27 KAPITOLA - KRÁLÍK NA ÚTĚKU
DALŠÍ DEN V CIZÍM MĚSTĚ, pomyslel si Zajcev, když na východě začalo vycházet slunce, o dvě hodiny dřív než v Moskvě. Doma bych ještě spal, říkal si Oleg Ivanovič. Doufal, že časem se bude probouzet někde úplně jinde, v úplně odlišném časovém pásmu. Teď ale jen ležel a vychutnával si ten okamžik. Zvenčí k němu nedoléhal takřka žádný zvuk, možná jen pár dodávek na ulicích. Slunce ještě nevyšlo nad obzor. Byla tma, ale noc už skončila; rozednívalo se, ale ještě nebylo ráno; střední část časného rána. Mohl to být příjemný okamžik. Tuhle chvíli mohly mít rády děti, ta kouzelná chvíle, kdy svět patří jenom těm málo lidem, kteří už jsou vzhůru, ostatní nejsou v postelích skoro ani vidět a děti se mohou procházet kolem jako malí králové, dokud je jejich maminky nepřistihnou a nezaženou je zpátky do postelí.
Zajcev ale jen tak ležel a poslouchal tiché oddechování své ženy a dcery, sám už byl teď úplně vzhůru, mohl si zcela osamoceně a svobodně přemýšlet.
Kdy ho kontaktují? Co mu asi řeknou? Rozmyslí si to? Zradí jeho důvěru?
Proč má ze všeho takový divný pocit? Copak není načase, aby začal CIA trochu důvěřovat? Copak pro ně nepředstavuje obrovský přínos? Nebude pro ně cenný? I KGB, lakomá jako dítě s nejlepšími hračkami, poskytovala svým zběhům pohodlí a prestiž. Všechny ty lahve, které mohl Kim Philby vypít. Všechny ty žopniki, co dostával Burgess do postele, tak se to aspoň tradovalo. V obou případech byly chutě velmi rozmanité. Ovšem takové příběhy s dalším vyprávěním ještě bobtnají a závisejí aspoň částečně na sovětské antipatii vůči homosexuálům.
On mezi ně nepatřil. Má své zásady, ne? ptal se Zajcev v duchu. Samozřejmě že ano. Kvůli zásadám vzal svůj život do svých rukou a pohrával si s ním. Jako noži v cirkusu. A stejně jako tam, se mohl zranit při sebemenší chybě. Oleg si zapálil první cigaretu a snažil se to všechno promyslet nejméně posté, hledal nějakou jinou možnost, jak své poslání dokončit.
Klidně by mohl jít na koncerty, chodit nakupovat, vrátit se vlakem na Kyjevské nádraží a být svými kolegy považován za hrdinu, protože by jim dovezl videa a pornografické filmy, kalhotky pro jejich ženy a možná i pár věcí pro sebe. A KGB by se nikdy nic nedozvěděla.
Jenže ten polský kněz by byl zavražděn na pokyn ze Sovětského svazu… na pokyn, jehož vydání jsi mohl zabránit, a jaký člověk by se pak na tebe díval ze zrcadla, Olegu Ivanoviči?
Neustále se vracel k jedné a té samé věci, že?
Nemělo už smysl pokoušet se znovu usnout, takže pokuřoval, ležel a díval se, jak se za okny jejich hotelu nebe rozjasňuje.
CATHY RYANOVÁ se probudila až v okamžiku, kdy její ruka našla v posteli prázdné místo tam, kde měla nahmatat svého manžela. Bůhvíproč se pak zcela automaticky probudila a skoro stejně rychle si uvědomila, že musel odjet z města i ze země - z jejich i téhle - a že následkem toho je sama, osamělá matka, s čímž zrovna nepočítala, když si Johna Patricka Ryana, Sr. brala. Nebyla jedinou ženou na světě, jejíž manžel musel jezdit na služební cesty - její otec to podnikal velice často, sama v tom vyrostla. Ale tohle bylo v Jackově případě poprvé, a jí se to ani za mák nelíbilo.
Nešlo o to, že by se s tím nedokázala vyrovnat. Musela se každý den vyrovnávat s mnohem horšími potížemi. Ani se neobávala, že Jack se dopustí nějaké nepravosti. Často přemýšlela o tom, jak na cesty jezdil její otec - manželství jejích rodičů bylo občas poněkud bouřlivé - a Cathy nevěděla, na co tehdy myslela její matka (teď už po smrti). Jenže s Jackem by tenhle problém nastat neměl. Ona ho však milovala a věděla, že on miluje ji, a zamilovaní lidé mají být spolu. Kdyby se setkali, když byl ještě důstojníkem v námořní pěchotě, byl by to problém, se kterým by se musela vyrovnat - a jednoho dne by se dokonce musela třeba vyrovnat i s tím, že její manžel někde zůstal, a to musela určitě být ta nejhorší věc, jaká může člověka v životě potkat. Ale ne, potkala ho, až když tohle měl za sebou. Její vlastní táta ji vz…
