XI
Do hor – Starej Efraim – Uchvácený Delaware – Pátrání – Další pozůstalost – V rokli – Rozvaliny – Keet Seel – Ocelový třmen – Věci a jejich obrazy – Soudce vypráví příběh – O mulu méně – Jámy na mezcal – Noční výjev s měsícem, květy, soudcem – Vesnice – Glanton o krocení zvířat – Stezka z hor.
Vjeli do hor a stezka je zavedla do hvozdů, kde rostly vysoké sosny, ve větvích hučel vítr a občas zakřičel pták. Muly bez podkov křižovaly v suché trávě a jehličí. V modrých stržích na severních svazích se plazily jazyky starého sněhu. Vyjížděli po serpentinách tichým osikovým lesem, kde na vlhké černé stezce ležely zlaté kotoučky spadaného listí. Tetelily se v šeravých průsecích jako milión třpytivých tretek, Glanton vzal jeden z nich za stopku a obrátil ho jako malý vějířek, chvíli ho držel v ruce a potom upustil na zem, a nádhera lístku nepřišla v jeho očích nazmar. Projeli úzkou roklí, kde listy vězely napůl zataveny v ledu, a při západu slunce překročili vysoké sedlo, kde se divocí holubi spouštěli kolmo po větru, prolétali průrvou sotva pár stop nad zemí, divoce kličkovali mezi poníky a padali dolů do modré propasti. Vjeli do temného jedlového lesa, drobní španělští poníci v řídkém vzduchu sípali a za soumraku, zrovna když se Glantonův kůň škrábal přes padlý kmen, zvedl se na druhé straně z vysoké trávy od pastvy hubený plavý medvěd a zamžoural na ně kalnýma prasečíma očkama.
Glantonův kůň se vzepjal na zadní, Glanton mu přilehl na plece a vytasil revolver. Za ním jel jeden z Delawarů, jeho kůň začal přepadat vzad a on ho mlátil po hlavě sevřenou pěstí, aby ho přiměl k obratu. Medvěd k nim otočil dlouhou mordu, z tlamy mu visel jakýsi odporný chuchelec, sanice rudé od krve, a ohromeně zachrčel v nevěřícném úžasu. Glanton vystřelil. Kulka zasáhla medvěda do hrudi, ten podivně zaúpěl a natáhl se vpřed, popadl Delawara do zubů a zvedl ho z koně. Když se zvíře otáčelo, vypálil mu Glanton znovu do husté hřívy v zátylku a muž, visící medvědovi z tlamy, pohlédl shora na své druhy, přitisknutý k bestii líc na líc, ruku přehozenou kolem její šíje na znamení vzdorovitého přátelství jako nějaký pomatený přeběhlík. Celým lesem se rozlehla změť výkřiků a pleskavých ran, jak se chlapi snažili zkrotit řičící koně. Glanton natáhl revolver potřetí, když vtom se medvěd s indiánem, jenž se mu houpal v čelistech jako loutka, švihem obrátil a přelétl nad ním coby příval medově zbarvené srsti, ztřísněný krví a páchnoucí mršinou i vlastním pižmem. Vystřelená kulka stoupala výš a výš jako drobná kovová pecička, uháněla k vzdáleným zákružím matérie a mlčky se pachtila nad hlavami všech směrem k západu. Nato třesklo pár výstřelů z pušek, děsivá šelma i s rukojmím zamířila dlouhými skoky mezi stromy a zmizela v šírajícím lese.
Delawarové zvíře stopovali tři dny, zatímco tlupa jela dál. První den ještě sledovali stopy krve a narazili na místa, kde medvěd odpočíval a kde mu přestaly krvácet rány, druhý den šli po šlépějích v lesní mrti a třetí den už sledovali na vysoké stolové hoře jen matné náznaky na kamenných deskách. Poté se stopa ztratila nadobro. Křižovali sem a tam až do setmění, ulehli ke spánku na holých křemenech, příštího dne vstali a rozhlédli se po oné divé, kamenité zemi na severu. Medvěd uchvátil jejich soukmenovce jako zvíře opředené báchorkami a zem se nad nimi zavřela bez naděje na výkupné, bez naděje na milost. Delawarové sehnali koně a vyrazili zpátky. Nic se v horské pustině nehýbalo, leda vítr. Nemluvili. Byli to muži z jiných dob, přestože měli křesťanská jména, a celý život prožili v divočině, stejně jako jejich otcové. Válce se naučili válčením, když je po generace zaháněli od východního pobřeží hlouběji do vnitrozemí, od vypáleného Gnadenhuttenu do prérií a přes pláně až ke krvavým polím na západě. Bylo-li jim mnohé na tomto světě záhadou, hranice tohoto světa nikoliv, ježto svět byl bez míry a bez mezí a skýtal úkryt ještě hrůznějším stvořením, lidem jiných barev a bytostem, na něž dosud člověk nepopatřil pohledem. P…
