8
Washington, D. C., pondělí 10:40
Při prvním letmém pohledu zapůsobil Tank na generála Morgan Carrieovou jako poměrně spartánské a nevlídné místo. Dřevěné obložení stěn bylo tmavé, stahovací zářivky studené a masivní obdélníkový stůl, dominující místnosti, byl prostý a těžký.
Tank dostal svůj název díky ochraně, kterou poskytoval veškerému elektronickému zařízení, jež tu pracovalo. Stěny, strop i podlaha byly chráněny bariérou elektromagnetických vln, které vygenerují statickou elektřinu, kdykoli by se někdo pokoušel pomocí štěnic nebo nějakého vnějšího zařízení odposlouchávat, co se uvnitř odehrává. Telefonní i počítačové linky byly chráněny podobně. Tank byl jedinou částí Operačního centra, která přežila elektromagnetický výboj, a během rekonstrukce centra sloužil jako polní velitelství.
Generál Carrieová si tuto místnost zvolila pro schůzku proto, že jí připadala neosobní. Kancelář ředitele sice byla dost velká, aby se do ní všichni vešli, na stole však stály fotografie Hoodových dětí a na stěnách visely snímky Hooda a různých dalších lidí. To by odpoutávalo pozornost. Již také vyzvala Beneta, aby je uložil do krabice a poslal Hoodovi.
Přesto však charakter místnosti určují lidé, říkala si. Jestli tihleti jsou tak bystří a mají tak podnětné nápady, jak napovídají jejich svazky, střízlivost a uměřenost Tanku nebude na závadu. Položila na stůl svou složku a zápisník. V této důkladně zabezpečené poradní místnosti sice jsou počítače, ona však nebude žádný potřebovat. Dorazila přesně na čas. Obezřele zdrženlivým, jí neznámým tvářím pokývla na uvítanou. Různým slyšením již předsedala a brífinky řídila nesčetněkrát. Mezi přítomnými často byl určitý počet důstojníků nebo politiků, kteří se cítili stísněně, nebo naopak pobaveně proto, že záležitost řídí žena, panoval mezi nimi pocit, že vše, co řekne nebo udělá, je méně důležité, než kdyby byla mužem. A navíc bělochem. Carrieová nepochybovala o tom, že afroameričtí nebo hispanoameričtí důstojníci zachovávali nevyslovený rezervovaný postoj podobný tomu, jaký vždy měla ona sama.
Jediné, co Carrieová v této chvíli viděla, byly obavy ve tvářích pěti mužů a jedné ženy, sedících u podlouhlého stolu. Něco z těch obav se pravděpodobně týkalo jejich vlastní budoucnosti, něco se zcela určitě týkalo Paula Hooda.
Carrieová znala vedoucí klíčových taktických oddělení z fotografií. Technický ředitel Matt Stoll seděl po její levici, právník Operačního centra Lowell Coffey III. vedle něho, a po Coffeyho boku seděl Darrell McCaskey. Bob Herbert se usadil u konce stolu, zástupce ředitele Ron Plummer nalevo od něj a Liz Gordonová vedle Plummera.
Vedle počítače stál džbánek s vodou. Carrieová si trochu nalila do skleničky. Zeptala se ostatních, jestli chtějí také. Jen několik málo s díky odmítlo. Carrieová si nesedla. Jak už bylo jejím zvykem, raději stála, ne proto, že se tak zdála větší než ostatní, nýbrž proto, aby se její hlas donesl k posluchačům. Neměla onen klasický barytonový, úsečně znějící, zkrátka štěkavý hlas, jak mu říkají na generálním štábu armády. Sepnula ruce za zády a očima přeběhla po místnosti.
„Jsem generál Morgan Carrieová,“ sdělila skupině. „Na žádost prezidenta jsem se ujala funkce ředitelky Operačního centra, počínaje osmi třiceti dnes ráno. Bohužel nemám žádné informace o nynějším postavení bývalého ředitele Paula Hooda. Možná s ním někdo z vás mluvil?“
Většina z přítomných sklopila zrak, několik z nich zavrtělo hlavou.
„Ráda se s vámi podělím o veškeré informace, kterých se mi o panu Hoodovi dostane,“ pokračovala ředitelka.
„Měli jsme spolu jisté rozepře, paní, ale je to náš přítel,“ ozval se Bob Herbert. Carrieová na něj pohlédla. „To ráda slyším, pane Herberte. Aspoň mám něco, z čeho můžu vycházet.“
„Kvůli tomuhle jsem se o tom nezmínil,“ odtušil Herbert. „Když byl před šesti měsíci zbaven funkce generál Mike Rodgers, Paul Hood ohledně toho jednal otevřeně, postavil se k tomu čelem. Byl z toho nešťastný a silně vnímal to, že jeho rozhodnutí se nikomu z…
