Olomoucký bestiář (Vlastimil Vondruška)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

XXXI. KAPITOLA

Idík ze Švábenic se opatrně rozhlédl, než vklouzl do jizby, v níž odpočíval Oldřich z Chlumu. Jakmile za sebou zavřel dveře, vztekle vybuchl: „Vy jste se snad zbláznil! Říkal jste, že usvědčíte vraha mé švagrové. A zatím jste si podepsal ortel smrti. To si vážně myslíte, že vás biskup nechá odjet z Blanseggu živého?“

„Udělal váš otec všechno, oč jsem ho požádal?“ klidně odpověděl královský prokurátor a rukou si unaveně přejel po obličeji.

„Doufám,“ zabručel purkrabí. „Biskup nechal zavřít bránu a hlídat ji svými vojáky. Nikdo nesmí hrad opustit. Ani já.“

„Takže po biskupově příjezdu už Blansegg nikdo neopustil?“

„Nikdo,“ potvrdil Idík ze Švábenic. V duchu si spílal, že se rozhodl spoléhat na královského prokurátora. Mohlo ho napadnout, že to je nafoukaný hlupák, jako všichni královští úředníci. „Kromě několika biskupových vojáků, kteří před chvílí odjeli s nějakým poselstvím,“ dodal roztržitě.

„Ale to je skvělé,“ vykřikl Oldřich z Chlumu a zamnul si ruce, jako by se mu něco povedlo.

„Měl byste se spíše starat, jak se odtud dostanete vy,“ připomněl znovu purkrabí Idík a opatrně vyklouzl ze dveří, aby nikdo nevěděl, že se s nepohodlným hostem setkal. Když už si olomouckého biskupa pohněval královský prokurátor, bylo by hloupé zůstávat s ním na jedné lodi. Dokonce ho začaly trápit pochybnosti, zda by se neměl jít svému pánovi přiznat, že to byl on, kdo požádal královského prokurátora o pomoc. Pak ale ten nápad zavrhl. Jestli Oldřicha z Chlumu zabijí, odnese si jejich společné tajemství do hrobu. Třeba z toho Idík ze Švábenic ještě vyvázne a výnosný purkrabský úřad mu zůstane. Bylo zbytečné ukvapovat se.

Jakmile za purkrabím zapadly dveře, vstal Oldřich z Chlumu z křesla, složil ruce za zády a pomalu začal přecházet malou místností. Rychle si opakoval, co musí zařídit. Věděl, že nesmí udělat ani tu nejmenší chybičku. Když ale prošel svůj plán, trochu se uklidnil. Měl by vyjít.

Došel k úzkému oknu a vyhlédl na nádvoří. Venku se už stmívalo. Věděl, že má ještě čas. Vrátil se do křesla, posadil se a unaveně zavřel oči. Teprve po hodné chvíli vstal, přehodil si přes ramena plášť a klidně se vydal do hlavního sálu, kde byla připravená slavnostní večeře.

Hostina už dávno začala. Místnost byla osvětlená desítkami loučí a všude to dráždivě vonělo pečeným masem. Nikdo nečekal na jeho příchod, i když to bylo krajně nezdvořilé. Pořád ještě byl zástupcem krále. Došel ke stolu a usadil se do rohu až za biskupovy úředníky. Natáhl ruku, jako by se vůbec nic nedělo, a z mísy si nabral pořádnou porci propečených plátků masa.

Hovor u stolu pomalu utichl. Bruno ze Schauenburku přestal žvýkat a zamyšleně si královského prokurátora měřil chladnýma šedýma očima. Do úplného ticha pronesl: „Jak se zdá, chutná vám?“

„Jistě,“ přikývl Oldřich z Chlumu spokojeně. „Měl jsem už pořádný hlad.“

„Kde je váš služebník s listinou, o níž jste tvrdil, že ji napsala paní Kaška?“

„Asi se někde zpozdil,“ pokrčil lhostejně rameny. „Dneska není na cestách bezpečno.“

„Nezdá se, že by vás to příliš trápilo,“ přikývl olomoucký biskup. Stiskl zlostně rty a jízlivě dodal: „Pokud ovšem vůbec nějaký takový služebník existuje. O té listině ani nemluvím!“

„Chcete naznačit, že lžu?“ řekl klidně Oldřich z Chlumu a vstal. Ruku položil na jílec meče.

„Nic nechci naznačit,“ odpověděl přísně Bruno ze Schauenburku. „Já to veřejně a přede všemi tvrdím. Jste lhář, pane královský prokurátore!“

„Když mi někdo řekne do očí něco takového, pak mám jen jedinou možnost, abych jako rytíř chránil svou čest,“ opáčil Oldřich z Chlumu. Stále hovořil klidně.

„Jste hlupák, pokud si myslíte, že se budete bít s naším biskupem,“ vykřikl posměšně oficiál Pavel ze Sovince a vyskočil od stolu. „Jestliže však chcete, rád tasím svůj meč já.“

„Jako rytíř mám skutečně jen jedinou možnost,“ pokračoval klidným hlasem Oldřich z Chlumu. „Pojedu svému služebníkovi naproti a tu listinu vám, vznešený biskupe, osobně přivezu. Pak pochopíte, že jste se zmýlil. Já nejsem lhář, a…

Informace

  • 22. 3. 2024