Podpořte LD sdílením:
Anotace
Kartáginský otrok Publius Terentius Afer, narozený mezi druhou a třetí punskou válkou, byl v dětství vybrán spolu se synky nejbohatších rodin Kartága a poslán vítězným Římanům darem jako otrok. Jeho zajímavé a odvážné chování upoutalo pozornost římského senátora Terentia Lucana, který si ho později vybral za svého otroka.Terentius Lucanus objevil chlapcovo nadání a rozhodl se mu poskytnout vzdělání jako vlastnímu synu. Vyrůstal tedy v rodině nadaných a vážených lidí spolu s nevlastním bratrem Gáiem, kterého miloval jako vlastního. Gáius však nemohl unést chválu Afera a tak začal svého nevlastního bratra postupem času nenávidět. Gáius se začal před bratrem povyšovat, jak na veřejnosti tak i v soukromý, čehož si všiml i otec Lucanus a dal kartáginského chlapce na nějaký čas do domu, ke svému blízkému příteli Scipionovi.
Terentius Lukánus však nešťastnou náhodou umírá, ale před smrtí ještě stihne otroka Afera propustit na svobodu. Afer stále žije v domě Scipionově a v kruhu nejvzdělanějších mužů Říma se ještě vytříbí chlapcův talent, takže z malého otrůčka vyrostl nakonec jeden z nejslavnějších autorů římských komedií, píšící elegantní, vzornou latinou. Během svého života se poprvé zamiluje do krásné Popíllie, ale protože je propuštěným otrokem otec Popíllie si nepřeje, aby byly spolu a tajně ji provdá Gáiovi Terentiovi a odveze do Řecka. Mezitím se Publius nedobrovolně ožení se svoji nevlastní sestrou Favillou, se kterou má později dceru Terentiu.Jeho život se tak stává tragickým a i když se se svoji milovanou Popíllií tajně stýká, později na sebe oba zapomenou. Ve svém utrápeném životě však potká krásnou kartáginskou tanečnici Flammeu a zamiluje se do ní celým svým srdcem. Avšak jeho štěstí netrvá dlouho, protože se dozví, že už je odhlasována 3. punská válka - válka proti jeho rodné zemi.
Rozhodne se proto, že se vrátí do Kartága a bude za svou zemi bojovat. Před odjezdem se usmíří se svoji nechtěnou ženou Favillou a Flammeou.Ta však něco vycítí a když už loď vyjíždí a Publius tajně utíká z Říma do Kartága, na palubě se objeví Flammea. Jedou tedy společně do své země, aby ji naposledy spatřili v celé své kráse, ve svém bohatství a aby tam strávili poslední zbytek svého života dřív než, jak říká římský poslanec Kató Zásada, se Kartágo srovná se zemí!
— 1 —
Příběh Jarmily Loukotkové je příběhem původně kartáginského otroka Publia, který postupně vyrostl v kruhu nejvzdělanějších mužů Říma v jednoho z nejslavnějších autorů římských komedií...
Kartágo prohrálo s Římem druhou punskou (kartáginskou) válku, protože král Massinissy, který stál na straně Kartága, se v rozhodující chvíli přidal k Římanům. Kartágo tak mělo Římu ve splátkách po dobu padesáti let splácet válečné škody, bylo mu také odebráno všechno to, co je potřeba k boji.
Syn - první část
Libyjský vládce Kchav-Noger konečně našel ženu, kterou miloval. Porodila mu syna, ale když zemřela, tak ho Kchav-Noger dal do kartáginské pěstounské rodiny, která tam byla jednou z nejbohatších. V té době vládl v Kartágu Hannibal a velký vliv měla rada starších, v níž bylo na tři sta mužů. Hannibal měl být za své názory zabit a tak raději uprchl do království krále Antiocha. Chlapcův nový otec byl jeden ze suffetů (velmi důležitý člověk) a jmenoval se Hannutras, jeho matkou se stala Takéna a měl také dva bratry. Chlapec byl velmi bystrý a už od mala byl v této rodině učen statečnosti, směl se bát jen Bohů, a také byl se svými bratry učen nenávidět Řím. Do Kartága zavítal král Massinissy, a poté se rozhodlo, že se do Říma vyšlou vyslanci se všemi penězi, které měly být dávány ve splátkách, najednou. Pošlou Římu také dary a každému z římských senátorů bude přidělen jeden chlapec, vybraný z nejlepších kartáginských rodin, který mu bude sloužit. Malý chlapec si v Kartágu našel malého přítele Hasdrubala, s nímž by si mohl povídat klidně celé hodiny, a také si spolu přislíbili přátelství na život a na smrt. Ale Takéna i Hannutras si všimli chytřejšího, bystřejšího a obratnějšího chování malého libyjského chlapce, tak ho také poslali do Říma, aby se nemuseli koukat na to, jak ve všem předčí jejich vlastní syny. A přátelé od sebe byli odloučeni... A tak do Říma odplula loď s vyslanci, dary, penězi, a malými chlapci, mezi kterými byl i nejmladší, teprve šestiletý, libyjský chlapec.
