XV.
Podle přání královského písaře svolal o dva dny později purkmistr Bárta zasedání městské rady. Zatímco konšelé čekali na radnici, biřici měli nařízeno ihned podat zprávu, jakmile kočár s erbem českého krále projede Rokycanskou bránou. Jenže nikdo nic neohlásil a najednou stál Jiří Adam z Dobronína ve vchodu do sálu.
„Vítáme vás, urozený pane,“ koktal purkmistr Bárta, když si v chvatu zapínal knoflíky slavnostního kabátce. „Netušil jsem, že jste už dorazil. Ještě nejsme připraveni. Biřici nás měli informovat, ale asi váš kočár přehlédli. Taková nedbalost…“
Královský písař ho zastavil netrpělivým pokynem ruky, jako by se nic nestalo. Pak se přísně optal: „Máte zde všechny členy městské rady?“
„Jistě, do jednoho,“ přikývl purkmistr. „Hned je seženu a jednání může začít. Zatím se prosím posaďte. Určitě jste po cestě unavený. Dáte si pohár vína?“
„Cesta zdaleka nebyla tak únavná, jak si možná myslíte,“ usmál se královský písař. V duchu si vybavil onen nepatrný kousek, který musel ujít ze svého domu u františkánského kláštera na radnici. Pak přátelsky dodal: „Ale pohár dobrého vína bych si samozřejmě dal, pane purkmistře!“
Během chvilky byl radniční sál plný. Konšelé se rozsadili na místa, která jim příslušela. Byli tu i obecní starší a také dva cechmistři. Obličeje všech byly napjaté očekáváním, že se konečně uzavře nepříjemný případ, který jim už několik dní nedal klidně spát. Za všechno sice mohl písař Břeněk, ale přesto se všem konšelům svíral žaludek. Do jisté míry nesli díl viny, a kdo ví, jaké tresty vynese královská komora. Co když jí nebude zabavený majetek písaře Břeňka k náhradě škody stačit? Klidně by mohla uložit pokutu nejen obci, ale i konšelům. Toho se obzvlášť báli.
„Vážený pane purkmistře, páni konšelé,“ začal Jiří Adam z Dobronína oficiálně. „Z pověření našeho milostivého krále Ferdinanda jsem přijel uzavřít případ, jaký nemá v českém království obdoby. Hanebným podvodem byla královská pokladnice zkrácena o mnoho tisíc kop grošů. Protože jde o zločin namířený přímo proti královskému majestátu, rozhodla královská komora, že až do uzavření případu přebírá ve městě veškerou úřední pravomoc náš milostivý panovník, jehož zde zastupuji. Všichni jste zbaveni svých úřadů do doby, než případ uzavřu a vaše úřady vám vrátím. I když jde o opatření mimořádné, je zcela ve shodě se zemským právem.“
Jakmile královský písař skončil, rozvinul velikou pergamenovou listinu, na jejímž dolním okraji byla přivěšená červená královská pečeť. Podal ji radničnímu sluhovi, který ji odnesl ke stolu. Purkmistr Bárta ji chvatně uchopil do ruky, aby se přesvědčil, že je všechno opravdu tak, jak královský písař říká. Na znamení souhlasu pak mlčky přikývl a položil listinu zpět na stůl. Většina konšelů v sále zbledla, protože jim bylo jasné, že mimořádné pravomoci královského písaře zřejmě znamenají i mimořádné tresty. V duchu znovu prokleli písaře Břeňka.
Purkmistr Bárta se nervózně obrátil k rychtáři a městskému písaři, který jednání zaznamenával: „Od této chvíle podléháte výhradně urozenému pánu Jiřímu Adamovi z Dobronína!“ Vstal a uvolnil purkmistrovské křeslo v čele sálu královskému písaři. Rozpačitě přešlápl, jako by nevěděl, kam se má vlastně uchýlit.
„Posaďte se zatím na mé místo,“ vybídl ho královský písař vlídně a vstal z křesla v rohu sálu, určeného pro královské úředníky. „Přece nebudete celou dobu stát?“
Pak na jeho pokyn vpochodovalo do sálu osm městských biřiců ozbrojených halapartnami a obsadili oba východy ze sálu. Jiří Adam z Dobronína nemínil cokoli vysvětlovat, ale věděl, že pro jeho záměr je každý detail nesmírně důležitý. Už včera dal rychtáři Korcovi prostřednictvím jeho syna Petra příslušné pokyny. Zatím samozřejmě tajil, že před chvílí nechal zatknout všechny podezřelé, jimž se právě věnoval kat a jeho pacholci. Teď pouze čekal, až mu doručí jejich přiznání. Proto také nebylo třeba s průběhem jednání spěchat.
Rozvláčně začal opakovat, jak hanebně byly zkráceny platy královské komory. Přísně konšel…
