Potrestání viníků tragédie
Těšínská Práce, 21. 12. 1945
Včera se mimořádný ostravský lidový soud zabýval případem těšínského gestapáka Josefa Gradela. Přelíčení se vedlo před zaplněnou zasedací síní ostravské radnice za předsednictví dr. Markla. (…) 6. srpna 1944 se spolu s jinými gestapáky a za účasti a pomoci německého vojska účastnil exekuce v Životicích, Dolních Bludovicích a Suché. (…) Gradel sám zastřelil Josefa Václavíka, Josefa Valoška a Teodora Varcopa. (…) Ve 12:30 bylo skončeno průvodní řízení a veřejný žalobce pronesl konečný návrh. Navrhl trest smrti. Po obhájcově řeči se soud odebral k poradě a ve 13:55 byl vynesen rozsudek, jímž se Josef Gradel odsuzuje k trestu smrti, pozbývá navždy občanské cti a celého majetku. Vyslovení rozsudku přijal Gradel úplně klidně a požádal jenom o hodinový odklad, který mu byl povolen. Rozsudek smrti byl vykonán tři hodiny po jeho vynesení, t. j. v 17 hodin.
Těšínská Práce, 2. 3. 1946
V pondělí 4. března dojde v dopoledních hodinách v jednací síni městské radnice v Českém Těšíně k přelíčení proti těšínskému gestapákovi Karlu Eichlerovi, který konal od roku 1941 do 30. dubna 1945 službu u gestapa v Těšíně. Bral účast na všech hromadných vraždách, v r. 1941 v Těšíně, kde bylo oběšeno 24 Poláků, v létě 1943, kdy bylo popraveno 5 Poláků v Istebné, zúčastnil se masakru Čechů a Poláků v Životicích. (…) Eichler byl gestapák nejhrubšího zrna a těšínská veřejnost právem čeká na jeho spravedlivý trest.
Karl Eichler byl uznán vinným, odsouzen k trestu smrti provazem a popraven téhož dne.
Těšínská Práce, 18. 9. 1946
Mimořádný lidový soud v Ostravě zasedající v nové radnici odsoudil Fr. Stenzela, člena gestapa v Českém Těšíně, který asistoval v roce 1944 při popravě v Oldřichovicích a v srpnu téhož roku zúčastnil se persekuce obyvatel slezských Životic. Byl odsouzen k trestu smrti provazem. Poprava byla vykonána v 17 hodin ve dvoře věznice krajského soudu.
Další z aktérů životické akce Simon Röckel zemřel v říjnu 1945 ve vězení ještě před začátkem soudního projednávání. Friedrichu Fischerovi se nepodařilo přímý podíl na vraždění prokázat, přesto byl odsouzen k patnácti letům těžkého žaláře. V roce 1955 byl propuštěn a vyhoštěn do Spolkové republiky Německo.
Jmenný seznam všech gestapáků, kteří vraždili v Životicích, se nedochoval. S nezvratnou jistotou se podařilo zjistit dvacet pět jmen, u nichž není o přímé účasti pochyb. Jedenáct z nich uniklo trestu: Karl Kopřiva, Ortwald Kersten, Franz Steinert, Hans Groth, Herbert Müller, Paul Brünsch, Hermann Jenert, Friedrich Spranger, Adolf Bruckner. Ke zbývajícím dvěma, s nimiž jsme se v této knize podrobněji seznámili, dodejme ještě další informace: Friedrich Sattler zmizel a velmi pravděpodobně dožil v Německu. Po jeho odvelení z Dolních Bludovic se sice objevily fámy, že ho Němci poslali do vězení, nebo dokonce do koncentračního tábora, ale to se zdá být velmi nepravděpodobné. Takovéto domněnky spíše odrážejí pořekadlo o přání, které se stalo otcem myšlenky. Reálně po Sattlerovi zůstaly jen tři drobné zmínky. Těsně před osvobozením ho potkal Heinrich Mokrosch v Těšíně – Sattler mu při té příležitosti sdělil, že ho převeleli na jiné působiště, kde dál bojuje proti banditům. Paní Sattlerová těsně před odsunem vypověděla, že od svého manžela dostala o Vánocích 1945 pohlednici, ale nedokázala si vzpomenout, odkud byla odeslána. Pak veškeré zprávy o bývalém veliteli bludovických četníků mizí až do roku 1957, kdy byl v Brně spatřen muž velmi podobný Sattlerovi, ale na přímý dotaz po své totožnosti odpověděl, že „je to omyl, protože se jmenuje Bedřich Sedlář“ (což je překlad jeho německého jména).
A co muž, který akci velel, obersturmführer Guido Magwitz? Ten prokazatelně v Německu žil – v roce 1963 je zmíněn v časopise Der Spiegel jako zaměstnanec Volkswagenu. V Československu byl stíhán za trestný čin vraždy a v listopadu 1969 obdržely německé úřady výzvu, aby ho vedly k odpovědnosti za prokázané zločiny proti lidskosti. Odpověď přišla …
