Předmluva
Dovolujeme si připomenout, že držíte v rukou patnáctý svazek oblíbených deníků Amelie Peabodyové. Když jsem byla poprvé vyzvána, abych s nimi seznámila širokou veřejnost, věděla jsem, že půjde o zcela ojedinělý a nezapomenutelný počin. Nezklamala jsem se. Práci mi poněkud komplikovaly další objevené materiály z pera Emersonových, konkrétně mírně chaotické zápisky jejího syna (označované jako Z rukopisu H). Některé dokumenty zcela chybějí, přesto vznikla pozoruhodná rodinná sága zobrazující tři generace, útrapy světové války a pětatřicet událostmi nabitých let.
Všechno začalo v roce 1884, kdy se slečna Amelia Peabodyová poprvé vydala do Egypta v doprovodu mladičké Evelyn Barton Forbesové. Obě v zemi faraonů nalezly smysl života a opravdovou lásku. Shodou okolností se provdaly za bratry – Amelii požádal o ruku nejlepší archeolog všech dob, jistý Radcliffe Emerson. Evelyn zase jeho mladší bratr Walter. Amelia miluje Egypt stejně vášnivě jako svého prchlivého (zato neobyčejně pohledného) manžela. Společně s ním se každoročně podílí na archeologických vykopávkách. Až na výjimky se jich účastní celých třicet pět let. Jak by řekla Amelia – druhé pokolení Emersonových je postiženo stejně.
Walter Emerson se uchýlil na rodinné panství v Yorkshiru, aby zde pokračoval ve studiu starověkých jazyků. S manželkou Evelyn se stali rodiči šesti dětí (jedno záhy zemřelo): Radcliffea juniora, Margaret, Amelie mladší (které se říká Lia, aby nedošlo k záměně s její tetou) a dvojčat Johnnyho a Willyho. Johnny padl ve Francii během první světové války.
Z důvodů, o nichž se paní Emersonová odmítá bavit (na což má přirozeně právo), vzešel ze spojení Amelie a Radcliffea pouze jediný syn, Walter Peabody Emerson. Nejspíš ho znáte pod přezdívkou Ramses. Pojmenoval ho tak otec, jelikož je „snědý jako Egypťan a arogantní jako faraon“. Jeho matka by na tomto místě poznamenala (a také to zhusta činila), že jediné dítě Ramsesova typu je i na statečnou ženu až až. Předčasně vyspělý, upovídaný, pedantsky založený chlapeček se pouštěl do dobrodružství, z nichž se ježily vlasy. Naštěstí je přestál ve zdraví a vyrostl z něho mladík, o jakém maminky sní.
Rodinka se postupem času rozrůstala. Cestou do neznámé oázy v Západní poušti Amelia s Emersonem (ano, pán dává přednost příjmení) objevili anglickou holčičku, jistou Nefret Forthovou. Vzali ji s sebou do Anglie coby schovanku a bez rozpaků ji adoptovali. Ramses a Nefret spolu vyrůstali jako bratr a sestra. Dívce trvalo dlouho, než si připustila, že nevlastního bratra miluje mnohem víc, než je mezi sourozenci zvykem. (V tomto směru byl mládenec bystřejší.) Po mnoha nedorozuměních, zlomených srdcí a frustrací (zejména z Ramsesovy strany) se konečně vzali, a jak se dozvíte z této knihy, postarali se o třetí generaci Emersonových.
Druhým adoptivním členem rodiny se stal David Todros, mladý talentovaný Egypťan, který nedobrovolně pracoval pro padělatele starožitností. Ale jen do té doby, než ho Emersonovi osvobodili. Vnuk zbožňovaného předáka Abdulláha (o němž ještě uslyšíte) se nejprve stal Ramsesovým pokrevním bratrem, posléze dokonce legitimním příbuzným, to když se oženil s jeho sestřenicí Liou. Lia s Davidem se rovněž činili a obohatili třetí generaci Emersonových o děvčátko Evelyn a chlapečka Abdulláha.
S Peabodyovými se rodina téměř nestýkala. Tohle příbuzenstvo za moc nestálo. Ostatně, vyšel z jeho středu největší padouch, s nímž se Emersonovi kdy setkali. Jediné, co se Percymu v životě povedlo, je malá Sennia, kterou Emersonovi okamžitě adoptovali a milují ji jako svou dceru. Amelia za svoji rodinu považovala početné příbuzné drahého předáka Abdulláha. Mnozí pomáhali při vykopávkách anebo v domě, z některých se stali blízcí přátelé. Například Selim, Abdulláhův nejmladší syn, jenž po předákově hrdinné smrti nastoupil na otcovo místo. Daoud, Abdulláhův synovec, proslul svou neobyčejnou silou, mírumilovnou povahou a slabostí pro klípky. Z Fatimy, Abdulláhovy snachy, se stala nepostradateln…
