288 př. n. l.
Regulus začal stáčet oči po ženách.
Nejdříve okukoval doma otrokyně, ale zůstalo jen u chlapecké zvídavosti, protože byly příliš letité na to, aby v něm probouzely touhy.
Jednoho dne se však v domě objevila Mandana.
Bylo jí asi dvacet let, sama nevěděla přesně. Regulovi připadala tak krásná, že se k ní bál přiblížit. Její pokorná, vážná tvář ho naplňovala svíravou něhou. Zdála se mu vestálsky nevinná; posvátnou bázeň v něm vyvolávaly její nyvé, vlhké oči, jejich oddaný, bezmocný pohled. Už méně ctihodné se mu jevily její prsy, bohaté a kulovité, které se v každém živůtku jen tísnily a ponoukaly jeho představivost až k bolesti. Při chůzi se jí dráždivě vlnily hýždě a strhávaly do vyzývavých výkyvů celé šťavnatě vyvinuté tělo.
Otec Atilius ji koupil nedávno, a Regulus netušil, že záměrně kvůli němu, aby se u ní naučil, co bude v životě potřebovat, co se však u žádné počestné římské dívky nemůže naučit. Ostatně otec posuzoval Mandaniny půvaby podstatně střízlivějšími měřítky: její tělo považoval za macaté a chůzi, kdy se jí kroutily půlky, se musel pod vousy smát.
Regulus však hleděl na Mandanu jen zpovzdálí a zničeně. Jako by se šátravě šinul v temnotách, zakopával, klesal a vždycky se znovu vztyčoval, narážel na ostré hrany a tržil bolestivá zranění.
Mandana musela dát popud k hrátkám sama – pánem Atiliem náležitě předem poučena, jaká bude v tomto domě její hlavní činnost.
Hoch se úzkostlivě střežil, aby si jejich laškování nevšimli rodiče, a ani ve snu by ho bylo nenapadlo, že se spouští přímo pod otcovským vedením. Obával se také, aby nenarušil počestná nitra svých tří sester. Byly to dívky spořádané, poslušné a skromné.
Nejstarší, narezlá Atilia Regina, byla již čtrnáctiletá a projevovala sklony k dobrým skutkům. Proto také toužila po sňatku s postiženým Semproniem Praeceptem. Vzbuzoval v ní obdiv a úctu svou ctižádostí stát se dějepiscem. Zatím s ním byla zasnoubena. Se svatbou se počítalo pro příští rok.
Třináctiletá Atilia Fulvilla byla drobounká černovláska se žahavýma očima, pučícími ňadérky, obratnýma rukama a neúnavným jazykem. Byť byla starší než malá Marcia, připomínala Regulovi švitořivou dcerku Marcia Eruky. Předem se počítalo se sňatkem do rodiny Aemiliů.
Nejmladší Atilia Appilla se velmi podobala matce Fulvii. Měla její trpělivý pohled, mnoho nemluvila a byla předurčena k tomu, aby nejednala, nýbrž aby se s ní a o ní jednalo. O ženichovi se zatím neuvažovalo.
Děvčata žila v pospolitosti, nezáviděla si, neškorpila se, neproháněla otroky. Pouze k Mandaně se všechny tři chovaly ostražitě, a Regulus se domýšlel proč.
Mandana byla dívka horká, zemitá a milostná. Mluvit latinsky neuměla skoro vůbec a řecky hanebně. Nicméně dokázala pánovi i milenci sdělit to podstatné, totiž že je neplodná. To bylo důležité jak pro Regula, aby jeho nezkušenost nezanechala následky, tak zejména pro otce Atilia, jelikož si v domě nepřál žádné otrocké dítě z krve pánů. V takovém případě se vzájemné vztahy dostávají do neřešitelných poloh. Buď má člověk svědomí, a pak plýtvá silami, penězi i citem na otrockého spratka, anebo svědomí nemá, a pak i s otrokyní prodá a zatratí vlastní dítě.
Mandana byla Regulovi nadšenou učitelkou, patrně tím povolanější, že místo slov, jež neovládala, musely promlouvat ruce.
Regulus byl zase bystrým žákem, tak učenlivým, že jeho píle a zapálenost pro toto nové odvětví občanské nauky začaly otci Atiliovi působit starosti. Obával se, aby syn k otrokyni nepřilnul. Najednou zanedbával chlapecké závody a zápolení na Martově poli, k jízdě na koni se vypravoval s nechutí, na řečtinu nedbal, ušlechtilé myšlenky filozofů odříkával bez zaujetí pouze nazpaměť a perutné verše básníků lhostejně drmolil. A co víc, opomíjel i Hamilkara, punského přítele ze sousedství, třebaže se až doposud nebyl s to od něho ani na chvíli odtrhnout.
Atilius to přičítal synovu milostnému vzplanutí a obával se nejhoršího. Rozhodl se učinit tomu rázně přítrž. Hocha pošle na cesty, a než se vrátí, Manda…
