Malíř pomíjivého světa (Kazuo Ishiguro)

Anglicky psaná literatura má ve Velké Británii i Spojených státech pestré kosmopolitní zastoupení, jež odráží život vzrůstajících menšin v zemi. Není divu, že se příslušníci jiných národů, kteří se v anglicky mluvících zemích usadili, uplatňují také na literární scéně. Britskému spisovateli japonského původu Kazuovi Ishigurovi (nar. 1954), žijícímu od r. 1960 v Anglii, vyšel česky v roce 1997 román Soumrak dne (The Remains of the Day, 1989), podle něhož byl natočen stejnojmenný film, a jeho jméno patří ke skupině nejvýznamnějších současných anglických spisovatelů. Román Malíř pomíjivého světa (An Artist of the Floating World, 1986) vznikl o několik let dříve a Ishiguro se v něm vrací do Japonska bezprostředně po druhé světové válce. Hlavní postavou a zároveň vypravěčem příběhu je malíř Masudži Ono, který ve 30. letech odevzdal svůj talent do služeb japonské militaristické propagandy, a s režimem si zadal i tak, že svého nejnadanějšího žáka dokonce udal na policii jako ideologicky nespolehlivého.

Když se na prvních stránkách románu s malířem setkáváme, žije sám v přepychovém domě lehce pobořeném bombardováním, při němž zahynuli jeho manželka i syn. Jeho „vrcholné“ obrazy raději uklidili. Ono se jako mnoho lidí své generace stal téměř společensky nežádoucí osobou a měl by se možná za své činy „omluvit“ sebevraždou, jako to učinila řada exponentů bývalého režimu. Malířova fasáda však dlouho nejeví žádné známky trhlin. Rozhoduje se ale o zásnubách a štěstí jeho dcery a v zemi dohadovaných sňatků si rodina nápadníka nepochybně prověří nejen rodinné poměry, ale i minulost rodičů. Ishiguro nechává malíře dospět k poznání pravdy o sobě v jemných náznacích, v téměř přehlédnutelných replikách dialogů, a toto umění britská kritika ohodnotila prestižní Whitebreadovou cenou.

Nechť se český čtenář nenechá odradit zdánlivou odlehlostí tematiky, určitě ocení, jako velmi aktuální, pohled do nitra člověka, jenž se lidsky i umělecky propůjčil totalitnímu režimu a přežil jeho pád.