XXVIII.
Jess seděla na posteli a dívala se z okna. Obloha tmavla, barvy ztrácely na jasu. Pohlédla na hodiny a s hrůzou zjistila, že už je po osmé. Kde je Will? Ztěžka vstala. Kéž by ona sama měla v životě tytéž jistoty jako Eigon lásku a útěchu víry, která jí pomáhala tolik vydržet. Eigon strávila velkou část týdne na modlitbách. Dostalo se jí útěchy a povzbuzování od Petra i laskavé křesťanské domácnosti. A Petr se také postaral, aby nemusela poslouchat, co o hrůzách na statku vyprávěli ti, kdo se tam vypravili pochovat mrtvé. Každý den jí také vyprávěl o lidech, které ztratil, modlil se s ní, povzbuzoval ji. Vysvětlil jí, že Julius, Antonia i Felicius jsou teď už určitě mezi anděly a ona je jednoho dne opět uvidí. A že možná i její otec a matka se s Kristovými zázraky setkávali dost často, aby se k němu v hodině smrti obrátili.
Eigon naopak Petrovi připomněla jeho dávný návrh, aby se jednoho dne vrátila do své rodné země. V Římě už ji nečekalo nic než zármutek a nebezpečí. Přípravy na cestu jí alespoň na chvíli pomohly zapomenout na bolestnou prázdnotu v jejím srdci. Měla se dostat do Ostie a tam nasednout na loď do Massilie. Odtud pak měla cestovat pevninou po známých a dobře udržovaných obchodních cestách na severozápad a nést s sebou poselství Kristovy lásky. Neměla cestovat sama Petr jí vybral dva společníky. Prvním byla sama Drusilla, která se jí v posledních několika dnech stala chápající a něžnou přítelkyní. Byla to bezdětná vdova a měla až překvapivě silnou touhu po dobrodružstvích. Druhým společníkem se Eigon stal propuštěnec Commios, který se dostal do Říma se svými rodiči z Galie a nyní byl jedním z Petrových nejvěrnějších učedníků. Zároveň však toužil vrátit se tam, odkud pocházel, Petr jim oznámil své rozhodnutí se sevřenými rty. Na dlouhé přípravy nebyl čas. V ulicích se proslýchalo, že Titus Marcus Olivinus již zcela otevřeně Eigon hledá a za zprávu o ní nabízí vysokou odměnu. Pretoriánští špehové jsou úplně všude. Petr si tuhle novinu nechal pro sebe. Přidávat Eigon další břímě by mu připadalo neodpustitelné. Pokud se mu ji podaří dostat z Říma co nejdříve, bude v bezpečí. Nemohl vědět, že stěží dvě ulice od něho sedí v parních lázních na osušce Titus a naslouchá velmi zajímavým informacím od jednoho obchodníka, který téhož dopoledne přinesl do jejich domu džbány s olivovým olejem.
* * *
Zaklepání na dveře vytrhlo Jess ze snění. „Signorina?“ Byla to Margharita. „Přijela Carmella, čeká na vás dole.“
„Jess! Díkybohu!“ Carmella seděla v hale. Rychle vstala „Jste v pořádku? Volal mi Will. Byl tak rozrušený! Už přijel? Tvrdil, že už je na cestě. Měl o vás starost.“
„Omlouvám se,“ usmála se Jess a usedla do křesla proti Carmelle, která se mezitím také už pohodlně uvelebila „Jako obvykle jsem ztratila ponětí o čase.“
Carmella zavrtěla hlavou. „Vy tomu ubožákovi pěkně ztrpčujete život, Jess.“ Povzdechla si. „Já jsem bohužel mezitím ztratila mobil, takže jsem mu mohla znovu zavolat až odtud.“
„Neztratila jste mobil. Ukradl vám ho Dan,“ zamračila se Jess. „Představte si, vetřel se vám do bytu a odnesl ho! Říkal, že jste ho vůbec neviděla“
Carmella zbledla „Kdy?“
„Prý jste někoho čekala měla jste otevřené dveře. Byl tak samolibý, že se mi s tím pochlubil. Volal na různá čísla z vašeho mobilu, až mu tady řekli, že tu bydlím, a on sem přišel. Nebylo na tom nic nadpřirozeného. Naopak to bylo takhle jednoduché. Nakonec se ukázalo, že před ním není bezpečné ani tohle místo.“
Carmella se tvářila vylekaně. „Ach, Jess. To mě ale mrzí. Ten člověk je učiněný ďábel. Ale vy jste doufám v pořádku! Nic vám neudělal?“
Jess se trpce pousmála „Dalo by se říct, že jsem ho vyhnala. Jenže Titus mu nedá pokoj. Pronásleduje Eigon. Carmello, musím vědět, co se s ní stalo! Vyložíte mi karty?“
„Nemám je s sebou! Navíc tady bych se na ně stejně nesoustředila, ale jedno vám slibuji. Vyložím vám je, až přijdu domů.“ Carmella povzdechla „Spíš než vyložit karty byste si potřebovala dát skleničku, Jess. Počkejte chviličku.…
