XIV
Horské bouře – Tierras quemadas, tierras despobladas – Jesús María – Hostinec – Obchodníci – Bodega – Houslista – Kněz – Las Animas – Průvod – Cazando las almas – Glanton dostává záchvat – Psi na prodej – Soudce čaruje – Vlajka – Přestřelka – Exodus – Conducta – Krev a rtuť – U brodu – Jackson zachráněn – Džungle – Bylinkář – Soudce sbírá vzorky – Jeho práce z pohledu vědce – Ures – Lůza – Los pordioseros – Fandango – Psi vyvrženci – Glanton a soudce.
Po celé severní obloze za sebou vlekla bouřková mračna černé úponky deště jako stopy mouru v kádince a v noci k nim zaznívalo bubnování deště na míle vzdáleného na prérii. Vystoupali do výšek kamenitou soutěskou, blýskavice v dálce hnětla třaslavé hory, blesky zvonily v kamení a na koních ulpívaly chomáčky modrého ohně jako žhaví živelníci, jež nelze zaplašit. Po kovových částech postrojů se plížilo jemné řeřavé světlo, po hlavních pušek pobíhala vodnatá modrá světýlka. V modré záři vyskakovali a vzápětí se zastavovali zdivočelí zajíci, vysoko na řinčících útesech se krčila a pospávala načepýřená káňata a tu a tam po bouři pod sebou loupla nažloutlým okem.
Celé dny jeli deštěm, deštěm, krupobitím a zase deštěm. V šedivém bouřkovém světle přejeli zaplavenou pláň, kde se v zem zapuštěné obrysy koní odrážely na hladině mezi mračny a horami, a přitiskli se koním k šíji, po právu nevěříce tetelivým městům na vzdáleném břehu moře, po jehož vodách tak zázračně kráčeli. Vystoupali přes zvlněné lučiny, kde odlétali po větru poplašení čiřikající ptáčci, kde se kondor s námahou zvedl od kostí a s tlumeným tlukotem křídel wuf wuf wuf odlétl jako dětská hračka na provázku, a v dlouhém rudém podvečeru na pláni pod nimi ležely pláty vody jako slapová jezírka plná pravěké krve.
Projeli přes vysokohorskou louku posetou divokým kvítím, přes lány popelivky a ostálky, přes temně nachové hořce a bujné liány modrého svlačce, přes ohromnou kanafasovou pláň plnou rozličných drobných kvítků, jež se táhla do dálky až k nejvzdálenějším vrubozubým stolovým horám ponořeným do modrého oparu, až ke křišťálovým pohořím, jež se zvedala z nicoty jako hřbety mořských zvířat v devonském úsvitu. Znovu se rozpršelo a oni jeli shrbení pod pršiplášti, jež si vysekali z napůl vydělaných mastných kůží, krčili se v těch primitivních mnišských kutnách před šedým šlehajícím deštěm a vyhlíželi jako strážci nějaké temné sekty, jejichž posláním jest v oné zemi obrátit na víru zvířectvo samo. Krajina se před nimi prostírala zastřená a potemnělá. Jeli dlouhým soumrakem, slunce zapadlo a měsíc nevyšel, na západě se zas a znova otřásaly dunící obrysy hor, zahořely a vzápětí je pohltila temnota, a na slepé noční zemi syčel déšť. Vyjeli výš přes úpatí hor mezi borovice a holé skály, vyjeli výš skrze jalovce, smrky a tu a tam kolem ohromných aloí, kolem trčících stvolů bledě kvetoucích juk, jež se s nadpozemskou mlčenlivostí tyčily mezi stále zelenými stromy.
V noci jeli podél horského potoka, jejž v divoké strži dusily kameny obrostlé mechem, projížděli kolem temných slují, kde skapávala a tříštila se voda chutnající po železe, viděli vlásky stříbrných kaskád, jež se klikatily po stěnách vzdálených horských kup a jež vyhlížely jako znamení a zázraky uprostřed samých nebes, natolik temná byla země jejich zrodu. Překročili žďár se zčernalým dřevem, projeli krajinou rozeklaných skalisek, kde ležely obrovské rozpolcené balvany s hladkými nestejnými štěpy, kde se po svazích železitých polí táhly stezky dávného ohně a kde čněly černé kosti stromů, jež úkladně zardousily horské bouře. Následujícího dne začali narážet na cesmíny a duby, na lesy s tvrdým dřevem, na lesy podobné těm, jaké opustili v mládí. V kapsách na severních úbočích ležely v listí uhnízděné kroupy jako tektity a noci zde byly chladné. Putovali výšinami dál do hor, kde měly bouřky svá pelešiště, do ohnivého lomozného kraje, kde po štítech běhaly bílé plameny a země čpěla spáleninou jako křesaný pazourek. V noci na ně volali vlci z temných lesů v nížinách, …