Když Kartaginci dorazili do Říma, byla svolána rada starších, které se zúčastnili Římané, vyslanectvo Kartaginců, ale i mladý dorost Kartága. Kató, vládce Říma, nechtěl přijmout kartáginské dary a jejich peníze a razil jedinou zásadu - srovnat Kartágo se zemí.
Otrok - druhá část
Kartáginské poselstvo a otroci se dostavili na římské jednání. Pozorovali toto jednání až do přestávky, kdy poslal senátor Scípio kartáginské otroky na oběd do místního pohostinství. V tu chvíli si nejmladšího chlapce všiml Terentius Lucana a zamluvil si ho jako svého otroka. Chlapcovým novým domovem se tedy stala rodina, kde pán domu byl Terentius, měl ženu Lúdiu a synka Gaia, jenž otroka bral jako svého vytouženého bratra. Chlapce pojmenovali Afer, nebo také Publius. U nich doma se konala hostina pro kartáginské poselstvo, kde Afer poprvé obsluhoval svého pána u stolu, a kde ho Terentius uznal jako bratra svého syna. Postupem času se Publius pokoušel o básně a poprvé v Římě také zhlédl divadelní hru. Moc se mu to líbilo a chtěl to také umět. Při této hře se však Gaius zachoval nehezky, namyšleně a pohrdal svým bratrem, protože již věděl, že je to jen otrok. Terentius Afera obdivoval, obdivoval jeho chování, jeho moudrá slova a také ho za to náležitě chválil. Avšak Gaia, který se choval tvrdě a zle, káral a nebyl s ním spokojen. Gaius za tohle Afera nenáviděl a těšil se, až jako otrok padne do jeho rukou. Terentius nenávistivé chování mezi bratry vycítil a Afera raději poslal do rodiny Scípiona, kde Publius mohl rozvíjet svou touhu psát divadelní hry. Poté měl Terentius nehodu, která ho dovedla až k smrti. Ale před tím než zemřel, propustil svého otroka Afera na svobodu, protože ho měl moc rád a věděl, že kdyby padl do Gaiových rukou, byl by velmi trýzněn. A tak Publius bydlel u Scípiona a dostal od Terentia jméno Publius Terentius Afer.
Mezitím senátor Kató kupoval od krále Antiocha Hannibala. Ten však uprchl a když se koupě měla opakovat, Hannibal se raději otrávil. Gaius se po smrti svého otce přestěhoval ke Katónovi, a to nevěstilo nic dobrého. Díky Katónovi byl zvolen za tribuna lidu.
Básník - třetí část
U Scípiona se z Afera stal mladý hezký muž a ještě k tomu básník. Jelikož uměl skvěle latinsky, římskou řečí, rozhodl se, že se básnictví bude věnovat naplno, a tak také konečně získá vlastní zdroj obživy. Afer se také zamiloval. Jmenovala se Popíllia a milovala ho také, ovšem byla z bohaté rodiny, a tam nedovolovali, aby se vdala za bývalého otroka. Publius napsal hru jménem Dívka z Andru. Popíllius, otec Popíllie, a Gaius se všemožně snažili, aby se tato hra nedostala na veřejnost, a aby tak Afer tak snadno nedosáhl úspěchu. Hra se mezi lid však dostala a po premiéře měla ohromný úspěch. Mluvilo se o ní i o Publiovi úplně všude. Tehdy za Aferem přijel muž z Kartága, aby ho odvezl domů, že ho posílá jeho věrný přítel Hasdrubal. Afer tuto nabídku však odmítl, protože miloval Popíllii a ona milovala jeho a nechtěl se této lásky vzdát. Osud byl však jiný. Oba zamilovaní byli proti své vůli spjati s jinými, nemilovanými partnery. Popíllia byla provdána za Gaia a převezena i s ním do Řecka a Afer si musel vzít o šestnáct let starší Favillu. Tento tah byl však předem domluvený Popílliem, Gaiem, a také propuštěnkou Favillou, která žila v Lucanově domě. Afer ještě před tím, než začal žít s Favillou, vydal svou druhou hru Tchýně, ta však byla úplným propadákem. Až po Publiově předělání prošla.
