I když by s ohledem na nemoc rakouského vévody přineslo pronásledování jeho oddílů možná úspěch, král Václav se do podobného dobrodružství nepustil. Nešlo mu teď o Fridricha, ale o mladšího bratra Přemysla. To už věděl, že bratr proti němu sice nepovstal, ale to neznamenalo, že má svědomí čisté. Znepokojujících zpráv měl hned několik. Václav však věděl, že záležitost rodiny je ožehavá věc, a proto…

Před létem roku Páně 1269 se Kunhutě narodila druhá dcera. Dostala jméno Anežka. / „Promiň, můj drahý,“ vyhrkla lítostivě Kunhuta, když za ní Přemysl přišel. Bylo to tři týdny po porodu, právě se vrátil ze Štýrska. „Věřila jsem, že ti dám dědice. Ale snad budeš mít rád i ji. Podívej, jak je ta malá krásná.“ / „A proč by nebyla, když je po tobě? Je to sice jen dcera, ale i tak ti velice děkuji, má…

Jiří Adam z Dobronína končil mrzutě prohlídku už druhé knihy městských počtů. Nikde nenašel žádnou chybu. Součty na stránkách souhlasily, u každého zápisu stálo potvrzení, kdy městská rada vydání nebo příjem projednala. Také účty a další papíry byly v pořádku a na měďák odpovídaly zápisům v knize. Nakonec se rozmrzele rozhodl, že toho pro dnešek nechá. Stejně to nemělo žádnou cenu. Co když bylo…