03 KAPITOLA - PRŮZKUM
„TAK JACK UŽ DOSTAL v Londýně svůj stůl,“ oznámil Greer svým kolegům.
„To rád slyším,“ poznamenal Bob Ritter. „Myslíš, že ví, co s ním?“
„Bobe, co máš proti Ryanovi?“ zeptal se ho DDI.
„Tvůj rozmilý chlapec se dere nahoru nějak moc rychle. Jednoho dne se zřítí a kdovíjak to dopadne.“
„Chceš po mně, abych z něj udělal jen dalšího úředníka?“ James Greer se s Ritterem často přel o jeho protestech proti velikosti a významu Zpravodajského oddělení. „Ty máš určitě ve svém oddělení pár vycházejících hvězd. Ten kluk má své silné stránky a já mu nechám volnou ruku, dokud si nerozbije hlavu o zeď.“
„No, jako bych už slyšel tu ránu,“ zavrčel DDO. „No nic, který z korunovačních klenotů máme podle něj předat našim britským přátelům?“
„Nic moc. Chvalozpěv na Michaila Suslova, co sepsali doktoři z Johnse Hopkinse, když mu byli operovat oči.“
„Copak to ještě nemají?“ podivil se Moore. Nejednalo se zase o tak citlivý materiál.
„Spíš o to dosud nepožádali. Člověče, podle zpráv, co máme k dispozici, tady Suslov už moc dlouho nebude.“
CIA měla několik způsobů, jak mohla zjistit zdravotní stav vysokých sovětských státních úředníků. Nejčastěji používanou metodou byly fotografie nebo ještě lépe filmové záběry dotyčných osob. Pracovali zde lékaři - povětšině profesoři na lékařských fakultách - a ti se dívali na snímky a diagnostikovali stav příslušného státníka na vzdálenost šesti tisíc kilometrů. Nebyla to zrovna nejspolehlivější metoda, ale pořád lepší něco než nic. Americký velvyslanec po každé své návštěvě Kremlu diktoval na ambasádě své dojmy ze všeho, co viděl, třebaže mu připadaly jako nicotné a bezvýznamné. Lidé poměrně často lobovali za to, aby se na místě velvyslance objevil lékař, ale nikdy k tomu nedošlo. Častěji se stávalo, že činnost Správy operací měla za úkol získat vzorky moči významných zahraničních státníků, jelikož moč představovala solidní diagnostický zdroj informací. V Blair House, naproti přes ulici od Bílého domu, kde bývali ubytováni zahraniční hodnostáři, tak došlo k bizarním úpravám rozvodů vody a kanalizace, nemluvě o pokusech vloupat se do ordinací lékařů po celém světě. A k tomu ještě drby, ty se objevovaly vždy, hlavně tady. Tohle všechno vycházelo z přesvědčení, že zdraví člověka má vliv na jeho uvažování a rozhodování. Všichni tři muži v téhle kanceláři mnohokrát vtipkovali o tom, že by najali pár cikánů a dospěli k nikoli neopodstatněnému závěru, že jejich věštění by přineslo výsledky neméně přesné než ty, které jim přinášeli dobře placení zpravodajští důstojníci. Ve Fort Meade v Marylandu probíhala ještě další operace s kódovým označením StarGATE, kde CIA najímala lidi, kteří nebyli od cikánských věštců daleko. K jejímu zahájení došlo zejména proto, že tyhle lidi najímali i Sověti.
„Jak bledě to s ním vypadá?“ zeptal se Moore.
„Podle toho, co jsem viděl před třemi dny, se Vánoc nedožije. Akutní srdeční nedostatečnost, psalo se ve zprávě. Máme ho na snímku, jak si bere podle všeho tabletu nitroglycerinu, což pro Rudého Míšu není dobré znamení,“ dodal James Greer s použitím interní Suslovovy přezdívky.
„A na jeho místo nastoupí Alexandrov? To je výhra,“ poznamenal Ritter suše. „Myslím, že je cikáni při porodu vyměnili - další člověk, co upřímně věří ve vševědoucího boha Marxe.“
„Všichni nemůžeme být baptisti, Roberte,“ upozornil ho Arthur Moore.
„Tohle jsem před dvěma hodinami dostal bezpečným faxem z Londýna,“ řekl Greer a podal jim papíry. To nejlepší si schoval na konec. „Mohlo by to něco znamenat,“ dodal.
Bob Ritter uměl číst v několika jazycích: „Ježíši!“
Soudce Moore nespěchal. Jako správný soudce, pomyslel si. Asi dvacet vteřin po Ritterovi hlesl: „Proboha.“ Odmlčel se. „Z našich zdrojů o tomhle ani zmínka?“
Ritter si poposedl. „Nejde to tak rychle, Arthure, a Foleyovi se zatím zabydlují.“
„Počítám, že se o tom dozvíme od KARDINÁLA.“ Kódové jméno tohohle agenta moc často nezmiňovali. Ve sbírce korunovačních klenotů CIA šlo o největší skvost.
„Měli bychom, po…