Člověk - čtvrtá část
Publius žil s Favillou v jednom domě sám, jen se služebnictvem. Vůbec se s ní nebavil a nevšímal si jí, protože ji nemiloval a ani se mu nelíbila. Také však po pár letech života s ní zjistil, že už nemiluje ani Popíllii, která se svým manželem Gaiem na Afera už také téměř zapomněla. Favilla Aferovi porodila dcerku jménem Terentia, kterou měl moc rád. Publius pracoval na své nové hře Sebetrapiči, která byla po vydání velmi úspěšná. Afer také po dlouhé době zažil lásku. Zamiloval se do kartáginské dívky jménem Flammea, a ona se zamilovala do něho. Zanedlouho vydal další hru Bratři a po té ještě jednu, Kleštěnec. Celkem jich vydal šest. Ale i přesto byl nešťastný, protože byla odhlasována válka s Kartágem, jeho rodnou zemí. Afer pocítil, že se tam musí vrátit a bránit svou zemi, i když Kartágo bylo dopředu odsouzeno k zániku kvůli nepřemožitelnému Římu. Favilla mezitím dala Publiovi volnost, protože cítila jeho lásku k jiné ženě. Afer neotálel, rozloučil se s rodinou pod záminkou, že jede za Popíllií, která mu mezitím napsala dopis, aby za ní přijel. Ale Publius už miloval jen Flammeu, se kterou se za přítomnosti jejího strýce nedokázal rozloučit. Nevydržel ten nátlak a utekl od ní se slzami v očích... Loď odplouvala od římského břehu. Afer za sebou uslyšel kroky, otočil se a na lodi spatřil jeho milovanou Flammeu, jež z lásky k němu a ke Kartágu vyplula s ním.
— 2 —
Římané zvítězili nad mocným Kartágem - podmanili si jeho obyvatele, synové z nejbohatších rodin byli posláni Římanům jako otroci. Mezi ně byl vybrán i šestiletý Publius Terentius Afer, který se později proslavil jako jeden z nejslavnějších autorů římských komedií. Má to štěstí, že se ho ujme senátor Terentius Lucanus, který mu poskytne vzdělání a později dokonce i svobodu...
Od prvních stránek napínavý román barvitě vykresluje atmosféru tehdejší doby a prostředí.
Tento román je z prostředí starého Říma z období mezi druhou a třetí punskou válkou. Hlavním hrdinou je Publius Terentius Afer, malý původně libyjský chlapec, který žil u nevlastního otce v Kartágu.
Chlapcův pravý otec se jmenoval Kwach-Noger. Po narození chlapce mu zemřela manželka, a protože se jí jejich syn velmi podobal, dal chlapce do rodiny Hannutrase, jehož Afer považoval za vlastního.
Hannutras měl vysoké postavení ve společnosti. Byl to suffet, což se mu však i nevyplatilo. Každý z rady starších totiž musel poslat do Říma jednoho svého syna jako otroka, aby se Kartágo vymanilo z poválečné závislosti na Římu a z dluhů vůči němu. Hannutras vybral šestiletého Afera.
Každý otrok měl být přidělen do jedné zámožné římské rodiny. Publius se dostal do rodiny Terentia Lukána, který měl stejně starého syna Gáia. Gáius ho pojal jako bratra, ale když zjistil, že to je jen kartáginský otrok, začal ho nenávidět. Lukánus miloval oba stejně, Gáiovi se dokonce zdálo, že má Publiuse více v oblibě, což jen zvětšilo jeho nenávist. Afer měl velké schopnosti a na svůj věk byl statečný a mužný. Všichni kromě Gáia si ho časem oblíbili. Aby Lukánus předešel dalším bratrským sporům, poslal Afera do rodiny Scípiona, aby se mu dostalo vzdělání a dělal, co ho baví - divadlo.
Jednoho dne si Lukánus způsobil smrtelné zranění. Přežil jedenáct dní jen proto, aby Afer dosáhl čtrnáctého roku a mohl tedy získat svobodu. Publius pak žil dále u Scípiona. Na první pohled se zamiloval do Popíllie a i ona do něho. Jenže Afer byl pouhý propuštěný otrok a ona ze vznešené rodiny. Když se o jejich vztahu dozvěděl Popílliin tec, neváhal a dal její ruku Gáiovi, s nimž poté musela odcestovat do Řecka a společně zplodili několik dětí.
Když se o tom dozvěděl Publius, dlouho chodil jako tělo bez duše. Měl ale se svojí bývalou přítelkyní Favilou dohodu, a tak si ji musel vzít. Nemiloval ji, ale jednou v noci jí podlehl a vznikla z toho jejich jediná dcera Terentia. Jinak se k Favile choval spíše jako k cizí. Té to velmi vadilo a často mu to vyčítala.
Po několika letech se Publius seznámil s Flammeou a něco se v něm změnilo. Pomalu zapomínal na Popíllii a zamiloval se do Flammey. Byl to vzájemný cit. Favila si zatím uvědomila, že Afera i sebe celé ty roky jen trápila a konečně mu řekla, že si může dělat, co chce. Bylo to zrovna v době, kdy se Publius dověděl, že senát schválil další válku s Kartágem, a tak se chtěl vrátit do své rodné vlasti. Všem známým tvrdil, že jede do Řecka hledat inspiraci pro své divadelní hry, ale měl v úmyslu jet do Kartága a bojovat za svou vlast.
Neměl ani odvahu se s tím svěřit Flammee. Ta to ale z jeho chování poznala a v den, kdy Publius odjížděl, nastoupila na tutéž loď. Afer byl překvapený, ale byl rád, že může být konečně s milovanou osobou.
— 3 —
