Podpořte LD sdílením:
Anotace
Břemenem dávných vin svých tak znaven A nepravost má vžilá tak mě hroutí, Že strach mám, že snad klesnu v prostřed pouti A rukou vrahovou, že budu zdáven...
F.Petrarca
Tento román nás přenáší do staré Francie v dobách anglofrancouzských válek a jeho hlavní postavou je baron Jiljí de Retz, spolubojovník a blízký přítel Jany z Arku. Kniha je napsána obvyklým stylem Jarmily Loukotkové. Již na prvních stránkách se ocitáme skoro na konci románu, ale všechny důležité věci i souvislosti, ba celý Retzův životní příběh se dozvídáme průběhem knihy. Retz se mění z rytířského, pobožného, pravdivého a ušlechtilého mladíka, který by neublížil prosťáčkovi v člověka, který se spolčuje s ďáblem, nehledí na nějaké provinění a dokonce je schopen ďáblu obětovat nevinné děti.
Baron de Retz je mladý, oplývá vtipem a bohatstvím, svou první bitvu vyhraje geniálním řešením a vysvobodí velmi vlivného šlechtice - vévodu z Monfortu, který ho přivede ke královskému dvoru. Retzova sláva je velmi patrná a tak ho králevic Karel VII. rovnou u prvního setkání jmenuje kapitánem své armády. Tam se později setkává s Janou z Arku, kterou považuje za světici a byl by ochoten pro ni udělat vše na světě. Když však dojde k jejímu soudu a následovnému upálení, zavrhuje Jiljí Boha, protože nechal zemřít Janu, která vždy plnila jen jeho vůli a obrací se k ďáblu. Nejprve truchlí zavřen ve svém sídle a poté začne pořádat obrovské hostiny, pitky a divadla, až postupně utratí skoro všechen svůj majetek. Jeho nejbližší sluhové a tzv. přátelé ho okrádají, kde mohou a tak se Retz snaží přemluvit ďábla, aby mu dal zlato. Šarlatán Francesco Prelati si vymýšlí různé způsoby, jak pánovi dokázat existenci ďábla, a když baron Retz už přestává věřit, řekne mu, že musí ďáblu přinášet krvavé oběti, a to oběti nevinných dětí. O všem zločinném počínání Maršála Jiljího se dozvídá biskup Jan z Malestroitu od sluhy, který maršálovi vodil děti a zahajuje proti tomuto vysokému šlechtici soud. Jiljího nakonec podrazí všichni, vévoda z Monfortu, protože chce jeho majetek, král, protože se dozví jeden drb a nakonec i šarlatán Prelati, protože velkým pánům se zamlouvá, že s pomocí ďábla dokáže vyrobit zlato. Baron Jiljí de Retz končí sám, bez přátel, bez majetku, bez své ženy i milenek na šibenici na zelené louce. S ním tak je pouze sluha, který ho udal. Prelati se dokázal ze všeho vykroutit. A tak umírá Jiljí s vědomím, že spravedlnost už na světě není.
— 1 —
Ukázka z knihy
"Copak poctiví lidé umírají jinak než nepoctiví?" Maršál se shovívavě usmál. Bylo zřejmé, že chce stočit řeč jinam.
"Jejich umírání je věru stejně krušné, ale jejich smrt se liší: jedna je soukromá, a druhá veřejná." Biskup Jan z Malestroitu je muž známý svou přímostí, a přece o něm nelze říci, že by měl nepřátele. Snad proto, že jeho přímost vyvěrá z dobroty srdce a končí zpravidla milosrdenstvím.
Maršál zalovil po vzduchu, zdálo se, že z hloubi duše lituje, že zůstal. Teď už ovšem odejít nemohl, teď musil spolknout ono hořké sousto, které mu biskup předložil.
"Nevidím rozdílu mezi umíráním a smrtí..." pokusil se namítnout, aby od sebe odvrátil smysl knězových slov.
Biskup luskl prsty. Pohodil hlavou, jako kdyby chtěl z čela odehnat splývavou kštici, ačkoli byl krátce ostříhán. "Vysvětlím vám to tedy z jiné stránky: jednou se říká, že ten a ten umírá; o druhém se říká velmi výstižně, že 'ho vedou na smrt'. Už tomu rozumíte?"
"Myslíte popravu."
"Nazývá se to tak."
— 2 —
