IV
Loupežná výprava vyráží – V cizí zemi – Lov vidlorohů – Ve spárech cholery – Vlci – Opravy vozů – Písečná pustina – Noční bouřky – Přízračná manada – Modlitby za déšť – Usedlost v poušti – Stařec – Nová země – Opuštěná vesnice – Honáci na planině – Útok Komančů.
O pět dnů později vyjel na koni mrtvého muže v závěsu za jezdci a povozy přes náměstí a spolu s nimi zamířil z města na cestu vedoucí k jihu. Projeli Castroville, kde kojoti vyhrabali nějaké mrtvé a roztahali jejich kosti, přejeli přes řeku Frio, pak přes Nueces, sjeli ze silnice Presidio, zahnuli na sever a vyslali zvědy vpřed i vzad. V noci dojeli k řece del Norte a přes mělkou písčinu se přebrodili do hrozivé pouště.
Úsvit je zastihl na planině v dlouhém řadu, seschlé dřevěné vozy už začaly úpět, koně pofrkávali. Bylo slyšet tupé dusání kopyt, řinčení výzbroje, ustavičný klinkot postrojů. Země byla až na pár chomáčů homulince a opuncií a nějaký ten trs zkroucené trávy úplně holá a na jihu se rýsovaly stejně lysé nízké hory. Obzor na západě byl plochý a rovný jako vodní váha.
Během prvních dnů nezahlédli žádnou zvěř a z ptáků jen kondory. Viděli, jak se po obzoru v dálce sunou v závojích prachu stáda ovcí či koz, a jedli maso divokých oslů ulovených na planině. Seržant vezl v sedlovém pouzdru těžkou wessonku, do níž se pomocí nástavce ládovaly sférické kule s papírovou ucpávkou. Střílel s ní malé pouštní divočáky, a jakmile později za soumraku, když se slunce stáhlo z krajiny, narazili na stáda vidlorohů, zastavil, našrouboval na spodek hlavně dvojnožku a začal vidlorohy, kteří se pásli na půl míle od nich, pobíjet. Puška měla stavitelné hledí, seržant od oka odhadl vzdálenost, vzal v potaz vítr a s mikroskopickou přesností seřídil hledí. Druhý desátník ležel vedle něj s dalekohledem, a pokud seržant minul, hlásil mu, zda šla rána příliš vysoko či nízko. Na voze opodál čekali chlapi s noži, dokud seržant neskolil tři, čtyři kusy, a potom s rozšklebenými úsměvy vyrazili na rachotícím a nadskakujícím voze do chladnoucí pouště. Seržant pušku nikdy neodložil, dokud nevyčistil a nepromazal vývrt.
Výprava byla dobře vyzbrojená, každý měl pušku a mnozí z nich i malorážní revolvery na pět ran. Kapitán vezl v pouzdrech přehozených přes hrušku sedla přímo před koleny pár velkých jezdeckých revolverů. Byly vyrobeny ve Spojených státech dle Coltova patentu a kapitán je koupil od jednoho zběha v nájemné stáji u Soledadu. I s pouzdry, kleštěmi na kule a prachovnicí za ně zaplatil osmdesát dolarů ve zlatě.
Kluk dostal pušku, které předtím zkrátili a převrtali hlaveň, takže byla lehká jako pírko, a kleště měla tak malé, že musel odlité kulky ucpávat jelenicí. Už z ní párkát vypálil, a zbraň si očividně střílela, kam se jí zachtělo. Vezl ji v rozsoše sedla, protože neměl žádné pouzdro. I ti před ním ji takto vozili, celá dlouhá boží léta, až měla předpažbí notně sedřené.
Krátce po setmění se vrátil povoz s masem. Chlapi ho nadto naložili klestím a pařezy mesquitu, které vyklučili pomocí koní. Teď dřevo vyházeli ven a začali vyvržené vidlorohy bourat přímo na voze loveckými tesáky a sekerkami, řehtali se a švihali do zvířat v tratolišti krve, tvoříce ve světle luceren jednu velkou mokvavou řež. Když už byla tma jako v pytli, stály u ohnišť černé kouřící hrudní koše, nad plameny se ježily ostrouhané klacky a na nich nabodané hroudy masa. Všude cinkaly polní lahve a špičkování nebralo konce. Tu noc spalo na chladných pláních cizí země šestačtyřicet mužů, zachumlaných v přikrývkách pod týmiž hvězdami, kojoti kňučeli ve tmě stejně jako dřív, a přesto bylo všechno kolem jiné a neznámé.
Každého dne se rychle sbalili a vyrazili ještě před úsvitem, jedli studené maso a suchary a nerozdělávali oheň. Slunce pak vysvitlo nad zástupem, který už po šesti dnech pochodu vypadal opoustle. Jejich úbory se jeden druhému podobaly jen pramálo a jejich klobouky ještě méně. Záludní strakatí koníci zatvrzele ťapali a na korbě loveckého vozu se bez ustání rvaly hordy vzteklých much. Prach,…
