38
Ču-chaj, Čína, středa 22:00
Generál Tam Li seděl ve své rozlehlé kanceláři a díval se ven otevřeným oknem. Okna byla čistá, navzdory prachu, přinášenému sem větrem neustále vanoucím od průlivu. Určil pracovníky, kteří je budou mýt, a také okolní pozemky udržovat v bezvadném pořádku. Když se na ně zaměří americké špionážní družice, ať Američané vědí, že generál řídí velmi dobře vedenou, zdatnou a hrdou instituci. Proto tu také každý nosil střelnou zbraň a nikdy se jen tak nepromenoval. Američané musí vidět, že Čínská lidová armáda je neustále v pohotovosti a připravená, a rovněž že dodržuje přísnou disciplínu. Nevede si jako ozbrojené síly třetího světa, s nimiž se Američané poměřují již od dob, kdy se vzdalo Japonsko.
Noc byla jasná, jen občas se ukázaly nízko ležící mraky, shora prosvětlované úplňkem. Pod oknem ve čtvrtém podlaží se lehce kolébaly vrcholky stromů. Jejich pohyb i tiché šumění působily úlevně. Světla v kanceláři byla zhasnutá, generál vnímal jen pohled na stromy a zabýval se vlastními úvahami a ambicemi. S těmi mohou soupeřit pouze obloha a moře, říkal si s hrdostí. Při takových úvahách se řídil svou vlastní zásadou: Když člověk nemůže snít o něčem větším než o věcech, které vidí, není žádným zvláštním snílkem. A člověk, který nesní, má blíž spíš k primátům než ke hvězdám.
Například vedoucí představitelé v Tchaj-peji: jsou krátkozrací, úzkoprsí, a vždy se dá spolehlivě předpovědět, jak se zachovají.
Tchajwanská armáda se zachovala tak, jak Tam Li věděl, že se zachová. Vrchní velitel tchajwanských ozbrojených sil uvedl letectvo a námořnictvo do stavu pohotovosti přesně podle časového rozvrhu a použil přitom stále stejný, zavedený postup. Byla to tchajwanská demonstrace síly a rovněž strategie ústupu. Dokud námořnictvo a letectvo neudělá něco neobvyklého, Tchaj-pej měl za to, že Číňané toto vše nebudou považovat za hrozbu. Peking až dosud nikdy neodpověděl, takže situace se nevyhrocovala.
Tam Li stávající situaci nepovažoval za hrozbu. Co kdyby se ale přihodilo něco, co by z ní hrozbu udělalo? Co kdyby se někdo jako Čou Šen ukázal jako člověk, který chce této chvíle využít, aby armádu oslabil tím, že oslepí její nové oko na obloze? Co kdyby Čou otevřenou válku mezi sebou a generálem přenesl z mezinárodního jeviště na národní? Pozornost Pekingu by polevila. Nemohl by Tchaj-pej takovou pohromu využít k tomu, aby něco podnikl proti legitimní čínské vládě?
Samozřejmě, že by mohl, pomyslel si Tam. Li. Vlastně s tím počítal.
Moře za velkým oknem se temně lesklo. Moře širé a hluboké, plné slibů, jeviště, na němž se splní generálovy sny. Po dobu, kdy se vláda bude vypořádávat s Čou Šenovou zradou, dojde k dočasnému oslabení a ztrátě tváře, Tam Li však využije daný okamžik i světla reflektorů.
Kdosi uctivě zaklepal na dveře.
„Dále!“ řekl generál, aniž se otočil od okna.
Ozvalo se klapnutí, dveře se otevřely a vstoupil ředitel bezpečnostních sil.
„Generále, nepřítel se dává do pohybu.“
„Nějak jinak, než jak je obvyklé?“
„Ne. Je to, jak jste říkal.“
„Co jachty?“
„Vaši společníci z Japonska volali, že zaujali postavení. Třetí cíl, ten z Austrálie, bude na místě, daném souřadnicemi, do hodiny.“
„Ověřil jste plány útěku?“
„Majitelé ve strachu o své životy všichni opustí jachty vrtulníkem přesně ve chvíli, kdy se na jejich radarech ukáže nepřátelská flotila. Samotná plavidla změní směr a budou je následovat, jakmile jim bude jasně zřejmé, že jsou cílem.“
Tam Li se usmál. „Jachty budou jedna druhé vysílat zprávu v tomto smyslu?“
„Neprodleně, soudruhu.“
„A my si toho vysílání všimneme a zachytíme je?“
„Ano.“
„Děkuji. Za pár minut přijdu dolů do štábu.“
„Sdělím jim to, generále.“
Tam Li slyšel, jak se dveře zaklaply. Za okamžik měsíc jasně zazářil a jeho světlo se rozlilo po moři. Byl to nádherný pohled, neupoutával však tolik jako ten, který se naskytne za několik málo hodin.
On a jeho generálové připravovali v tichosti největší vojenský protiúder v moderních dějinách Číny. Plánoval se postupn…
