XXX.
Královský prokurátor měl na sobě fialový kabátec, vyšitý zlatým dracounem, který nosil na zasedání soudu jako úřední šat. Lehkou úklonou hlavy pozdravil Havla z Lemberka, když vstoupil do refektáře upraveného pro nadcházející zasedání královského soudu. Křesla potažená rudým suknem byla připravená pro něho a pro pana z Lemberka jako přísedícího. Rudým suknem byl pokryt i masivní stůl. V jeho středu stál kříž zdobený emailem. Trochu stranou leželo velké pečetidlo, odznak úřadu královského prokurátora. V rohu stolu seděl písař a připravoval si svitky čistých pergamenů, svazek nových husích brků a hliněnou misku s hnědým duběnkovým inkoustem. Vchod do refektáře hlídali dva vojáci s tasenými meči a další čtyři stáli za křeslem královského prokurátora. Drželi kopí s praporci, na nichž byly znaky českého krále.
Oldřich pokynul veliteli Divišovi, aby nalil medovinu pánu z Lemberka a pak jemu. V prázdném refektáři zatím vládl klid a pohoda. Oldřich nepospíchal se zahájením. Upil příjemně hořký nápoj a pak se usmál na pana Havla.
„Dříve než začne oficiální jednání, měli bychom si spolu vyjasnit pár věcí. Jak jste to, urozený pane, myslel, když jste mě ráno obvinil z viny na smrti toho nebohého mladíka?“
„Řekl jsem to trochu jinak,“ upjatě odpověděl pán z Lemberka. „Vinu na jeho smrti nesu vlastně i já. Má chyba byla, že jsem vám uvěřil a myslel si, že vrah bratra Anselma se nachází ve zdech tohoto kláštera. Nařídil jsem svým vojákům, aby celou noc pečlivě hlídali komendu a nikoho nepustili ven!“
Královský prokurátor v duchu zaklel. Co se mu sakra do toho Havel plete? S Havlem z Lemberka byly vždycky problémy. Proto mu tedy připravená past nevyšla! Vrah nemohl odjet do lesa k uhlíři, lemberští vojáci ho prostě nepustili ven. Zůstal tedy přes noc v klášteře. To úplně měnilo celou situaci.
Oldřich rychle uvažoval. Bylo zřejmé, že Anselma zavraždil bratr Vincent. Jeho viděl Jošt tehdy v lese. I když Jošt Anselmovu vrahovi neviděl do obličeje, protože měl na sobě plášť a kápi, popsal ho jako vysokého a štíhlého mladíka. To přesně odpovídalo postavě bratra Vincenta. Navíc si byl jistý, že tuto úvahu potvrdí i výslech uhlířova syna Jíry.
Jenže Vincent byl mrtvý. Jeho vražda musela nějak souviset s probíhajícím vyšetřováním. Včera Oldřich v refektáři prohlásil, že má svědka, který viděl Anselmova vraha. Vincentova vražda znamená, že mladík musel mít komplice, uvažoval královský prokurátor. Když Vincentův komplic včera večer zjistil, že nemůže odjet z kláštera a zlikvidovat uhlířova syna, jehož považoval za klíčového svědka, dostal strach. Kdyby uhlířův syn označil za Anselmova vraha Vincenta, určitě by se mladý johanita přiznal. A vyzradil by i svého komplice. Dostal strach a aby ho Vincent nemohl prozradit, zavraždil ho.
Oldřich měl na sebe tak trochu vztek, že ho nenapadlo, že by Vincent mohl mít komplice. Jenže nic v dosavadním vyšetřování na to neukazovalo. Komplice, ale v čem? ptal se. Jošt viděl vraždit johanitu s kápí na hlavě, z něhož se vyklubal bratr Vincent. Vincent byl sám, u Anselmovy vraždy jeho neznámý komplic jistě nebyl! Co měl tedy na svědomí Vincentův komplic a proč tak riskoval, že Vincenta zabil?
„Byla to chyba,“ opakoval pán z Lemberka a pokřižoval se. „Snad mi ji Bůh odpustí. Měl jsem raději poslat své vojáky hlídat konvent. Vrah by se nedostal do dormitáře a bratr Vincent by žil!“
„Bratr Vincent byl vrah,“ trochu neuctivě mu skočil do řeči královský prokurátor. „Jsem si jistý, že právě on zavraždil bratra Anselma! Proto nevěřím, že ho zabil někdo zvenčí. Zločin plodí další zločin. Stráž u vchodu do konventu by jeho smrti nezabránila!“
„Je snadné obvinit z vraždy někoho, kdo se nemůže bránit,“ odpověděl pohrdavě Havel z Lemberka.
„Pokud si nevíte rady s tímhle případem, neobviňujte alespoň řeholníka, který zemřel skoro jako mučedník. Nezapomeňte, Bůh slyší vaše slova a zná také vaše myšlenky. Je vševědoucí a až se ocitnete před jeho tváří, budete litovat!“
„Zatím ale ještě chodím po tomto světě.…
