KAPITOLA TŘINÁCTÁ
INTRIKY
První okamžiky byly nejhorší. Mdlé světlo brzkého svítání změnilo všechny barvy v odstíny šedé. Strop byl oprýskaný, potřeboval omítnout. V rozích, kde se omítka odchlipovala od podkladu, spřádali pavouci husté pavučiny. Některé byly plné vyschlých much. Spustil jsem nohy z postele a postavil se. V dalším okamžiku jsem si přál, abych to nikdy neudělal. Závrať mě málem knokautovala, musel jsem se opřít ramenem o stěnu. Pokoj pět metrů na čtyři, postel, stůl, jedna židle a okno na ulici. Taky průlez na půdu ve stropě hned u dveří. Nemám rád prostory, ze kterých vede jediný východ. Na stolku jsem měl poskládánu všechnu svou výstroj. Převážně zbraně. Ostatní věci člověk snadno koupí. Když má peníze a není zrovna v divočině. Začal jsem se oblékat. Přesněji řečeno, začal jsem na sebe natahovat hrudní postroj a na něj jsem pečlivě navěšoval pouzdra s noži. Podpažní, bederní, na opasek. Jako poslední jsem do opasku schoval malé válcové pouzdro z lakovaného dřeva. Ukrývalo se v něm dvacet pět světle růžových tabletek. Kdysi dávno jsem je sebral jednomu mrtvému chlapíkovi vysoko v horách. Jednu tabletku svíral mezi zuby a už ji nedokázal spolknout. Probudilo to mou zvědavost. Později jsem se dozvěděl, že ho honilo několik oddílů císařské policie a že přitom uštvali několik desítek koní. Musela to být nějaká stará a velmi silná droga. Zatím jsem však ještě nikdy neměl pocit, že bych ji měl vyzkoušet. Zakroužil jsem rameny, aby se postroj lépe usadil. Každý pohyb bolel. Letmo jsem se podíval na postel. Prostěradlo i peřina byly na několika místech zakrvácené. Nejlépe bych udělal, kdybych zůstal ležet, ale na to jsem se příliš bál císařových nohsledů. Možná se mi vše podařilo ututlat a zatím nikdo netušil, že velitelské jádro císařovy špionáže už sní svůj dlouhý sen. Na druhou stranu mohli mít všichni císařovi agenti můj popis a rozkaz sejmout mě. Nechtěl jsem se zdržovat na jednom místě déle než bylo nezbytně nutné. Potřeboval jsem změnit čtvrť a najít si další podřadný penzion a další postel, kterou budu moci zakrvácet.
Otevřel jsem oči. Spal jsem celý den, slunce právě zapadalo a stíny vrhané věcmi byly ostré jako čepel břitvy. Pomalu jsem se postavil a začal se strojit. Další noc jsem chtěl strávit jinde, nejlépe na opačné straně města. Zítřek měl být můj poslední odpočinkový den. Nepřipadalo mi však, že bych se zotavoval. V krátké době jsem utrpěl příliš mnoho zranění; strávil příliš mnoho dní v sedle a s mečem v ruce. Cítil jsem se unavený a prázdný. Možná jsem byl prázdný.
Vzbudil mě polibek. Teplý a láskyplný. Káva voněla a bochník ke snídani byl právě vytažený z trouby, propečená kůrka mezi zuby příjemně křupala. Neviděl jsem jí do tváře, ani jsem nerozuměl, co říká. Slyšel jsem jen její perlivý smích. Probudil jsem se doopravdy. Malý prázdný pokoj, na stole zbytky od večeře a výstroj, povlečení postele s krvavými skvrnami. Zabouchl jsem za sebou dveře a přál jsem si, abych už nikdy v životě nemusel odcházet z prázdného pronajatého pokoje.
V ceně ubytování byla i snídaně. Hostinská přede mě postavila talíř horké zelňačky a dva tlusté krajíce chleba a rychle odešla. Požádal jsem o přídavek. Když mi dolévala polévku, dívala se stranou, dokonce ani nechtěla peníze. Vyšel jsem ven. V noci pršelo. V mělké kaluži rozlévající se po dláždění jsem pochopil, proč ze mě byla tak nervózní. Vypadal jsem jako mrtvola, kterou vykopou dva dny po pohřbu. Vyhublý na kost, dvoudenní strniště, hluboko zapadlé oči s vaky vyčerpání. Nikdy jsem si o sobě nemyslel, že budu lev salónů, ale holič a lázně by mi rozhodně neuškodili.
U kouzelníků jsem převzal poslední část pytlů pro přepravu obilí. Teď, když jsme byli společníky, jsem alespoň nemusel platit. Všechno se připisovalo na seznam položek má dáti – dal. Obhlédl jsem hospody, kde bych mohl později najmout dělníky pro nakládku zboží. Nechtěl jsem použít služeb zprostředkovatele, protože to znamenalo zbytečně prozradit své úmysly předem. Po profesionálním kurýrov…
