XIV.
Jess se ve spánku neklidně převracela. V jejím snu zbývalo pouhých pět dnů do úplňku. Měsíční světlo rozlévající se v zahradách vrhalo dlouhé stíny před Eigon mířící k rybníčku s košem pod paží a nůžkami v ruce. Šla trhat rákos a sama pro sebe se usmívala. Melina její prosba potěšila. Zítra odloží pro danou chvíli vše, co měli v plánu se učit, a začnou se zabývat tou částí dávného druidského učení, které se nazývá lékařstvím.
* * *
Z Vily Borghese se domů vrátili pozdě a teď seděli na polštářích před DVD s talíři špaget na kolenou a odolávali večernímu horku, dokud Jess jako první nepřiznala, že je unavená, a neodešla spát. Jen co se za ní zavřely dveře, natáhla se Kim pro dálkový ovladač a vypnula televizi. „Jak myslíte, že jí je?“
„Fajn,“ řekla okamžitě Stephanie.
„Žádná zmínka o tom, že ji Dan pronásleduje, nebo tak?“
Stephanie zavrtěla hlavou.
„A co o Eigon a Římanech?“
Stephanie zaváhala. Kim na ni ostře pohlédla „Myslela jsem si to. Když jste se vy dvě na zpáteční cestě zdržely kus za námi, vypadala opravdu divně.“
„Mluvila o historii,“ bránila sestru Stephanie. „Zajímá se o ni. To jí přece nemůže mít nikdo za zlé. Mně taky historie zajímá. Ostatně, právě v mém domě ve Walesu to všechno začalo. I já bych chtěla vědět, kdo byla Eigon a co se s ní stalo. Spousta racionálně uvažujících lidí věří v duchy.“
„To nepopírám,“ zamračil se Will. „Jen si nejsem jist, že v ně věřím sám. Snažím se to pochopit. Lidé jako Carmella mají zřejmě jakousi intuitivní schopnost vidět věci, které ostatní lidé nevidí. Je snadné se jí vysmívat, že k tomu používá všechnu tu parádu tarot, mystický jazyk, nepřítomné výrazy.“ Ušklíbl se a zavrtěl hlavou. „Kim, ty máš Carmellu ráda, přivedla jsi ji mezi nás. Ty jí věříš?“
„Ano, věřím.“
„Víš to jistě?“
Kim pokrčila rameny. „Snad by bylo lepší říct, že jí chci věřit, a líbí se mi, jak vykládá karty.“
„Neměli byste tarot zlehčovat,“ ozvala se tiše Stephanie. „Je to prastarý systém archetypů plný symbolů a významů. A některé karty jsou neuvěřitelně krásné.“ Usmála se. „Chodila jsem do kurzu. V Londýně. Když jsem ještě studovala. Tehdy jsem si koupila první balíček tarotových karet. Pak další. Fascinovaly mě. Náš lektor nám vyprávěl o historii a filozofii a o mystických počátcích těch karet ve starém Egyptě nebo někde na Středním východě po Potopě světa anebo ve starém Římě v časech Herma Trismegista. Nikdo neví jistě, kde vlastně vznikly. A učil nás znát jejich symboliku i to, jak vyprázdnit mysl a číst ty karty na základě naší niterné moudrosti.“
„Takže ty víš o tarotu víc než Carmella!“ Kim na ni užasle pohlédla „Proč jsi nám to neřekla dřív?“
Stephanie zavrtěla hlavou. „Vykládám si karty jen pro sebe. Nikdy jsem to nedělala pro druhé. Někdy je používám k meditaci. Nevykládám je lépe než Carmella Jen jinak. Ona je naprosto přirozená. Řekla bych, že je to typ člověka, který je vykládal odjakživa. Naučila ji to její matka nebo babička či někdo takový.“
Kim se usmála „Babička. Mimochodem pravověrná katolička.“
Stephanie pokývala hlavou. „To proto, že nejsou zlé. Ale ať je to, jak chce, Carmella se dokáže naladit na kohokoli, kdo se jí na něco zeptá. Naslouchá jakémusi vnitřnímu hlasu.“
„Takže vy myslíte, že ten nebezpečný muž byl skutečný?“ vrátil Will debatu do věcné roviny.
„Jak to tak vypadá, tak ano.“
„Což nás vrací zpátky k Danovi.“
„Možná nemluvila o Danovi. V tom je ten problém. V interpretaci, nikoliv ve faktu samotném.“
„Myslím, že se pohybujeme v kruzích, Stephanie,“ řekl Will. „Nebudeš se zlobit, když budu následovat Jessina příkladu a půjdu si lehnout? I mě to vedro trochu zmáhá.“
Když odešel, nalila Kim Stephanii další sklenku vína „Přivezla sis s sebou nějaké svoje karty?“
Stephanie zavrtěla hlavou. „Já ani nevím, kde je mám. Někde založené na Ty Bránu.“
Kim vstala, přistoupila k příborníku, vytáhla balíček tarotových karet, které v onen první večer použila Carmella, a položila je před Stephanii. „Podívej se, co tam uvidíš.“
Stephanie zavrtěla…
